Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2250/2016

32 Cdo 2250/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce V. D., zastoupeného JUDr. Vladimírem Linhartem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, proti žalované M. T., zastoupené JUDr. Jaroslavem Beldou, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lípová 1581/7, o zaplacení částky 136 877 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2016, č. j. -317, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3 497 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

136 877 Kč s příslušenstvím

a rozhodl o nákladech řízení, řízení zastavil a žalované uložil zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 76 763,52 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 24 706,86 Kč.

Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroku, jímž rozhodl o náhradě nákladů řízení, podala žalovaná dovolání, majíc za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud v tomto rozsahu zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout a požaduje náhradu nákladů dovolacího řízení.

Vzhledem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , (dále též jen „ “), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. ).

Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , a ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).

Dovolatelka označila jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , jako na rozhodnutí, od nějž se měl odvolací soud odchýlit. V tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval otázkou poměřování úspěchu ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, podle ustanovení V projednávané věci však odvolací soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení s ohledem na zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby žalobcem z důvodu, že žalovaná na základě rozsudku trestního soudu způsobenou škodu uhradila, přičemž žalovaná tuto skutečnost učinila nespornou. Od rozhodnutí dovolacího soudu, na které dovolatelka odkázala, se tak odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně neodchýlil a tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání není dán.

Tvrdí-li nově dovolatelka, že žalobce nebyl zcela úspěšný, protože na úrocích z prodlení neuhradila ničeho, a v této části zpětvzetí žaloby nezavinila, pak s tímto tvrzením dovolatelka přichází v rozporu s ustanovením až v dovolání.

Odkazuje-li dovolatelka na rozhodnutí Ústavního soudu, pak tato rozhodnutí nejsou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v intencích ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2013, sp. zn. ).

Dovolatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení v celém rozsahu. Směřovalo-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, dovolání v této části není vzhledem k ustanovení přípustné, neboť výše nákladů řízení, k jejichž úhradě byla žalovaná zavázána za řízení před odvolacím soudem (24 706,86 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 26. 11 2013, sp. zn. ).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 2. 11. 2016

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu