Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3291/2016

23 Cdo 3291/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci žalobce Mgr. M. M., zastoupeného Mgr. Marianem Sikorou, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Štefánikova 134/8, proti žalované Česká spořitelna, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené prof. Dr.h.c. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 9, o zaplacení 4.157.952,46 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2016, č. j. -270, takto: Dovolání žalované se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

K odvolání žalobce a žalované Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 10. 2014, č. j. -195, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil a ve výroku III. jej změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1.024.598,20 Kč s příslušenstvím. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 10. 2015, č. j. -260, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným následně rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III. a IV. zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uplatňujíc důvod nesprávného právního posouzení věci ( ).

K dovolání žalované se žalobce vyjádřil tak, že navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolání není přípustné.

Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není v rozporu s dovolatelkou namítaným předchozím zrušovacím rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. , když odvolací soud ze závěrů tohoto rozhodnutí vyšel a soudu prvního stupně uložil posoudit, zdali a v jakém rozsahu a jaké provize získané z obchodů se zákazníky, které získaly, nebo s nimiž významně rozvinuly obchod, obě obchodní zástupkyně ztratily. Odvolací soud, poté co poukázal na své předchozí dosavadní závěry o snížení odškodnění, ve svém novém zrušovacím rozhodnutí současně uvedl, že skutečnost, která může ovlivnit uplatněný nárok, je právě výsledek nového posouzení ztracených provizí obou obchodních zástupkyň. Rozhodnutí odvolacího soudu proto v rozporu s dovolatelkou namítaným rozhodnutím Nejvyššího soudu není.

Nadto Nejvyšší soud poznamenává, že dovolatelkou uplatněné námitky nepřezkoumatelnosti a překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu nejsou samy o sobě způsobilé vyvolat přípustnost dovolání a dovolací soud se jimi nemohl zabývat, neboť jde o vady řízení, k nimž by dovolací soud mohl za určitých podmínek přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné ( ). Samotné vady řízení však přípustnost dovolání dle ustanovení nezakládají.

Lze tedy shrnout, že dovolací soud neshledal, že v projednávané věci by byl dán předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení

Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti dovolání, a proto podle věty první dovolání žalované odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť se tímto rozhodnutím řízení nekončí ( část věty před středníkem ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2016

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D. předseda senátu