Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1439/2016

32 Cdo 1439/2016

U S N E S E N Í

UBS s. r. o.

Horizont-Polášek s. r. o.

, se sídlem v Českém Těšíně, Vodní 342/5, identifikační číslo osoby 25860411, zastoupené Mgr. Romanou Mrózkovou, advokátkou se sídlem v Havířově, Národní třída 856/1, o zaplacení částky 55 165 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2015, č. j. -152, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 23. 5. 2014, č. j. -90, Okresní soud v Karviné uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 55 165 Kč se 7,5% úrokem z prodlení ročně od 30. 10. 2012 do zaplacení (výrok I.), žalobu v části týkající se úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 55 165 Kč za dobu od 9. 10. 2012 do 29. 10. 2012 zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Rozsudkem ze dne 27. 10. 2015, č. j. -152, Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované změnil rozsudek soudu prvního stupně „ve vyhovujícím výroku“ tak, že žalobu o zaplacení 55 165 Kč s příslušenstvím zamítl, rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (první výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti všem výrokům) podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, kdy při řešení těchto otázek se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, některé otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny a u mnohých lze konstatovat, že dovolacím soudem je právní otázka rozhodována rozdílně, a především, právní otázky měly být posouzeny jinak“. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu „zrušil a … změnil“ tak, že žalobě vyhoví.

V souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

V části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu v prvním a druhém výroku, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení, není dovolání vzhledem k přípustné, neboť výše nákladů řízení, k jejichž náhradě byla dovolatelka zavázána (částka 31 931 Kč za řízení před soudem prvního stupně a částka 17 155 Kč za odvolací řízení), nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). I kdyby však bylo dovolání v této části objektivně přípustné, chybí v něm jakákoliv argumentace týkající se předpokladů přípustnosti dovolání a důvodu dovolání, přičemž tyto nedostatky nelze již odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, uplynula.

Dovolatelkou předložená otázka „nepřípustného zpochybnění shodných tvrzení účastníků odvolacím soudem, kdy soud shodná tvrzení bez součinnosti strany žalované v odvolacím řízení jednoduše změnil“, nesplňuje kritéria stanovená v , neboť na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Dovolatelka pomíjí, že podle dikce je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , které je veřejnosti dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách a v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že dovolání není přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).

Odvolací soud – oproti přesvědčení dovolatelky – nezpochybnil skutková zjištění, jež soud prvního stupně učinil na základě shodných tvrzení obou účastnic, nýbrž dospěl k závěru, že o shodná tvrzení nešlo. Tento závěr zdůvodnil tak, že „mlčení o určité okolnosti nemá hodnotu skutkového tvrzení, tím méně pak shodného, a omyl soudu I. stupně v tom, co bylo mezi účastníky shodně skutkově tvrzeno, odvolací soud nezavazuje, nelze přehlédnout, že šlo o postup soudu dle a účastníkům ani nebylo umožněno se k tomuto názoru soudu vyjádřit. … Soud I. stupně se však mýlil, usuzoval-li, že mezi účastníky bylo shodně tvrzeno, že cena televize dodané 27. 9. 2012 byla vyúčtována fakturou č. 148, ačkoliv žalovaný tuto skutečnost nikdy netvrdil, naopak v podaném odporu uvedl, že na televizi, která mu byla dodána 27. 9. 2012, byla vystavena faktura č. 149“. Za této situace se odvolací soud nemohl odchýlit od dovolatelkou citovaných rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. , a ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. , které se zabývaly výkladem ve vztahu ke skutečnosti, že jeden z účastníků řízení, kteří učinili shodné skutkové tvrzení, později toto tvrzení odvolá a uplatní tvrzení jiné.

Dovolatelka v dovolání mj. uvádí, že odvolací soud se při řešení shora uvedené otázky odchýlil též od „rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2006, č. j. -291“. Již podle spisové značky je zřejmé, že se nejedná o rozhodnutí soudu dovolacího, nýbrž soudu odvolacího, a to zřejmě Krajského soudu v Praze, proti němuž bylo podáno dovolání projednávané Nejvyšším soudem pod sp. zn. . Odchýlení se od rozhodnutí odvolacího soudu však není zákonným předpokladem přípustnosti dovolání ve smyslu

Dovolání rovněž není přípustné pro řešení další dovolatelkou otevřené otázky hmotného práva, a to „právního hodnocení identifikace realizované platby“, neboť ani na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Dovolatelka totiž ve skutečnosti nezpochybňuje hmotněprávní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž skutkový závěr, který odvolací soud učinil a podle kterého fakturou č. 1210000148 byla vyúčtována kupní cena podle druhé kupní smlouvy „za televizi, k níž vady oznámeny nebyly“. Odvolací soud mj. uvedl, že „i zdravý rozum se přitom vzpírá uvěřit tvrzení žalobce, že žalovaný poté, co televizi reklamoval, požádal o její odvoz a výměnu za televizi bezvadnou, kupní cenu této reklamované televize zaplatil, aniž by vůbec byl o výsledku reklamace v době platby uvědomen“.

Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právních otázek vytyčených dovolatelkou – správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sama dovolatelka (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. , popř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání nezakládají otázky „povinnosti objednatele zaplatit za dvě dodané televize i za situace, kdy se domnívá, že dodaný televizor reklamoval“, a „přechodu nebezpečí na předmětu koupě dle zák. , obchodní zákoník“, neboť ani na řešení těchto otázek rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Tyto otázky se totiž týkají televize dodané dovolatelkou na základě první kupní smlouvy. Předmětem řízení však byl nárok na zaplacení kupní ceny za televizor dodaný dovolatelkou na základě druhé kupní smlouvy. Nárok na zaplacení kupní ceny za televizor dodaný dovolatelkou na základě první kupní smlouvy (jehož důvodnost závisí mj. též na vyřešení předběžných otázek týkajících se odpovědnosti dovolatelky za vady předmětu koupě a okamžiku přechodu nebezpečí škody na věci) předmětem řízení nebyl, a proto nejsou úvahy odvolacího soudu ohledně těchto otázek významné.

Dovolatelka v dovolání neuvádí, splnění jakého ze shora uvedených předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje u otázek „přesahu přezkumu rozhodnutí odvolacím soudem, oproti vymezení skutečností uvedených v odvolání“, „uložení povinnosti žalobkyni prokázat myšlenky žalovaného“ a „absence vypořádání se s argumentací žalobkyně v rozhodnutí odvolacího soudu“, a tuto náležitost nelze dovodit ani z obsahu dovolání. Dovolatelka sice tvrdí, že jí odvolací soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu uložil povinnost dokázat nemožné, avšak tuto judikaturu nijak nekonkretizuje.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , jak je tomu též v souzené věci, je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále též jen „R 4/2014“)

Nesplňuje-li dovolání požadavky , vykazuje vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence těchto zákonem stanovených náležitostí nelze u shora uvedených otázek posoudit přípustnost dovolání. Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první a větu první ), uplynula, když napadený rozsudek byl zástupkyni dovolatelky doručen do vlastních rukou dne 23. 11. 2015.

Ostatně, namítá-li dovolatelka, že odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je zcela nedostatečné (nepřezkoumatelné), že odvolací soud naprosto ignoroval její argumentaci a rozhodl překvapivě a svévolně a že jednal zcela nad rámec odvolání žalované, k níž zcela bezdůvodně inklinoval, namítá tím existenci vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. , ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. , a ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. , ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. , ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. , ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. , ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. , a ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. ). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání žalované je zčásti vadné a ve zbývající části nepřípustné. Nejvyšší soud je proto podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. listopadu 2016

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu