Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4081/2016

32 Cdo 4081/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně AB 5 B. V., soukromé společnosti s ručením omezeným, se sídlem v Amsterodamu, Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX, Nizozemské království, registrační číslo 34192873, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, proti žalovanému R. P., zastoupenému JUDr. Evou Váňovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Šlikova 874/20, o zaplacení 61 082,83 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2016, č. j. -144, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 4 695 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 22. 3. 2016, č. j. -144, Krajský soud v Brně k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., v níž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 61 082,83 Kč (první výrok), v části výroku I., v níž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 7,05% úrok z prodlení ročně z částky 61 082,83 Kč od 27. 5. 2013 do zaplacení, jej změnil tak, že „tato povinnost se žalovanému neukládá“ (druhý výrok), dále jej změnil ve výroku II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti prvnímu, třetímu a čtvrtému výroku) podal žalovaný dovolání, maje za to, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, kdy tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby žalobu o zaplacení částky 61 082,83 Kč zamítl.

V souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

V části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve třetím a čtvrtém výroku, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není dovolání vzhledem k přípustné, neboť výše nákladů řízení, k jejichž náhradě byl dovolatel zavázán (částka 12 434 Kč za řízení před soudem prvního stupně a částka 12 136,20 Kč za odvolací řízení), nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatel co do přípustnosti dovolání podaného proti prvnímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu uvádí, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, kdy tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“. Takové vymezení přípustnosti dovolání se však navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání - splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách; ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , in www.usoud.cz).

Z obsahu dovolání, ve kterém dovolatel poměrně obsáhle polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem, lze, jde-li o vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, dovodit snad jen to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle názoru dovolatele závisí na vyřešení otázky hmotného práva, zda smlouva o úvěru č. 3708107288 uzavřená dne 8. 8. 2007 mezi společností Home Credit a. s. jako věřitelem a dovolatelem jako dlužníkem je srozumitelným (a tudíž platným) právním úkonem, když dovolatel má za to, že odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. , ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. , a ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. . Tato otázka však přípustnost dovolání nezakládá.

Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. , popř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. ).

Dospěl-li odvolací soud ke skutkovému zjištění, podle kterého smlouvu o úvěru včetně úvěrových podmínek lze přečíst i bez optických pomůcek, je jeho právní závěr o tom, že tato smlouva je ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, srozumitelným (a tudíž platným) právním úkonem, zcela v souladu se shora citovanou judikaturou.

Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného je zčásti vadné a ve zbývající části nepřípustné. Nejvyšší soud je proto podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 15. 11. 2016

JUDr. Miroslav Galluspředseda senátu