Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4275/2016

33 Cdo 4275/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Bohdalecká obchodní s. r. o. se sídlem Praha 7, Tusarova 1548/39, zastoupené JUDr. Monikou Linhartovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Široká 6, proti žalovanému městu Domažlice, zastoupenému JUDr. Tomášem Nevečeřalem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 404/19, o zaplacení 4.149.762,42 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 7. 2016, č. j. -505, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11. 7. 2016, č. j. -505, potvrdil usnesení ze dne 26. 5. 2016, č. j. -495, kterým Okresní soud v Domažlicích uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení (před soudy obou stupňů) částku 604.987 Kč do 15dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalovaného.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „ “ (srov. čl. II bod 2 ), přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž ke splnění uvedené náležitosti dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobkyně sice brojí proti správnosti právního závěru odvolacího soudu, že v dané věci nejsou dány důvody k aplikaci , a namítá, že odvolací soud měl přihlédnout k majetkovým, sociálním a dalším poměrům všech účastníků, dále k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, a k postoji účastníků v průběhu řízení, avšak ve vztahu k této otázce její podání postrádá obligatorní náležitost dovolání, a to vymezení předpokladů jeho přípustnosti ve smyslu (tj. uvedení údaje, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné). V této části je proto dovolání postiženo vadou, kterou žalobkyně včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila; dovolací soud tak neměl možnost zabývat se přezkumem nastolené otázky.

Výtkou, že napadené rozhodnutí o nákladech řízení v rozporu s označenou judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu postrádá řádné odůvodnění, žalobkyně nevystihla jediný v úvahu přicházející dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle , nýbrž namítá vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Obdobného charakteru jsou i výhrady vůči postupu odvolacího soudu, který rozsudkem ze dne 13. 1. 2016, č. j. -451, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. 3. 2015, č. j. -350, ve výroku o věci samé, avšak v nákladovém výroku jej zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení, ač měl – podle přesvědčení žalobkyně – rozhodnout též o nákladech řízení. Nejinak je tomu s argumentací, zpochybňující možnost soudu prvního stupně v novém rozhodnutí (poté, co jeho předchozí rozhodnutí bylo v nákladovém výroku zrušeno) rozhodnout též o nákladech odvolacího řízení, a s námitkou mířící proti postupu soudu prvního stupně, který předložil spis Nejvyššímu soudu s dovoláním proti rozhodnutí ve věci samé, aniž vyčkal, až bude rozhodnuto i o nákladech řízení.

Tyto uplatněné námitky týkající se výhradně vad řízení nejsou způsobilé samy o sobě založit přípustnost dovolání a dovolací soud by se jimi mohl zabývat až tehdy, pokud by bylo dovolání přípustné. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu (tj. o otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázky případné existence či neexistence vad řízení ve smyslu věty druhé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. prosince 2016

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu