Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1481/2016

25 Cdo 1481/2016

U S N E S E N Í

M. N.

ČSOB Pojišťovna, a. s.

, člen holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, Zelené předměstí, IČO 45534306, o 137 815 Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2015, č. j. -237, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. 8. 2015, č. j. -205, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 137 815 Kč s tím, že dne 20. 1. 2012 byl sražen na přechodu pro chodce řidičkou pojištěnou u žalované pojišťovny pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a utrpěl zranění. Podle závěru policie dopravní nehoda nebyla zaviněna řidičkou osobního vozidla. Na základě provedeného dokazování, zejména znaleckého z oboru dopravy, vzal soud za prokázáno, že žalobce náhle vstoupil na přechod v době, kdy již na světelném signalizačním zařízení pro chodce svítilo červené světlo a kdy tedy žalobce na přechod vstoupit nesměl. Dechová zkouška u žalobce byla provedena s pozitivním výsledkem 0,09 g/kg. Soud dovodil, že žalobce porušil povinnosti vyplývající z , o provozu na pozemních komunikacích (tj. povinnost řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro dopravní informace). Řidička vozidla neporušila žádnou povinnost vyplývající ze zákona, chodec při přecházení vozovky musí brát ohled na rychlost a vzdálenost přijíždějících vozidel a nesmí řidiče donutit k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy, a soud neshledal příčinnou souvislost mezi vznikem újmy a okolnostmi, za nichž objektivně odpovídá provozovatel vozidla, za něhož poškozenému plní pojišťovna.

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. 12. 2015, č. j. -237, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil a ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil. Neshledal pochybení soudu prvního stupně při zjišťování skutkového stavu ani při právním posouzení věci a shodně se soudem prvního stupně dovodil, že na straně řidičky nedošlo k porušení povinností, a předpoklady její odpovědnosti za škodu ve smyslu obč. zák. nejsou splněny. Výlučné zavinění je na straně žalobce, který jako chodec porušil povinnosti dle , došlo tím ke zproštění odpovědnosti provozovatele za škodu ( obč. zák.), a proti jeho pojistiteli tak žalobce nemá nárok na plnění. Soud prvního stupně nepochybil, když neprovedl další navržené důkazy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že otázka zavinění chodce a vyloučení odpovědnosti řidičky je nedůvodně zúžena pouze na údajné vstoupení žalobce na přechod v době, kdy již svítilo červené světlo, přičemž odvolací soud se vůbec nezabýval možným zaviněním řidičky a jejími povinnostmi podle , a S poukazem na rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. , a ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. , uvádí, že rozhodující je posouzení, nakolik se na škodlivém následku podílely jednotlivé příčiny na obou stranách, a z hlediska porušení právní povinnosti škůdce a poškozeného je podstatné zejména to, o jak významné povinnosti šlo, jak závažné bylo jejich porušení a jaký vliv mělo na vznik škody. V této souvislosti namítá, že odvolací soud správně nezhodnotil otázku odpovědnosti řidičky vozidla a tím jeho provozovatele, a nesprávně aplikoval obč. zák., když uzavřel, že škoda byla způsobena výhradně žalobcem. Uvádí, že škodu zavinila řidička vozidla, žalobce vstoupil na přechod ihned po naskočení zeleného panáčka, bez jakékoli časové prodlevy a řidička odbočující na tento přechod měla předpokládat, že se tam bude či může vyskytovat i chodec. On do vozovky nevstoupil náhle, ale řádně na zelený signál, což potvrzuje i fakt, že byl sražen nikoli levou, ale pravou částí vozidla. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ).

Podle je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalobce není podle přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené. Dovolatel odvíjí svou argumentaci v dovolání od tvrzení, že přecházel přes přechod poté, co se rozsvítilo zelené světlo na světelném signalizačním zařízení pro chodce, a na základě toho pak dovozuje, že řidička vozidla porušila povinnosti vyplývající ze , zejména povinnost věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích, neohrozit chodce, který přechází komunikaci po přechodu pro chodce, popř. zastavit vozidlo před přechodem. Na základě jím interpretovaných skutkových okolností, odlišných od zjištění soudů obou stupňů, pak dovozuje odpovědnost řidičky vozidla za jeho škodu na zdraví.

Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, jak byl v řízení před soudy obou stupňů zjištěn, z nichž jasně vyplývá, že dovolatel přecházel komunikaci sice na přechodu pro chodce, nicméně se ji snažil přejít v době, kdy na světelném signalizačním zařízení určeném pro chodce v jeho směru již svítilo červené signální světlo. Na rozdíl od úrazového děje v dovolatelem citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu se v jeho případě nejednalo ani o přecházení komunikace bez vyznačeného přechodu ani o přechod bez světelného signalizačního zařízení, kdy chodec má na přechodu přednost a projíždějící řidič má povinnost sledovat své okolí mnohem pečlivěji a svou jízdu přizpůsobit situaci například v případě zvýšeného pohybu chodců poblíž komunikace, kdy lze očekávat, že chodci mohou vstoupit do vozovky, ačkoli i zde nelze po řidiči motorového vozidla vyžadovat, aby předvídal všechna možná porušení povinností, kterých se mohou okolo se nacházející chodci dopustit. V případě světelně řízené křižovatky je však situace zásadně odlišná v tom, že světelné signalizační zařízení jak pro chodce, tak pro další účastníky silničního provozu dává jasný signál chodcům i vozidlům, kdy mohou jít či jet a kdy mají povinnost zastavit. Dovolatel tento signál pro chodce ignoroval a nelze klást řidičce k tíži, že neočekávala, že chodec nebude respektovat zákaz vstupu do vozovky v době rozsvíceného červeného signálního světla určeného pro chodce.

Právní názor odvolacího soudu na aplikaci § 441 obč. zák. o výlučném způsobení škody žalobcem v daném případě se neodchyluje od řešení této otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve skutkově srovnatelných případech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. , ze dne 20. 3. 2008, sp.zn. , včetně dovolatelem zmíněného rozsudku ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. ). Ostatně další rozhodnutí, na něž poukazuje dovolatel, se týkají odpovědnosti v odlišných situacích (přejetí chodce ležícího na silnici, přecházení vozovky mimo přechod pro chodce, odpovědnost chodce za poškození vozidla při střetu).

Jak vyplývá ze shora uvedeného, nesprávné právní posouzení věci dovolatel staví na tvrzeních rozdílných od zjištěného skutkového stavu (srov. ). Podmínky přípustnosti dovolání podle proto nejsou splněny a Nejvyšší soud dovolání podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. srpna 2016

JUDr. Marta Škárovápředsedkyně senátu