Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1531/2015

23

Cdo 1531/2015

ROZSUDEK

Mgr. M. M.

, zastoupeného Mgr. Marianem Sikorou, advokátem, se sídlem v Českém Těšíně, Štefánikova 134/8, proti žalované

Česká spořitelna a.s.

, se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1926/6, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené prof. JUDr. Janem Křížem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, o zaplacení 4,157.952,46 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2014, č. j. -195, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2014, č. j. -195, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. srpna 2013, č. j. -121, zastavil řízení v rozsahu návrhu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 1,114.015,92 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným v tomto výroku (bod I. výroku), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 2,019.338,34,- Kč s úrokem z prodlení blíže specifikovaným v tomto výroku (bod II. výroku). Dále zamítl žalobu co do uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1,024.598,20 Kč s příslušenstvím konkretizovaným v tomto výroku (bod III. výroku). Součastně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod. IV. výroku).

K odvolání žalobce a žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil, ve výroku III. jej změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 1,024.598,20 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud rozhodoval o nároku na odškodnění podle § 669 obchodního zákoníku vzhledem k ukončení smluv o obchodním zastoupení s L. V. a M. V. jako obchodními zástupkyněmi. Na základě smluv o postoupení pohledávky přešly pohledávky za žalovanou na žalobce. Odvolací soud rozhodoval o nároku na odškodné za situace, kdy obě obchodní zástupkyně jako mimořádně úspěšné externí spolupracovnice významně rozvinuly obchod se stávajícími zákazníky, získaly nové zákazníky. Podle odvolacího osudu zvláště u uzavřených hypotéčních úvěrů má doposud žalovaná podstatné výhody a to tím, že mu jdou úroky z úvěrů, že má klienty v databázi a může je oslovovat s návrhy dalších produktů.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ze strany obchodních zástupkyň byly splněny podmínky ustanovení § 669 odst. 1 písm. a) obchodního zákoníku. Nesouhlasil však s jeho závěry ohledně aplikace ustanovení § 669 odst. 1 písm. b) obchodního zákoníku a měl za to, že v daném případě nebyl žádný relevantní důvod pro další snížení nároku na odškodnění, jak učinil soud prvního stupně. Odvolací soud tedy uzavřel, že po částečném zpětvzetí žaloby je nárok žalobce oprávněn v rozsahu částky 3,043.936,54 Kč s příslušenstvím. Dle jeho mínění tak soud prvního stupně pochybil, pokud v rozsahu částky 1,024.598,20 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl z toho důvodu, že snížil odškodnění o dalších 25 %.

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Dovolatelka namítá, že se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu při řešení otázky provizí, které obchodní zástupce ztrácí z obchodů uskutečněných se zákazníky a řešení zdali je třeba v této souvislosti třeba rozlišovat mezi tzv. získatelskými provizemi a servisními/následnými provizemi. Odvolací soud podle dovolatelky nesprávně posoudil i otázku, které okolnosti mohou a musí být vzaty v úvahu při posuzování spravedlivosti odškodnění ve smyslu § 669 odst. 1 písm. b) obchodního zákoníku a v jaké míře mohou vést ke snížení odškodnění a otázku podstatných výhod vyplývajících z obchodů uskutečněných se zákazníky, které obchodní zástupce získal nebo s nimiž významně rozvinul obchod a v této souvislosti zda podstatnou výhodou jsou úroky z prodlení.

K dovolání žalované se žalobce vyjádřil tak, že je považuje za nepřípustné, případně nedůvodné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným ve smyslu ustanovení pro řešení otázky naplnění podmínek dle obch. zák., když tuto odvolací soud řešil v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.

Dle ustanovení § 669 odst. 1 obch. zák. obchodní zástupce má v případě ukončení smlouvy právo na odškodnění, jestliže

a) zastoupenému získal nové zákazníky nebo rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud podstatné výhody vyplývající z obchodů s nimi, a

b) placení tohoto odškodnění je spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky; tyto okolnosti zahrnují také použití nebo nepoužití konkurenční doložky ve smyslu § 672a.

Vznik práva obchodního zástupce na odškodnění je tedy podmíněn současným splněním dvou předpokladů, jednak že obchodní zástupce zastoupenému získal nové zákazníky nebo rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud podstatné výhody vyplývající z obchodů s nimi, jednak že placení tohoto odškodnění je spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky, a skutečnost, zda byla sjednána konkurenční doložka.

Odvolací soud však v projednávané věci při zkoumání naplnění druhého z předpokladů vzniku práva obchodních zástupkyň na odškodnění /tedy naplnění podmínky dle § 669 odst. 1 písm. b) obch. zák./ neposuzoval, zda obchodní zástupkyně v případě ukončení předmětných smluv o obchodním zastoupení ztratily nějaké provize (které vyplývají z obchodů uskutečněných se zákazníky, které obchodní zástupci získaly nebo s nimiž významně rozvinuly obchod); což ovšem předpokládá, že by je jinak z již uskutečněných obchodů dostávaly (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2011, sp. zn. ). Jedná se přitom o zvláště významné hledisko pro uplatnění korektivu ekvity, které zákon výslovně zdůrazňuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013, sp. zn. ). Při řešení této otázky se tak odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu. Jeho právní posouzení je proto neúplné, tudíž nesprávné.

Vzhledem k uvedeným závěrům se proto již dovolací soud nezabýval dalšími dovolacími námitkami žalované.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu podle bez jednání ( ) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta za středníkem ); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( , věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. října 2015

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu