Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2410/2016

32 Cdo 2410/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobce L. Š., zastoupeného JUDr. Pavlem Kolesárem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Francouzská 80/6, PSČ 120 00, proti žalované AUTO-STAIGER CZ a. s., se sídlem v Praze – Malešicích, Černokostelecká 621/122, PSČ 108 00, identifikační číslo osoby 26140217, o zaplacení částky 559 117 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 ECm 16/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2015, č. j. -152, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2016, č. j. -181, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „ “).

Rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze (srov. ), Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně pro nedostatek funkční příslušnosti k jeho projednání podle ve spojení s věty první zastavil, z důvodů blíže vyložených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné není.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Jedinou dovolatelem formulovanou právní otázkou, otázkou procesního práva, „zda je v souladu s ustanoveními a dalších právních předpisů situace, kdy dovolatel nebyl informován o plánovaném ohledání vozidla v jeho vlastnictví a toto ohledání, které má klíčový význam na posouzení důvodnosti žaloby, proběhne toliko v tichosti a za účasti pouze vedoucích zaměstnanců žalované“, se totiž oproti přesvědčení dovolatele ve své rozhodovací praxi zabýval nejen Ústavní soud (v dovolatelem citovaném usnesení ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. , které dovolatel chybně označuje za nález, a především již v usnesení ze dne 13. 9. 2005, sp. zn. , obě rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz), nýbrž řešil ji též dovolací soud, a odvolací soud se v souzené věci od jeho judikatorních závěrů neodchýlil.

Ohledáním, které má dovolatel podle obsahu jeho dovolací argumentace na mysli, není ohledání jako důkazní prostředek upravený v , nýbrž „ohledání“ prováděné znalcem pro účely podání znaleckého posudku. Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 2. 10. 1998, sp. zn. (jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://nsoud.cz), že šetření, které prováděl přímo znalec, nelze zaměňovat za důkazní prostředek ohledání na místě samém ( , ). Důkaz ohledáním je určen k prokázání právně relevantních tvrzení ve sporu o právo, a proto je k němu - jak výslovně stanoví věta druhá - třeba předvolat ty, kteří se předvolávají k jednání, tzn. účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba ( ). Ohledání může - stejně jako ostatní důkazy - provádět jen soud, v jehož moci není tuto činnost delegovat na jiný subjekt. Jestliže tedy znalec pověřený vypracováním písemného znaleckého posudku shledá nezbytným pro splnění svého úkolu učinit šetření na místě samém, nejde o provádění dokazování a účastníci, respektive jejich zástupci, nemají procesní právo takového ohledání se účastnit, a to ani tehdy, jestliže soud znalci uloží o termínu šetření účastníky vyrozumět. Účastníkům zákon přiznává jen právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny, tedy i ke znaleckému posudku ( ).

Spatřuje-li dovolatel splnění předpokladů přípustnosti dovolání též v tom, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, patrně přehlédl, že ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 nelze hodnocení důkazů (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, ve vztahu k tomuto výroku však na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a jeho důvodu zcela rezignoval. Tento nedostatek obligatorní náležitosti dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit ( věta první ), již uplynula ( věta první a druhá ). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení v příslušném rozsahu, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze v této části posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 11. 2016

JUDr. Pavel Příhodapředseda senátu