Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1391/2016

26 Cdo 1391/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) V. V., P., b) J. B., P., c) J. S., P., d) O. V., P., e) MUDr. P. H., S. P., zastoupených JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 608/8, proti žalované R. Š., P., zastoupené prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., Dr. h. c., advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, o zaplacení částky 156.592 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2015, č. j. -94, takto:

I. Dovolání se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2015, č. j. -94, není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce aplikace , tedy posouzení zavinění účastníků na zastavení řízení, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno ( ). Zastavuje-li soud řízení, zabývá se ve smyslu při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Tam, kde účastník zavinil zastavení řízení, soud přizná ostatním účastníkům náhradu nákladů řízení. Zavinění může spočívat v tom, že žalobce vzal žalobu zpět. V takovém případě je žalobce povinen nahradit druhé straně náklady řízení, které v řízení účelně vynaložila na uplatňování nebo bránění svého práva ( věta první ). Vzal-li však žalobce zpět žalobu, která byla podána důvodně, pro chování žalovaného, zastavení řízení nezavinil žalobce a žalovaný je pak povinen uhradit žalobci náklady řízení ( věta druhá ). Zda šlo o důvodně podanou žalobu, lze usuzovat z toho, domohl-li se žalobce uplatněného nároku či nikoliv. Ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného zpravidla dojde tehdy, poskytl-li žalovaný po podání žaloby žalobci plnění, jež po něm žalobce v žalobním petitu požadoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. ). Zavinění ve smyslu , včetně splnění výše uvedených podmínek, je přitom nutno posuzovat z procesního hlediska, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 26. 2. 1982, sp. zn. , publikovaný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů z let 1970-1983, svazek IV, část první, str. 736-737). Použití věty druhé přichází v úvahu pouze tehdy, je-li příčinou zpětvzetí výlučně chování žalovaného. Bylo-li příčinou zpětvzetí chování obou stran v řízení, zejména proto, že došlo k dohodě o sporných nárocích, použití uvedeného pravidla nepřichází v úvahu a o nákladech řízení bude rozhodnuto podle věty první (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 990 -991).

V projednávané věci se odvolací soud shora uvedenými hledisky při rozhodování o nákladech řízení podle řídil, jestliže shledal zavinění žalované na zastavení řízení do částky 156.592 Kč (dlužného nájemného), kterou žalobcům po podání žaloby zaplatila ( věta druhá ), a zavinění žalobců na zastavení řízení do částky 201.759,54 Kč (kapitalizovaný poplatek z prodlení), kterou žalobci dohodou ze dne 24. 7. 2014 žalované prominuli s odkládací podmínkou, že vyklidí tam specifikovaný byt ( věta první ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. října 2016

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu