Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4565/2016

22 Cdo 4565/2016

U S N E S E N Í

R. V.

, proti žalované

M. S.

, zastoupené JUDr. Dagmar Strejčkovou, advokátkou se sídlem v Borkovanech 98, o vypořádání společného jmění manželů, o prominutí zmeškání lhůty, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. , o „dovolání“ žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. 12. 2014, č. j. -391, a o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2015, č. j. -447, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. prosince 2014, č. j. -391,

se zastavuje.

II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2015, č. j. -447,

se odmítá.

Stručné odůvodnění( , věta první, – dále jen „ “):

Okresní soud ve Vyškově (dále soud „prvního stupně“) usnesením ze dne 20. 1. 2015, č. j. -412, zamítl návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. 12. 2014, č. j. -391. Tímto rozsudkem vypořádal soud prvního stupně zaniklé společné jmění manželů (dále „SJM“) žalobce a žalované tak, že část movitých věcí a dalších majetkových hodnot přikázal do výlučného vlastnictví žalobce a část do výlučného vlastnictví žalované (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílu ze zaniklého SJM v obecné pariční lhůtě částku 86 608,46 Kč (výrok II.). Výrokem III. uložil žalobci povinnost zaplatit České republice do pokladny Okresního soudu ve Vyškově na náhradě nákladů zálohovaných státem částku 7 204 Kč. O nákladech řízení rozhodl výrokem IV. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 6. 2015, č. j. -447, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, který v intencích neshledal za omluvitelný důvod pro zmeškání lhůty k podání odvolání proti meritornímu rozhodnutí soudu prvního stupně pochybení zástupce účastníka řízení (advokáta), který v důsledku nedostatečné spolupráce (komunikace) se zastoupeným nepodal v zákonné lhůtě odvolání.

Proti rozsudku soudu prvního stupně a proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. V něm nevymezila žádné ze zákonných hledisek přípustnosti dovolání, jež směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolání představuje rozsáhlou polemiku se správností skutkových závěrů a právního posouzení věci provedeného soudem prvního stupně. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, neboť „rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.“

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům řízení známy a tvoří obsah procesního spisu; proto na ně nad rámec výše uvedeného dovolací soud odkazuje.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) postupoval v řízení a o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, neboť řízení bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 5. 2. 2008 (srovnej část první, čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ); po zjištění, že dovolání bylo podáno jak proti rozhodnutí soudu prvního stupně, tak i proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští ( ), že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( , věta první, ), a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem ( ), zabýval se přednostně tím, zda jsou splněny podmínky dovolacího řízení a zda je dovolání žalované přípustné ( ).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalované, které směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, podle věty první ve spojení s zastavil (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. , publikované v časopisu Soudní judikatura pod č. 45/2000).

Na dovolání jsou vzhledem k jeho povaze mimořádného opravného prostředku kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež jsou přístupná na

www.nsoud.cz

, stejně jako dále citované rozhodnutí dovolacího soudu).

Dovolání není v projednávané věci přípustné již jen proto, že nevymezuje žádné ze zákonných hledisek přípustnosti dovolání uvedených v Nedostatek dovolání dále spočívá v tom, že žalovaná nijak nevymezila ani důvod dovolání, kterým může být toliko výtka nesprávného právního posouzení věci ( ). Žalovaná vůbec nereaguje na obsah a důvody usnesení odvolacího soudu, které jako jediné může být s ohledem na funkční příslušnost dovolacího soudu napadeno, a obsáhle polemizuje se skutkovými závěry rozsudku soudu prvního stupně, proti němuž, jak výše uvedeno, dovoláním brojit nelze. Nadto je třeba připomenout, že hledisko přípustnosti dovolání založené na povaze rozhodnutí, jež má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (takovým rozhodnutím ovšem nemůže být dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, které zkoumalo otázku procesní povahy), bylo upraveno v ve znění účinném do 31. 12. 2012 / a odst. 3 /, jímž se ovšem dovolací řízení v této věci neřídí.

Protože Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným, podle je odmítl.

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení ve věci samé končí, a řízení nebylo dříve skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , jež bylo publikováno pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. října 2016

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu