Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2711/2016

32 Cdo 2711/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně Česká kancelář pojistitelů,se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem, se sídlem v Berouně, Husovo nám. 82/10, PSČ 266 01, proti žalovanému Ing. J. P., zastoupenému Mgr. Alešem Dufkem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Tyršovo nábřeží 401, PSČ 760 01, o zaplacení částky 1 371 900 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 12. 1. 2016, č. j. -584, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 16 988,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ustanovení určuje, že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) [odstavec 2].

Podle dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolání trpí vadou, neboť dovolatel v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Dovolatel, odkazuje co do přípustnosti dovolání na ustanovení a co do jeho důvodnosti na ustanovení a písm. b) , zřejmě přehlédl novelizaci provedenou s účinností k 1. 1. 2013 , v důsledku níž předpoklady přípustnosti dovolání a možný důvod dovolání doznaly podstatných změn.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 (jako v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení téhož soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, či usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , odmítl a které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz).

Tomuto požadavku však dovolatel nedostál, odvozuje-li přípustnost dovolání z ustanovení , jež bylo účinné toliko do 31. 12. 2012 (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. ).

Argumentaci, jež by splňovala kriteria stanovená v , nelze nalézt ani v rámci obsahového vymezení uplatněných dovolacích důvodů. Dovolatel sice v rámci polemiky se závěry odvolacího soudu stran své pasivní věcné legitimace namítá, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou, žádnou judikaturu Nejvyššího soudu, jenž je dovolacím soudem (srov. ), však neoznačil. Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že má-li být dovolání přípustné podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.

Vytčený nedostatek obligatorní náležitosti dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit ( věta první ), již uplynula ( věta první a druhá ). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Nad rámec uvedeného lze dodat, že dovolatel při argumentaci judikatorními závěry Ústavního soudu přehlédl, že oproti případům v nich posuzovaným se v této věci uplatní , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 29. 9. 2005 do 31. 12. 2007, v němž byl okruh osob, vůči nimž má žalobkyně postižní právo, oproti předchozí právní úpravě precizován, a to tak, že je zde výslovně uveden též řidič nepojištěného vozidla, pokud za škodu hrazenou z garančního fondu odpovídá.

Napadá-li pak dovolatel rozsudek odvolacího soudu „v plném rozsahu“, tj. i ve druhém výroku, jímž odvolací soud rozhodl v jeho prospěch, není splněna také podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání [ věta první a ]. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní(z rozhodnutí Nejvyššího soudu srov. např. usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, a usnesení ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 1, ročník 2000, pod číslem 7). Navíc bylo druhým výrokem napadeného rozsudku rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50 000 Kč, přičemž nejde o žádný z případů, jež by v intencích vylučovaly aplikaci tam nastaveného omezení, takže v této části je dovolání nepřípustné také podle (ke kritériím přípustnosti dovolání podle ve spojení s omezením dle srov. v podrobnostech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. ).

Nejvyšší soud z uvedených důvodů, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 14. 11. 2016

JUDr. Pavel Příhodapředseda senátu

předseda senátu