Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3643/2016

32 Cdo 3643/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně České konsolidační agentury, naposledy se sídlem v Praze 7, Janovského 438/2, identifikační číslo osoby 70109966, proti žalovaným 1) J. N. a 2) K. H., o zaplacení 261 342,42 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovoláních CASPER CONSULTING a.s., se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63980401, Apston Capital Ltd., se sídlem v Dublinu 2, Windmill Lane, 4th Floor, Hannover Building, Irská republika, obou zastoupených Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55,a České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 6. 2013, č. j. -150, takto: I. Dovolání se odmítají.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci (poté, co po zahájení řízení usnesením ze dne 7. 9. 2004, č. j. -70, podle – dále jen „ “ připustil, aby na místo dosavadní žalobkyně Komerční banky, a.s., se sídlem v Praze, Na Příkopě 33, identifikační číslo osoby 45317054, vstoupila do řízení Česká konsolidační agentura, se sídlem v Praze 7, Janovského 438/2, identifikační číslo osoby 70109966 – dále jen „Česká konsolidační agentura“) rozsudkem ze dne 17. 5. 2006, č. j. -81, uložil oběma žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 261 342,42 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhého žalovaného.

K odvolání prvního žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k němu zrušil a řízení vůči němu zastavil (výrok I.). Ve vztahu ke druhé žalované, která se proti rozsudku soudu prvního stupně neodvolala, zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (výrok II.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému pro nedostatek podmínky řízení, která nepřipouští opětovné rozhodování v téže věci mezi týmiž účastníky. Rozhodl tak na základě zjištění, že ve vztahu k prvnímu žalovanému bylo o věci rozhodnuto platebním rozkazem, neboť první žalovaný odpor proti němu nepodal, když tak učinila pouze druhá žalovaná.Usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 6. 2013, č. j. -150, nabylo právní moci dne 27. 6. 2014.

Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 16. 7. 2013, č. j. -159, rozhodl podle tak, že na místo dosavadní žalobkyně České konsolidační agentury vstupuje do řízení společnost Apston Capital Ltd., se sídlem v Dublinu 2, Windmill Lane, 4th Floor, Hannover Building, Irská republika (dále jen „Apston Capital Ltd.“). Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že po vydání rozsudku ze dne 17. 5. 2006, č. j. -81, postoupila Česká konsolidační agentura smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2007 pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi Komerční bankou, a.s. jako věřitelkou a prvním žalovaným jako dlužníkem (dále též jen „předmětná pohledávka“) na společnost Apston Capital Ltd, a to ke dni 20. 4. 2007. V průběhu řízení ztratila Česká konsolidační agentura právní subjektivitu, když zanikla podle , o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů (zákon o České konsolidační agentuře), dnem 31. 12. 2007 bez likvidace; jejím právním nástupcem se stal stát zastoupený Ministerstvem financí, na který přešla práva a závazky České konsolidační agentury ke dni jejího zániku, nikoliv však předmětná pohledávka, jejíž věřitelkou se již k 20. 4. 2007 stala společnost Apston Capital Ltd.

Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 13. 11. 2013, č. j. -167, podle rozhodl o vstupu společnosti CASPER CONSULTING a.s., se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63980401 (dále jen „CASPER CONSULTING a.s.“), do řízení na místo žalobkyně Apston Capital Ltd. Soud prvního stupně tak vyhověl návrhu společnosti Apston Capital Ltd. (č. l. 154 spisu), odůvodněnému postoupením předmětné pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 20. 6. 2013 mezi ní jako postupitelem a společností CASPER CONSULTING a.s. jako postupníkem, která vyslovila souhlas se vstupem do řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního a třetího výroku podaly postupně obsahově totožná dovolání tři dovolatelky – CASPER CONSULTING a.s., Apston Capital Ltd. a Česká republika – Ministerstvo financí. Jeho přípustnost opírají o a odvolacímu soudu vytýkají, že věc nesprávně právně posoudil ve smyslu Tvrdí, že věc rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a zejména v rozporu s výslovným zněním , jestliže na základě zjištění, že odpor podala pouze druhá žalovaná, dospěl k závěru, že platební rozkaz zůstal nedotčen ve vztahu k prvnímu žalovanému, jemuž byl doručen, a proto ve vztahu k němu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení vůči němu zastavil. Podle dovolatelek postupoval správně soud prvního stupně, pokud pokračoval v řízení s oběma žalovanými a vůči oběma také rozhodl. Dovolatelky navrhují, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o nich – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu věty první a – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

Podle může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise č. 1, ročník 2000, pod číslem 7, či jeho usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise č. 12, ročník 2000, pod číslem 138).

Podala-li dovolání Česká republika – Ministerstvo financí, bylo podáno subjektem, který není účastníkem řízení a ani v žádné jeho fázi nebyl. Pro úplnost lze dodat (jak ostatně uvedl již soud prvního stupně), že Česká republika – Ministerstvo financí se sice stala ze zákona, konkrétně podle právním nástupcem České konsolidační agentury zaniklé bez likvidace dnem 31. 12. 2007, nicméně věřitelkou předmětné pohledávky se stala již k 20. 4. 2007 společnost Apston Capital Ltd. Nejvyšší soud proto dovolání České republiky – Ministerstva financí podle věty první a odmítl.

Podle platí, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2004, pod číslem 87, formuloval a odůvodnil právní závěr, že návrhu na vstup procesního nástupce účastníka do řízení podle nelze vyhovět po vyhlášení (vydání) rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se řízení končí. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil například v usnesení ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. , v němž vysvětlil, že návrhu podle lze vyhovět jen za předpokladu, že řízení u odvolacího soudu neskončilo.

Z obsahu spisu se podává, že návrh datovaný dnem 27. 6. 2013 na vstup společnosti CASPER CONSULTING a.s. do řízení na místo žalobkyně, odůvodněný uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 6. 2013, podala společnost Apston Capital Ltd. u Okresního soudu v Liberci dne 1. 7. 2013.

Jestliže společnost Apston Capital Ltd. podala návrh na procesní nástupnictví až poté, kdy odvolací soud o věci rozhodl usnesením ze dne 18. 6. 2013, č. j. -150, neměl soud prvního stupně k takovému návrhu přihlížet (srov. ). Nadto zřejmě přehlédl, že od zahájení odvolacího řízení není k rozhodnutí o návrhu podle příslušný soud prvního stupně, nýbrž odvolací soud (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 79/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. , a ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , jež jsou – stejně jako všechna uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz).

Jestliže tedy soud prvního stupně návrhu na procesní nástupnictví vyhověl, postupoval v rozporu s Nejvyšší soud proto při rozhodování o dovolání podaném společností CASPER CONSULTING a.s. k usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 11. 2013, č. j. -167, nepřihlížel [srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. , ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. , dále v obdobných souvislostech rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2004, pod číslem 189, podle jehož právního závěru k rozhodnutí o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( ) vydanému soudem prvního stupně v rozporu s ustanovením dovolací soud při rozhodování o dovolání nepřihlíží].

Za situace, kdy se společnost CASPER CONSULTING a.s. účastnicí řízení postupem podle nestala, dovolací soud uzavřel, že podala-li tato společnost dovolání, nebyla k takovému úkonu oprávněna, neboť nejde o účastnici řízení. Nejvyšší soud proto dovolání společnosti CASPER CONSULTING a.s. podle věty první a odmítl.

Nejvyšší soud se zabýval zbývajícím třetím dovoláním, které podala společnost Apston Capital Ltd.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání podle není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle .

Podle žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

Bylo-li tedy podáno dovolání proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku, jímž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému a řízení vůči němu zastavil, směřuje v uvedené části proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle Nejvyšší soud proto odmítl dovolání společnosti Apston Capital Ltd. proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku podle pro nepřípustnost.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Pokud dovolatelka směřovala dovolání i proti rozhodnutí odvolacího soudu o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků, v rozporu s neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a nesprávnost rozhodnutí. K tomuto výroku chybí v dovolání jakákoliv argumentace, natož pak vymezení příslušné právní otázky řešené odvolacím soudem a označení ustálené rozhodovací praxe, od níž se měl odvolací soud odchýlit.

Vytýkaný nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), dovolatelce uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze ohledně nákladového výroku napadeného usnesení odvolacího soudu posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání společnosti Apston Capital Ltd. ve zbývajícím rozsahu pro vady (srov. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 10. 2016

JUDr. Miroslav G a l l u spředseda senátu