Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1737/2016

26 Cdo 1737/2016

U S N E S E N Í

Sallerova výstavba Plan V s.r.o.

OK REST a.s. (dříve ODKOLEK a.s.)

, se sídlem Brno – Horní Heršpice, Bohunická 519/24, IČO: 60193344, zastoupené JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou se sídlem Praha 1 – Staré Město, Revoluční 1003/3, o zaplacení částky 4.185.825,65 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2014, č. j. -265, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti potvrzujícímu usnesení Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 27. června 2014, č. j. -265 (k němuž se žalovaná prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřila), odmítl podle ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále jen „ “), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila ( ).

Jde-li o vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), pak k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. )

.

Z povahy věci přitom vyplývá, že ohledně jedné právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li ve vztahu k jedné (konkrétní) právní otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. června 2014, sp. zn. , a z 22. září 2015, č. j. , proti nimž byly podány ústavní stížnosti, které Ústavní soud České republiky odmítl usneseními z 30. června 2015, sp. zn. , a z 26. ledna 2016, sp. zn. ).

V posuzovaném případě dovolatelka nastolila v dovolání mimo jiné otázku, zda

„při posouzení hlavního smyslu ustanovení , kterým je dosažení lepší hospodárnosti řízení, má mít přednost zohlednění dosažení rozhodnutí v přiměřené, s ohledem na povahu řízení očekávatelné době…, nebo zda převažuje zájem na tom, aby bylo bezvýhradně vyčkáno na výsledek jiného řízení…“

. Ve vztahu k takto nastolené otázce však řádně nevylíčila relevantní údaje o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. V dovolání totiž v tomto směru pouze uvedla, že

„napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak“

. Tímto konstatováním (nadto zcela obecným) však ve skutečnosti – nahlíženo z perspektivy ustanovení – zjevně nepřípustně mířila na více tam stanovených kritérií přípustnosti dovolání současně. Zbývá dodat, že v uvedených souvislostech je zároveň bez právního významu dovolatelčin odkaz na rozhodovací praxi Ústavního soudu České republiky, jelikož ve vztahu k označeným kritériím přípustnosti dovolání sám o sobě nemá žádnou vypovídací hodnotu.

Předkládala-li dovolatelka k dovolacímu přezkumu – s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky vydaný ve věci sp. zn. – též řešení otázky naléhavého právního zájmu žalované na žalobě o určení vlastnického práva, jíž projednává Obvodní soud pro Prahu 5 v řízení vedeném pod sp. zn. , nelze opomenout, že na vyřešení takto postavené otázky napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud totiž uvedenou právní otázku neřešil (a – logicky vzato – ani řešit nemohl), zaujal-li názor, že v dané věci (v řízení o žalobě na plnění) nelze předjímat výsledek posouzení existence naléhavého právního zájmu žalované na určení vlastnického práva, které je předmětem řízení v jiném sporu. V tomto ohledu tedy v dovolání nebyl (a ani být nemohl) – způsobem uvedeným v ustanovení – vymezen způsobilý dovolací důvod ( ), z čehož současně vyplývá, že byť zde dovolatelka spatřovala přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (reprezentované citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu), vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ), nepřípadně vztáhla k posouzení právní otázky (otázky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení), na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (nespočívá).

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. listopadu 2016JUDr. Miroslav Ferákpředseda senátu