Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 16/2016

11 Tvo 16/2016-57

U S N E S E N Í

Ing. V. V.

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

s e

stížnost obviněného Ing. V. V.

z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. , rozhodl, že členové senátu 8 To ve složení JUDr. Jiří Lněnička, JUDr. Pavla Augustinová a JUDr. Petr Smrž nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného Ing. V. V., vedené u Krajského soudu České Budějovice – pobočka Tábor pod sp. zn. .

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. , podal obviněný Ing. V. V. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miroslava Kříženeckého stížnost, ve které především rozebral svoji nespokojenost s rozhodováním soudů a uplatňováním judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Obviněný namítá, že napadené rozhodnutí vrchního soudu nerespektuje Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a d. Rovněž konstatuje, že předchozí argumenty o podjatosti soudu je nadbytečné opakovat a ve své stížnosti tedy jen obecně namítá porušení práva na spravedlivý proces. Následně stěžovatel podrobně rozebírá svou námitku podjatosti vůči senátu Krajského soudu České Budějovice – pobočka Tábor, jejíž podstatou bylo jak vyjádření předsedy senátu k ústavní stížnosti, tak ,,…systém vedení dokazování používaný tímto senátem“´. Podjatost senátu 8 To Vrchního soudu v Praze zakládá právě na skutečnosti, že při přezkumu rozhodnutí ohledně podjatosti uvedeného senátu krajského soudu, si byl vrchní soud vědom všech pochybení, kterých se tento senát dopustil, a přesto stížnost obviněného zamítl. Stěžovatel poukazuje rovněž na vyjádření předsedy senátu vrchního soudu k ústavní stížnosti, z něhož přesvědčivé vyplývá jeho podjatost. Na základě uvedeného se obviněný domnívá, že postup a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, stejně jako postup Krajského soudu České Budějovice – pobočka Tábor, nebyly v souladu s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a d a navrhuje jejich zrušení.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Vrchní soud ve svém rozhodnutí předně konstatoval, že není zřejmé, z jakého důvodu se návrh na vyloučení soudců vztahuje na JUDr. Pavlu Augustinovou a JUDr. Petra Smrže, když veškeré výhrady směřují proti dvěma dokumentům, které vypracoval předseda senátu JUDr. Jiří Lněnička, konkrétně jde o vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 6. 10. 2015 a usnesení ze dne 17. 2. 2016. Zdůraznil, že JUDr. Pavla Augustinova se navíc stala členkou senátu 8 To až v lednu 2016. Obviněný k tvrzení podjatosti senátu opomněl přiložit rozhodnutí, kterým údajně podjatý senát rozhodl v jeho prospěch, když jako nedůvodnou zamítl stížnost státního zástupce proti rozhodnutí o přijetí peněžité záruky. K tomuto vrchní soud uvedl, že důvodem vyloučení soudce nemůže být to, že nerozhodl v souladu s představou obžalovaného. Obviněný ve svém návrhu ani nenamítal existenci nějakého poměru soudců k projednávané věci, ani k zúčastněným osobám a tedy ve smyslu § 30 tr. ř. neshledal Vrchní soud v Praze žádné důvody pro vyloučení jmenovaných soudců z vykonávání úkonů v předmětném trestném řízení, když nelze dovozovat, že by členové senátu měli k obviněnému či jeho obhájci nějaký poměr, který by jim bránil v nestranném rozhodování. Jelikož vrchní soud neshledal důvod pro vyloučení členů senátu z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci, rozhodl, že dotčení členové senátu 8 To nejsou vyloučeni.

V obecné rovině je nutno zdůraznit, že podle § 30 odst. 1 tr. ř. jsou důvodem pro vyloučení soudců z vykonávání úkonů trestního řízení pochybnosti o jejich podjatosti pro poměr k projednávané věci, k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení.

Z odůvodnění stížnosti není tak zcela zřejmé, zda obviněný spatřuje důvod vyloučení jmenovaných členů senátu v jejich poměru k projednávané věci nebo k osobám vyjmenovaným v § 30 odst. 1 tr. ř. Dotčení členové senátu v napadeném usnesení konstatují, že nemají žádný poměr k osobě obviněného ani k osobě jeho obhájce, a rovněž tak k věci, tedy k projednávané trestné činnosti, která je obviněnému kladena za vinu. Ani Nejvyššímu soudu není z obsahu spisového materiálu žádný takový poměr znám, když ho ani obviněný ve své stížnosti neuvádí a nespecifikuje.

Poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení je dán, je-li orgán činný v trestním řízení k těmto osobám v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce osobně přátelském nebo naopak osobně nepřátelském. Naopak za takový poměr se nepovažuje pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť i zařazenými ve stejném senátu, ani okolnost, že jde o spolužáky ze studií na právnické fakultě (srov. Šámal, P., a kol, Trestní řád I. Komentář, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2013, s. 376).

