Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2491/2016

30 Cdo 2491/2016

U S N E S E N Í

A. M.

,

zastoupené Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2016, č. j. -72, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 31. 8. 2015, č. j. -47, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč (výrok II), tak, že se konstatuje, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, jinak jej ve výroku o věci samé potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 24 684 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Částky 300 000 Kč se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce shora uvedeného řízení, jehož předmětem bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroku o věci samé včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII ), dále jen „ “, odmítl.

Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s formou přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu Dovolací soud při přezkumu formy zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přičemž zvolenou formou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobkyně není. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení formy přiměřeného zadostiučinění (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. ).

Otázka složitosti původního řízení nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že posuzovaná věc byla „vysoce obtížná“ po procesní stránce, když opakovaně probíhala na dvou stupních soudní soustavy, jakož i k tomu, že vzhledem k nutnosti vypracování znaleckých posudků byla složitá i po stránce skutkové (srov. část IV a/ stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod č. 58/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“). V souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu hodnotil odvolací soud i tu skutečnost, že chování dalšího účastníka původního řízení (žalované spoluvlastnice) mělo obstrukční charakter, což se odrazilo právě v procesní složitosti řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. ).

Otázka chování poškozené v posuzovaném řízení rovněž přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že žalobkyně celkem devětkrát požádala soud o odročení nařízeného jednání (převážně z důvodu prodeje svého spoluvlastnického podílu), že byla opakovaně soudem vyzývána k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů podle a 3 a že v jednom případě byla soudem vyzývána k odstranění vad podaného odvolání (srov. část IV b/ Stanoviska).

Ani při řešení otázky významu předmětu řízení pro žalobkyni se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, pokud zohlednil, že předmětem řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nebyla nemovitost, jež by sloužila k bydlení žalobkyně, a význam posuzovaného řízení pro žalobkyni tak hodnotil jako standardní (srov. část IV d/ Stanoviska a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bečvář a Bečvářová proti České republice ze dne 14. 12. 2004, stížnost č. 58358/00, ). Rovněž tato otázka tedy přípustnost dovolání podle nezakládá.

Na vysvětlenou žalobkyni Nejvyšší soud zdůrazňuje, že správnou je rovněž úvaha odvolacího soudu vycházející z toho, že předmětem odškodnění v projednávané věci může být pouze újma žalobkyně vzniklá v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu soudu, jenž záležel v nepřiměřené délce řízení. Dopady na psychickou sféru žalobkyně, jež nebyly vyvolány nepřiměřenou délkou řízení, nýbrž mají příčiny mimo ni (např. v chování spoluvlastníka, jež zde bylo již před zahájením řízení a projevovalo se i v jeho průběhu), nelze v rámci nároku uplatněného z titulu kompenzovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2014, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání tak nemůže z výše uvedených důvodů založit ani jedna z námitek žalobkyně.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 23. listopadu 2016

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu