Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2881/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně obce Nová Ves, identifikační číslo osoby 00572632, se sídlem v Nové Vsi 65, zastoupené Mgr. Ivem Žižkovským, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 10, proti žalované Bc. R. T., zastoupené JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Paroubkova 228, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2015, č. j. -263, takto:

Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 14. 4. 2015, č. j. -222, zamítl návrh žalobkyně, aby žalovaná byla povinna odstranit stavbu oplocení na pozemku par. č. 1887/1, zapsaném na listu vlastnictví č. 1 pro obec N. V. katastrální území N. V. u K., Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrálním pracovištěm Domažlice (výrok I.). Uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 038,18 Kč (výrok II.).

Krajský soud v Plzni k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 4. 11. 2015, č. j. -263, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. potvrdil (výrok I.) a ve výroku pod bodem II. změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 3 752 Kč (výrok II.). Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 400 Kč.

Proti rozsudku krajského soudu podává žalobkyně (dále také „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Z obsahu dovolání se podává, že napadené rozhodnutí údajně závisí na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Důvodem podání dovolání je tvrzené nesprávné právní posouzení věci ( ), spočívající v nepřiznání náhrady nákladů řízení v zákonem stanovené výši.

Dovolatelka namítá, že podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu má úspěšný účastník právo na náhradu skutečných a prokázaných nákladů řízení; k těm přitom patří i jízdné účastníka a jeho zástupce. Odvolací soud však dovolatelce náhradu za jízdné nepřiznal.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy; proto na ně dovolací soud, v souladu s , v podrobnostech odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Za řízení před soudem prvního stupně byla dovolatelce přiznána náhrada nákladů ve výši 13 038,10 Kč (resp. 3 752 Kč rozhodnutím odvolacího soudu), za odvolací řízení potom ve výši 400 Kč. Ze spisu vyplývá (č. l. 203, 214 a 261), že dovolatelkou požadovaná výše náhrady nákladů řízení činila v řízení před soudem prvního stupně 13 360 Kč a v odvolacím řízení 1 280 Kč. Ani výrokem o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, ani výrokem o náhradě nákladů odvolacího řízení tak nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč.

Protože dovolání proti rozsudku, v němž dovolání napadenými výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, není přípustné [ ], dovolací soud dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2016

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu