Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1127/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 25. 1. 2006, č. j. -67, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a) domáhala po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 2.243.450,- Kč s příslušenstvím a žalobce b) po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení 153.231,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o odměně advokátky. Neshledal důvodným nárok žalobkyně a) na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení a nárok žalobce b) na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením žalobkyně a). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 22. 11. 2001 ve večerních hodinách došlo ke střetu osobního automobilu, řízeného prvním žalovaným, s žalobkyní a), která vstoupila do vozovky náhle a nečekaně ve vzdálenosti cca 11 metrů od přijíždějícího vozidla, na což první žalovaný  nemohl včas zareagovat a střetu zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm lze požadovat; proto není v příčinné souvislosti se vzniklou škodou skutečnost, že první žalovaný před jízdou požil alkohol (0,39 g/kg). Ze znaleckých posudků znaleckého u A. E. a prof. PhDr. J. S., DrSc., z oboru kriminalistiky, specializace forenzní biomechanika, totiž vyplynulo, že s ohledem na průměrnou reakční dobu řidiče a vzdálenost žalobkyně a) v okamžiku vstupu do vozovky již nemohl první žalovaný na žalobkyni a) zareagovat, a to ani při dodržení všech povinností plynoucích ze , o provozu na pozemních komunikacích. Odtud soud dovodil, že ke škodě došlo výlučně jednáním žalobkyně a), která porušila povinnosti uvedené v a odst. 3 , o provozu na pozemních komunikacích, a proto je na ní, aby ji nesla sama ( obč. zák.), resp. spolu s žalobcem b). Povinnost k pojistnému plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tak nemohla vzniknout ani druhé žalované.

K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 11. 10. 2006, č. j. -83, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a o odměně advokátky. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právními závěry a zdůraznil, že pokud do střetu zbývala 1,4 až 1 sekunda v době, kdy měl první žalovaný poprvé důvod reagovat na žalobkyni a), přičemž průměrná reakční doba řidiče za zjištěných povětrnostních podmínek činila 1,3 až 1,5 sekund, bylo vyloučeno, aby na vzniklou situaci reagoval jakýkoli řidič. Požití alkoholu prvním žalovaným a jeho způsob jízdy před nehodou není proto v příčinné souvislosti se vznikem škody na zdraví žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z , a podávají je z důvodu podle Namítají, že jejich nárok měl být zcela nebo v podstatné části uspokojen druhým žalovaným z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla; pokud jde tedy o aplikaci obč. zák. a obč. zák. má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní právní význam. Jsou přesvědčeni, že důkazy byly provedeny v nedostatečném rozsahu a že chybným postupem soudu nebylo jejich důkazním návrhům vyhověno. Žalobci mají dále za to, že současný vývoj evropské legislativy směřuje ke konstrukci absolutní odpovědnosti provozovatelů motorového vozidla ve vztahu k životu a zdraví obětí dopravních nehod, a proto je vyloučeno, aby „chování chodce pohybujícího se (nejvýše s běžnou neopatrností) v blízkosti přechodu pro chodce na frekventovaném místě mohlo být posuzováno jako chování, jímž si výlučně zavinil škodu na zdraví“. Navrhují proto, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení, zastoupenými advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, který je rozsudkem potvrzujícím, a nejde o případ, že by v této věci soud prvního stupně rozhodl jinak, než ve svém dřívějším rozhodnutí  [ ]. Přípustnost dovolání se proto řídí podle Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního právního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení o.s.ř (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ), vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá. Právním posouzením ve smyslu je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.

Pokud dovolatelé namítají nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o skutečnosti, které nezakládají přípustnost dovolání podle Tyto námitky, předložené k posouzení dovolacímu soudu, nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu , odst. 3 Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění není dovolacím důvodem podle , nýbrž dovolacím důvodem podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v  podstatné části oporu v provedeném dokazování). Jak z dikce vyplývá, lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle a b) , nikoliv v této věci; stejně tak k případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ], lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. ).

K dalším dovolacím námitkám lze pro úplnost doplnit jen tolik, že odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků není odpovědností absolutní, nastupující za jakýchkoliv okolností. Proto i zde podle § 441 obč. zák. platí, že byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám. Znamená to, že pokud je úkon poškozeného jen jednou z příčin vzniku škody, snáší poškozený škodu poměrně; bylo-li však jednání poškozeného výlučnou příčinou vzniku škody, škůdce se odpovědnosti za škodu zbaví a v plném rozsahu ji pak nese sám poškozený (srov. např. zhodnocení NS SSR ze dne 23. 11. 1983, sp. zn. , publikované pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1984, s. 100–101, případně rozsudek NS ČR ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. , publikovaný pod č. 15 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004). Odvolací soud v daném případě toto ustanovení aplikoval v souladu s ustálenou judikaturou za situace, kdy z provedeného dokazování, zejména ze znaleckých posudků, bylo zjištěno (přičemž - jak shora uvedeno - skutková zjištění dovolacímu přezkumu s ohledem na přípustnost dovolání nepodléhají), že s ohledem na průměrnou reakční dobu řidiče a vzdálenost žalobkyně a) v okamžiku vstupu do vozovky řidič nemohl být objektivně schopen včas zareagovat a vyhnout se střetu, a to ani při dodržení všech povinností plynoucích ze , o provozu na pozemních komunikacích. Na straně žalobkyně a) tak bylo shledáno výlučné zavinění, a proto v souladu s obč. zák. nese škodu sama, resp. společně s žalobcem b), a první žalovaný není za tuto škodu odpovědný. Z tohoto důvodu je pak vyloučena i platební povinnost druhé žalované jako pojišťovny, u níž měl první žalovaný pojištěnu odpovědnost z provozu vozidla, a která nastupuje právě jen v případě odpovědnosti pojištěného prvního žalovaného.

Protože není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , neboť žalobci nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. března 2008

JUDr. Petr  Vojtek, v. r.

předseda senátu