Poměr k projednávané věci může podle ustálené judikatury spočívat např. v tom, že orgán činný v trestním řízení byl poškozen projednávaným trestným činem, byl svědkem trestného činu, ve věci vystupoval jako tlumočník, vyjádřil se v tisku před rozhodnutím o odvolání ohledně správnosti rozsudku soudu prvního stupně (č. rozh. tr.) apod. Naopak mezi důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení nepatří úroveň jejich odborné způsobilosti (srov. č. 23/1998 Sb. rozh. tr.) nebo odlišný právní názor. Poměr k věci u soudců soudu prvního stupně nelze také vyvozovat z rozhodnutí soudu druhého stupně, které nalézacímu soudu vytýká pochybení při hodnocení důkazů (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 1998, sp. zn. ). Za poměr k projednávané věci podle § 30 odst. 1 tr. ř. ovšem nelze považovat poměr abstraktního rázu, který se promítá v právním názoru, resp. hodnocení důkazů, a z něj vycházejícím přístupu k projednávané věci, protože v takových případech se nejedná o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný názor týkající se právního posouzení skutku, resp. hodnocení důkazů (srov. přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 196/2001).

Obviněný ve své stížnosti neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly existenci jakéhokoli poměru soudců k projednávanému skutku nebo k faktickým okolnostem s ním souvisejícím, když veškerá argumentace směřuje do oblasti procesního postupu obou soudů. Současně by uvedený poměr musel mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a úkonům jí se týkajícím objektivně. Odlišný právní názor soudce od právního názoru obviněného, nelze považovat za poměr k projednávané věci, protože nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný právní názor na posouzení skutku. Námitky obviněného proti senátu 8 To tedy nelze považovat za relevantní ve smyslu tr. ř. Nejvyšší soud rovněž neshledal ani namítaný rozpor napadeného rozhodnutí s ústavním pořádkem České republiky, konkrétně pak s y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jeho odkaz na rozhodnutí uveřejněné pod č. rozh. tr. je nepatřičný a s posuzovanou problematikou nesouvisí.

Současně je nutno upozornit, že pokud obviněný ve své stížnosti rozsáhlé popisuje a uplatňuje výhrady vůči postupu senátu Krajského soudu České Budějovice – pobočka Tábor, kterým je podle něho evidentně doložena podjatost tohoto senátu, nelze tyto námitky shledat přípustnými a nemůžou být předmětem přezkumu Nejvyššího soudu, neboť v předmětné věci Nejvyšší soud nerozhoduje o podjatosti členů senátu uvedeného krajského soudu, nýbrž o podjatosti členů senátu 8 To Vrchního soudu v Praze. Námitka podjatosti vůči členům senátu Krajského soudu České Budějovice – pobočka Tábor již byla projednána tímto senátem a rozhodoval o ní také Vrchní soud v Praze v pozici stížnostního soudu, přičemž stížnost obviněného byla zamítnuta a současně byl poučen, že proti uvedenému rozhodnutí není další stížnost přípustná. Nejvyšší soud se proto nezabýval výhradami, které obviněným vztahoval vůči senátu Krajského soudu České Budějovice – pobočka Tábor, a tedy ani k vyjádření k ústavní stížnosti předsedy tohoto senátu.

Pokud se jedná o výhrady obviněného směřující k postupu a závěrům senátu Vrchního soudu v Praze v rámci stížnostního řízení o námitce podjatosti senátu 9 T Krajského soudu České Budějovice – pobočka Tábor, je na základě výše uvedeného výkladu k § 30 tr. ř. zřejmé, že tyto nejsou způsobilé založit pochybnosti o nepodjatosti členů senátu 8 To Vrchního soudu v Praze, neboť jako důvod pro vyloučení orgánů činných v trestním řízení nemůže sloužit nespokojenost obviněného s procesním postupem a právními závěry soudu při rozhodování v jeho trestní věci. K námitce ohledně vyjádření předsedy senátu 8 To JUDr. Jiřího Lněničky ze dne 6. 10. 2015 k ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. lze uvést, že s ohledem na některé emotivní a nepříliš vhodné jeho části se nejedná o vyjádření na zcela profesionální úrovni. Ovšem jen na základě této jakési nadbytečné polemiky předsedy senátu s důvody, pro které byla ústavní stížnost podána, nelze dovozovat takovou vážnost důvodů pro vyslovení podjatosti JUDr. Jiřího Lněničky, které by ve smyslu § 30 tr. ř. vedly k odnětí věci zákonnému soudci.

Protože obviněný jiné konkrétní důvody podjatosti senátu 8 To Vrchního soudu v Praze ve složení předseda senátu JUDr. Jiří Lněnička a soudci JUDr. Pavla Augustinová a JUDr. Petr Smrž neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody jejich podjatosti neshledal, nemohla se stížnost obviněného shledat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. dubna 2016

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu