Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3354/2016

21 Cdo 3354/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně Ing. J. S., zastoupené JUDr. Pavlínou Sglundovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Smetanovo nám. č. 1180/7, proti žalovanému Statutárnímu městu Ostrava – Městskému obvodu Ostrava - Jih, se sídlem v Ostravě – Habrůvce, Horní č. 791/3, IČO 00845451, o žalobě pro zmatečnost proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2009, č. j. -244, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2010, č. j. -315, k návrhu žalobkyně na zproštění zástupce a ustanovení nového zástupce, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. října 2015, č. j. -162, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. července 2015, č. j. -139 ve výroku II., podle kterého se žalobkyni neustanovuje nový zástupce z řad advokátů, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 6. 6. 2011, č. j. -14, změnil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2011, č. j. -7, tak, že žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a vyhověl žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů, které bude určeno rozhodnutím okresního soudu.

Na základě závazného pokynu odvolacího soudu Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 11. 2011, č. j. -19, ustanovil žalobkyni pro zastupování v tomto řízení právního zástupce, advokáta JUDr. Aleše Vídenského.

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 1. 12. 2014, č. j. -91, žalobu pro zmatečnost zamítl, a doplňujícím usnesením ze dne 1. 12. 2014, č. j. -96, část návrhu žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2010, č. j. -315, i z důvodů uvedených v vyloučil k samostatnému řízení a rozhodnutí. Usnesení nabyla právní moci dne 4. 2. 2015.

Dne 6. 2. 2015 (po právní moci usnesení, jímž byla žaloba pro zmatečnost zamítnuta) podala žalobkyně proti tomuto usnesení odvolání. Odvolání bylo jako opožděné usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2015, č. j. -118, podle ustanovení odmítnuto. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne 30. 6. 2015 odvolání a požádala o prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání proti usnesení ze dne 1. 12. 2014, č. j. -91.

Následně dne 2. 7. 2015 požádala žalobkyně o změnu ustanoveného zástupce JUDr. Aleše Vídenského, neboť jí advokát odmítá zastupovat, a sama žalobkyně nemá zájem, aby jí dále zastupoval.

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 7. 2015, č. j. -139, zprostil JUDr. Aleše Vídenského povinnosti zastupovat žalobkyni v řízení o žalobě pro zmatečnost a rozhodl, že žalobkyni se nový zástupce z řad advokátů neustanovuje. Dovodil, že mezi žalobkyní a jejím zástupcem je narušena důvěra a že jsou splněny podmínky, aby byl zástupce žalobkyně zproštěn povinnosti žalobkyni v tomto řízení zastupovat. Dále soud zkoumal, zda jsou podmínky pro ustanovení jiného zástupce žalobkyně. Dospěl k závěru, že i když žalobkyně splňuje podmínku pro osvobození od soudních poplatků – její majetkové poměry jsou nepříznivé (v tomto směru u ní nedošlo ke změně), „ustanovení dalšího zástupce by v žádném případě nesplňovalo svůj účel“. Uvedl, že „všechny další úkony, k nimž by měl být advokát dále v řízení ustanoven, jsou pouze procesní povahy“, že „skutková tvrzení k důvodům zmatečnosti byla již před koncentrací řízení řádně doplněna, a to několikrát i samotnou žalobkyní“. Soudu je známo z úřední činnosti, že „žalobkyně je sama – bez konzultace s právním zástupcem – schopna adekvátně vyhovět všem výzvám a poučením soudu a že je v dané problematice dobře orientována“. „Žalobkyně ke každému podání jejího právního zástupce činí sama jedno i více podání, což svědčí o tom, že fakticky právního zástupce k účelu, k jakému byl ustanoven, nevyužívá.“

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 10. 2015, č. j. -162, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že „ustanovení zástupce žalobkyni v tomto stádiu řízení není účelné, že řízení o zmatečnostní žalobě již bylo pravomocně skončeno a v daném stádiu řízení se neřeší žádné jiné rozhodnutí či postup soudu, kde by bylo nutné zastoupení žalobkyní advokátem“.

Žalobkyně v dovolání, sepsaném soudem jí ustanoveným zástupcem namítá, že soud se při výkladu ustanovení odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud nevzal v úvahu, že dovolatelka chtěla podat proti rozhodnutí, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost, odvolání, což nakonec sama učinila, když její ustanovený zástupce odvolání v zákonné lhůtě nepodal, sama musela žádat o prominutí lhůty pro podání odvolání, což pro ni byla věc procesně velice náročná. Domnívá se, že samotné podání odvolání je záležitost dosti složitá s ohledem na ustanovení . Odkazuje na judikaturu NS ČR, podle níž „soud musí vždy posoudit v poměrech konkrétní věci, zda ochrana zájmů účastníka vyžaduje ustanovení zástupce, přitom jen okolnost, že účastník reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení chránit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje“. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ “), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva [výkladu a aplikace ustanovení ( )], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je opodstatněné.

Podle ustanovení účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků ( ), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.

Podle ustanovení vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Podle ustanovení na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Podle ustanovení byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování.

V posuzované věci dospěl odvolací soud ve svém rozhodnutí o žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení shodně se soudem prvního stupně k závěru, že i když žalobkyně osvědčila, že jsou u ní splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení , není splněna jedna z kumulativně stanovených podmínek pro to, aby žalobkyni mohl být ve smyslu ustanovení ustanoven zástupce z řad advokátů, a to podmínka nezbytné potřeby ustanovení takového zástupce k ochraně zájmů účastníka řízení (neboť „řízení o zmatečnostní žalobě již bylo pravomocně skončeno a v daném stádiu řízení se neřeší žádné jiné rozhodnutí či postup soudu, kde by bylo nutné zastoupení žalobkyní advokátem“ a „žalobkyně je sama – bez konzultace s právním zástupcem – schopna adekvátně vyhovět všem výzvám a poučením soudu a že je v dané problematice dobře orientována“). S tímto závěrem odvolacího soudu dovolací soud nesouhlasí.

Dovolací soud nemohl v první řadě nepřihlédnout k tomu, že soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 4. 2016, č. j. -182, žalobkyni ustanovil pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů (advokátku JUDr. Pavlínou Sglundovou). Dospěl-li k závěru, že ustanovení zástupce z řad advokátů je potřebné "k řádnému hájení práv žalobkyně", neměl při nezměněném skutkovém základu ohledně poměrů žalobkyně k takovému rozhodnutí přistoupit teprve až pro účely dovolacího řízení; nelze totiž pokládat za správnou úvahu, že při nezměněných poměrech poměry žalobkyně odůvodňují ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení pro dovolací řízení, avšak neodůvodňovaly takový postup pro řízení předcházející. Hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení jsou totiž (při nezměněných poměrech účastníka) stejná (shodná) pro řízení před soudem prvního stupně, pro odvolací řízení i pro dovolací řízení ((obdobně srov. právní názory vyslovené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. , ze 26. 2. 2014, sp. zn. , uveřejněném pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. , a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ).

Za správný nelze považovat ani názor odvolacího soudu a soudu prvního stupně, z něhož odvolací soud vycházel, podle kterého v posuzovaném případě „ustanovení zástupce žalobkyni v tomto stádiu řízení není účelné“, neboť „řízení o zmatečnostní žalobě již bylo pravomocně skončeno a v daném stádiu řízení se neřeší žádné jiné rozhodnutí či postup soudu, kde by bylo nutné zastoupení žalobkyní advokátem, že všechny další úkony, k nimž by měl být advokát dále v řízení ustanoven, jsou už pouze procesní povahy, že skutková tvrzení k důvodům zmatečnosti byla již před koncentrací řízení řádně doplněna nejen právním zástupcem, ale i samotnou žalobkyní, a že žalobkyně je sama schopna adekvátně vyhovět všem výzvám a poučením soudu, neboť je v dané problematice dobře orientována“.

Zastoupení účastníka advokátem během řízení je komplexní činností, která sestává z řady rozličných úkonů zástupce, nelze předjímat, které úkony a s jakou mírou právní složitosti budou v dalším průběhu řízení ze strany advokáta potřebné, a ani to, zda za účelem účinné ochrany zájmů žalobkyně nebude později třeba doplnit argumentaci žalobkyně. Zda ochrana zájmů účastníka, který nemá právnické vzdělání, vyžaduje ustanovení zástupce z řad advokátů, musí soud posoudit vždy v poměrech konkrétní věci, přičemž jen okolnost, že účastník sám podá žalobu, reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení chránit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje (srov. Čl. 37 odst. 2 d, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení).

Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu není správné; protože nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení podle ustanovení zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na výrok II. usnesení soudu prvního stupně. Proto Nejvyšší soud České republiky zrušil rovněž výrok II. tohoto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Ostravě) k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí; proto bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení až v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část věty první za středníkem ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2016JUDr. Mojmír P u t n a

předseda senátu