Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
D79291BE6BC31901C12580A700410801.html
HTML · 15.13 KB
No categories available
20 Cdo 4322/2016
20 Cdo 4322/2016
U S N E S E N Í
Komerční banky, a. s.,
R. Ch. (dříve D.)
, zastoupené JUDr. Jiřím Kacafírkem, advokátem se sídlem v Plzni, Škroupova č. 1981/1, o 173 155,04 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 74 EXE 1348/2014 , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 6. 2016, č. j. 12 Co 3/2016 -152, takto :
Dovolání
se odmítá
.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné proti rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále „odvolací soud“) ze dne 7. 6. 2016, č. j. 12 Co 3/2016 -152, jímž odvolací soud k odvolání povinné potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-město (dále“soud prvního stupně“) ze dne 1. 10. 2015, č. j. 74 EXE 1348/2014 -127, o zamítnutí návrhu povinné na úplné zastavení exekuce, odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 1. 2014 – dále „o. s. ř. “ (srov. článek II, bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 139/2015 a článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 164/2015 Sb. ), neboť povinná v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) nevylíčila důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení – § 241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř. o. s. ř. ). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v § 237 o. s. ř. o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného důvodu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř. o. s. ř. ) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř. o. s. ř. ) a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Odkázala-li povinná ohledně předpokladu přípustnosti dovolání pouze na ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , a konstatovala, že uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci, s tím, že nesprávně hodnotil provedené důkazy, nedostatečně zjistil skutkový stav a nezabýval se právními otázkami (tj. otázkou, kdy nastal okamžik akceptace dohody o navýšení splátek; která ze dvou dohod byla platná; jak má být řešena splatnost závazků, které byly sloučeny do jednoho závazku; zda ztráta výhody splátek sjednaná v dohodě znamená i zánik platnosti této dohody o splátkách jako celku), v konečném důsledku nemohla tímto způsobem zvolit alespoň jedno z hledisek přípustnosti dovolání obsažené v § 237 o. s. ř. o. s. ř. (viz shora citované R 4/2014).
Učinila-li dovolatelka totiž stěžejním obsahem svého dovolání výhrady vůči závěru odvolacího soudu, že již soud prvého stupně správně uzavřel, že povinná souhlasila s navýšením splátek po vydání exekučního titulu, dohodu o navýšení splátkách porušila, a že tím došlo ke ztrátě sjednané výhody splátek a k zesplatnění celé vymáhané pohledávky, pak jde o námitky spočívající v jejím nesouhlasu se skutkovými závěry odvolacího soudu, které přípustnost dovolání založit nemohou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007 , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014 ).
Dovolatelkou namítané vady důkazního řízení (odlišné hodnocení týchž důkazů, vyúsťující v jiné skutkové zjištění, na němž bylo založeno i rozhodnutí Okresního soudu v Plzeň-město, sp. zn. 75 EXE 1403/2014 , o závazku z kreditní karty, tj. o závazku souvisejícím s vymáhanou pohledávkou) nemůžou samy o sobě dovolací důvod či předpoklad přípustnosti dovolání založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007 , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014 ). Dovolací soud by se jimi mohl totiž zabývat teprve za předpokladu projednatelného (formálně bezchybného) dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř. o. s. ř. ).
Konečně přišla-li dovolatelka s novým skutkovým tvrzením, že předmětem dohody o splátkách ze dne 25. 3. 2014 bylo pouze ujednání o výši měsíční splátky, kterou akceptovala, ne sjednání ztráty výhody splátek, a proto splatnost vymáhané pohledávky vůbec nestala, pak podle § 241a odst. 6 o. s. ř. o. s. ř. je uplatnit nelze.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2016JUDr. Zbyněk Polednapředseda senátu