Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4578/2016

20 Cdo 4578/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněného Ing. J. Č., V. D., zastoupeného JUDr. Lucií Pražákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní č. 961/25, proti povinným 1) Ing. P. Š., V. D., a 2) V. Š., tamtéž, oběma zastoupeným JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká č. 437, pro 682 660 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. května 2016, č. j. -291, takto:

Dovolání povinných se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

Dovolání povinných proti druhému výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. května 2016 (v dovolání je chybně uvedeno datum 23. května 2016), č. j. -291, kterým byl potvrzen výrok I. usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 4. ledna 2016, č. j. -241, jímž byl zamítnut návrh povinných ze dne 21. ledna 2014 na zastavení exekuce, není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Ohledně řešení vznesené otázky možnosti soudu uskutečnit jednání v případě omluvy účastníků řízení a žádosti o odročení jednání na jiný termín dovolatelé odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2005, sp. zn. , podle něhož je nemoc účastníka řízení zpravidla důvodem způsobilým omluvit jeho neúčast u jednání, a dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2015, sp. zn. , podle něhož se nepožaduje, aby ten, kdo se k nařízenému jednání soudu omlouvá, svůj důvod neúčasti u jednání soudu také prokázal. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že napadené rozhodnutí není s uvedenými v rozporu. Dovolatelé totiž nevzali v úvahu závěr uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2008, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání, není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení , ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojené. Přitom v nyní řešeném případě již soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že omluvě povinného neuvěřil a vyhodnotil ji jako opětovnou snahu povinných oddálit exekuci.

K námitce dovolatelů, že soud neprovedl důkaz výpovědí povinného 1) Nejvyšší soud uvádí, že to, že soud neprovedl důkaz navržený ve sporném řízení procesní stranou zatíženou důkazním břemenem k prokázání okolnosti důležité pro rozhodnutí o věci, může představovat jen vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě lze však v dovolacím řízení podle ustanovení věta druhá přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2002, sp. zn. , které bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 40/2003).

Ze stejného důvodu přípustnost dovolání nemůže založit ani požadavek dovolatelů na přezkoumání toho, zda ve věci rozhodoval zákonný soudce, jakož i dalších tzv. zmatečnostních vad, které nejsou způsobilým dovolacím důvodem a pro jejichž posouzení nelze připustit dovolání podle ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2014, sen. zn. ).

Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů dovolání povinných podle ustanovení věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 11. 2016

JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu