Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
594A880D6A749B0FC12580AD002AD703.html
HTML · 12.03 KB
No categories available
20 Cdo 4434/2016
20 Cdo 4434/2016
U S N E S E N Í
České spořitelny, a. s.,
1)
J. K.
, zastoupenému Mgr. et Bc. Michalem Roubíkem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Legií č. 413 a
2)
L. K.
, o 107 778,90 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 Nc 1355/2006 , o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2016, č. j. 15 Co 628/2015 -130, takto:
Dovolání
se odmítá
.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného1) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2016, č. j. 15 Co 628/2015 -130, jímž odvolací soud odvolání povinné 2) odmítl (výrok I) a usnesení Okresního soudu v Pelhřimově (dále“soud prvního stupně“) ze dne 15. 4. 2015, č. j. 4 Nc 1355/2006 -121, o zamítnutí návrhu povinného 1) na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání potvrdil (výrok II), odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 – dále „o. s. ř. “ (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb. ), neboť povinný 1), v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení – § 241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř. o. s. ř. ). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v § 237 o. s. ř. o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného důvodu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř. o. s. ř. ) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř. o. s. ř. ) a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Odkázal-li povinný 1) ohledně předpokladu přípustnosti dovolání pouze na ustanovení § 237 a konstatoval, že „nesprávné právní posouzení věci“ shledává v tom, že podání dovolatele ze dne 28. 12. 2012 a ze dne 3. 6. 2015, měla být soudem prvního stupně věcně projednána coby žaloby v samostatném nalézacím řízení a nikoli v tam vedeném exekučním řízení, v konečném důsledku nemohl tímto způsobem zvolit alespoň jedno z hledisek přípustnosti dovolání.
I kdyby dovolatel svou jedinou námitkou vytkl vadu řízení (rozhodnutí o návrhu, který nesměřoval do exekučního řízení), nemůže sama o sobě dovolací důvod či předpoklad přípustnosti dovolání založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007 , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014 ). Dovolací soud by se jí mohl totiž zabývat teprve za předpokladu projednatelného (formálně bezchybného) dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř. o. s. ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu