Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
D20DD8D5FFE26556C125807C004133A2.html
HTML · 13.41 KB
No categories available
21 Cdo 2583/2016
21 Cdo 2583/2016
U S N E S E N Í
G. S.
1) I. H.
,
2) Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi
se sídlem v Praze 14, Bryksova č. 939/37, IČO 60163291, oběma zastoupeným JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem v Praze 5, Symfonická č. 1496/9,
3) T. S.
a
4) Š. N.
, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 12/2013 , o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2015, č. j. 55 Co 152/2015 -153, takto:
I. Dovolání žalovaných 1) a 2)
se odmítá
.
II. Žalované 1) a 2) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Planety, advokáta se sídlem v Praze 2, Americká č. 152/15; ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 3) a 4) se žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř. ):
Dovolání I. H. a Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.8.2015, č.j. 55 Co 152/2015 -153, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31.12.2013 [(dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, protože řízení bylo zahájeno v době přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o nedůvodnosti vydědění žalobkyně zůstavitelkou E.T., zemřelou dne 30.8.2012, podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2012; srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník ), a závěru o okamžiku rozhodném pro posouzení platnosti vydědění žalobkyně, když se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně (mimo jiné) o tom, že existence důvodů vydědění se posuzuje ke dni podpisu listin y o vydědění, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce trvalého neprojevování opravdového zájmu potomka o zůstavitele srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97 , publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. 6 Co 10/96 , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2004, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002 , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 2005; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.7.2013, sp. zn. 21 Cdo 2447/2012 , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.10.2014, sp. zn. 21 Cdo 2088/2013 ; a k rozhodnému okamžiku pro posuzování důvodu vydědění srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.3.2013, sp. zn. 21 Cdo 1514/2011 ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.12.2012, sp. zn. 21 Cdo 2860/2011 ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.2013, sp. zn. 21 Cdo 3005/2012 ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.11.2013, sp. zn. 21 Cdo 705/2013 , nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.11.2013, sp. zn. 21 Cdo 3213/2012 ) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V části, v níž dovolatelky uplatnily jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. (nesouhlasí-li s tím, které důkazy soudy provedly a jak provedené důkazy hodnotily, a zpochybňují-li správnost a úplnost skutkových zjištění soudů, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Konečně v rozsahu, v němž dovolatelky nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o povinnosti žalované 1) hradit [spolu s žalovanou 2)] žalobkyni náklady řízení a náklady odvolacího řízení, není dovolání přípustné, neboť směřuje proti výrokům odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč [srov. § 238 odst. 1 písm. d) o.s.ř. o.s.ř. ].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.8.2015, č.j. 55 Co 152/2015 -153, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. září 2016
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu