Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1772/2016

26 Cdo 1772/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) Ing. J. M., a b) V. M., oba P., zastoupených Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1047/17, proti žalovaným 1) K. P., D., a 2) PaedDr. O. P., O., zastoupeným JUDr. Romanem Chytilem, advokátem se sídlem v Přerově, Jiráskova 994/9, o zaplacení 226.421 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. října 2015, č. j. -202, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) rozsudkem pro zmeškání ze dne 11. 6. 2014, č. j. -149, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 226.421 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Uzavřel, že oběma žalovaným bylo předvolání k jednání zasláno na doručenku do vlastních rukou (typ I.) na adresu jejich trvalého pobytu uvedené v centrální evidenci obyvatel. Přestože byla písemnost doručena řádně, ani jeden ze žalovaných se k nařízenému jednání bez včasné a řádné omluvy nedostavil.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně (soud odvolací) usnesením ze dne 14. 10. 2015, č. j. -202, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobci a žalovanou zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (odvolání druhého žalovaného bylo odmítnuto usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 12. 2014, č. j. -178, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2015, č. j. -191). Odvolací soud shledal, že ve vztahu k žalované nebyl splněn jeden z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání, jímž je řádné a účinné předvolání k prvnímu jednání. Žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně označila adresu pro doručování D., žádná jiná adresa pro doručování se z informačního systému evidence obyvatel nepodávala. Přesto jí bylo doručováno z rozhodnutí doručujícího orgánu na adresu Š., byť na doručence byl původně předepsán údaj D. Písemnost nebyla žalovanou převzata.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci včasné dovolání, které není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “, neboť odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Adresou pro doručování se v občanském soudním řízení rozumí adresa, na niž soud odesílá y, na níž se adresátu doručuje nebo na níž se činí pokus o její odevzdání příjemci a na níž nastává doručení y, i když ji adresát nebo příjemce nepřevzali. Adresa pro doručování se určuje postupem, který je popsán v ustanovení , 46a a 46b Uvedeným způsobem se adresa pro doručování stanoví bez ohledu na to, zda doručovaná může být na této adrese převzata, popř. zda se adresát na této adrese vůbec zdržuje. Právní úprava zde vychází ze zásady, že každý adresát je odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a že je proto povinen si zajistit přijímání listin na adrese pro doručování bez ohledu na to, zda se na této adrese skutečně zdržuje nebo zda mu jinak mohou být na ní y odevzdávány. Adresa pro doručování se proto stanoví povinně každému, komu je třeba v občanském soudním řízení doručit rozhodnutí, předvolání nebo jinou u. Při určení adresy pro doručování soud v první řadě vychází z údajů samotného adresáta. Uvede-li adresát ve svém podání učiněném písemně soudu adresu místa v ČR, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány y, je tím určena adresa pro doručování až do skončení tohoto řízení, nedojde-li v pozdějším podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu ke změně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. ).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. , judikoval, že soud doručuje písemnosti mimo jiné prostřednictvím doručujících orgánů [srov. ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále opět jen „ “], k nimž patří též provozovatelé poštovních služeb [srov. ]; prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb bylo možné písemnosti doručovat, jen jestliže podle uzavřené poštovní smlouvy vznikne povinnost provozovatele poštovních služeb dodat zásilku obsahující písemnost způsobem, který je předepsán pro doručování písemností (srov. ). Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí současně dospěl k závěru, že z naposledy uvedeného ustanovení je třeba dovodit, že účinné jsou pouze takové úkony provozovatele poštovních služeb, jenž převzal od soudu k doručení zásilku s písemností, jestliže odpovídají požadavkům, které předepisoval pro doručování písemností ; to samozřejmě platí i tehdy, kdyby takový úkon sice byl v souladu s příslušnými (řádně schválenými) Poštovními podmínkami, avšak by nevyhovoval požadavkům . Z uvedeného důvodu tedy nebylo možné vycházet z úkonů „dosílky“ (dodání zásilky na jiném místě než v označené adrese pro doručení), neboť odporovaly postupu, který byl předepsán pro doručování písemností .

Vzhledem k tomu, že poštovní doručovatel doručoval předvolání k jednání na 11. 6. 2014 žalované na adrese Š., která není dle ustanovení adresou pro doručování žalované (ačkoli soud prvního stupně odevzdal k doručení žalované předvolání na adresu D.), a že žalovaná nebyla při doručování písemností zastižena (srov. ), nemohla být předmětná písemnost považována za doručenou do jejích vlastních rukou, neboť postup předepsaný v ustanovení nebyl poštovním doručovatelem dodržen. Závěr odvolacího soudu, že předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání uvedené v ustanovení nebyly splněny, je tak se shora citovanou judikaturou dovolacího soudu v souladu.

Protože dovolání žalobců proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení věta první odmítl.

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. října 2016

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu