Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3407/2016

22 Cdo 3407/2016

U S N E S E N Í

ak. malíře O. N.

Vyšší odborné škole textilních řemesel a Střední umělecké škole textilních řemesel

, IČO: 613 87 002, se sídlem v Praze, U Půjčovny 9, zastoupené JUDr. Jindrou Pavlovou, advokátkou se sídlem v Praze, Vinohradská 938/37, o vydání věci, in eventum o zaplacení částky 854 200 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2016, č. j. , 440/2015-112, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 7. 2015, č. j. -86, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 3. 9. 2015, č. j. -92, a ze dne 16. 9. 2015, č. j. -97, zamítl žalobu „aby žalovaná vydala žalobci movité věci“ blíže specifikované ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok II.). Doplňujícím usnesením ze dne 3. 9. 2015, č. j. -92, rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.).

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 11. 2. 2016, č. j. , 440/2015-112, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok II.).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o , (dále jen „ “) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Namítá, že se odvolací soud v posuzování otázky neunesení důkazního břemene žalobcem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. (toto a veškerá dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na

www.nsoud.cz

). Uvádí, že „zásadně ohledně otázek unesení důkazního břemene platí, že je tímto břemenem zatížen žalobce. Tato zásada však neplatí, je-li obrana žalovaného v řízení o vydání věci podle § 126 odst. 1 obč. zák. založena na tvrzení, že věc, která je předmětem řízení a vindikačního nároku, sice v držení měl, ale již nemá, je na něm důkazní břemeno k prokázání této skutečnost, neboť se jedná o skutečnost svědčící v jeho prospěch.“ Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přitom je dovolací soud vázán nejen tím, který z dovolacích důvodů byl uplatněn, ale i tím, jak byl důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Žalobce zejména namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu v otázce přesunu důkazního břemene na žalovanou, pokud žalobce prokázal, že předmětné věci žalované předal, ta je měla v držbě, ale jejich vydání se brání tím, že již držbu pozbyla. Na takovém skutkovém a právním závěru však napadené rozhodnutí založeno není.

Soudy obou stupňů totiž dospěly k závěru, že žalobce vůbec neprokázal, že by žalovaná měla kdy předmětné movité věci v držbě.

Pokud tedy dovolatel argumentuje rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. , není tento rozsudek na danou věci přiléhavý. V označeném řízení soud ze skutkových zjištění dovodil, že se žalobcům podařilo prokázat předání projektové dokumentace (studie) žalovanému a současně bylo prokázáno, že ji žalovaný přijal do své držby.

V podstatné části dovolání pak žalobce podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž nalézací soudy při svém rozhodování vycházely. K tomu dovolací soud poznamenává, že od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ).

Podle dovolatele soudy pochybily i procesně, neboť nebyl proveden jím navržený důkaz místním ohledáním. Dovolací soud opakovaně uvedl, že účastník řízení, na němž je povinnost tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich verifikaci důkazní prostředky, nemá – v procesním slova smyslu – právo na provedení jím navrženého důkazu před soudem. Soud ve smyslu věty druhé rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, a pokud takovému návrhu nevyhoví, v odůvodnění rozhodnutí vyloží (srov. ), z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě dospěl) navržené důkazy neprovedl (srov. shodně například právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. , a rozsudku téhož soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. , dále též nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. , a ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. ). Této své povinnosti soudy v posuzované věci dostály, jejich rozhodnutí je proto v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru pod č. C 4666).

Vzhledem ke shora řečenému dospěl dovolací soud k tomu, že dovolání není přípustné, a podle věty první je odmítl.

V souladu s věty druhé rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. září 2016

Mgr. David Havlík

předseda senátu