Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 244/2016

30 Cdo 244/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně SSS TRADE CZECH REPUBLIC s.r.o., IČ 25929470, se sídlem v Dašicích, Tylova 112, zastoupené JUDr. Šárkou Línkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Jiráskova 972, proti žalovaným 1)České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, a 2) INSOL.UTION, v.o.s., IČ 24847381, se sídlem v Praze 2, Svobodova 138/5, insolvenčního správce dlužníka JUDr. Juraje Poláka, soudního exekutora, Exekutorský úřad Karviná, IČ 66220025, se sídlem v Českém Těšíně, Komorní 583/4, o zaplacení 2 365 985 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2015, č. j. -281, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 10. 2014, č. j. -226, zamítl žalobu o zaplacení částky 2 365 985 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit první žalované na nákladech řízení částku 1 200 Kč (výrok II) a druhému žalovanému na nákladech řízení částku 125 384 Kč (výrok III). Usnesením ze dne 1. 12. 2014, č. j. -230, uložil soud prvního stupně žalobkyni povinnost „zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 na nákladech řízení částku 1 112 Kč.“

Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ve vztahu k žalované a ve výroku II o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou a ve vztahu ke státu potvrdil. Výrokem II rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora (jako druhého žalovaného) tím, že soudní exekutor v areálu žalobkyně zabavil podle jeho slov železný šrot, který nebyl sepsán ani protokolován a který byl prodán přímému kupci mimo dražbu za částku 113 280 Kč. Podle názoru žalobkyně byl však odvezen funkční materiál společnosti v hodnotě nejméně 2 409 985 Kč. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že v této právní věci bylo řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným (soudním exekutorem) přerušeno s ohledem na prohlášený konkurs na majetek soudního exekutora v průběhu odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně ve výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. ©II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. Skutečnost, že žalobkyni vznikla nesprávným úředním postupem soudního exekutora škoda v jí tvrzené výši, ze skutkových zjištění soudů neplyne. Žalobkyně tak konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a její námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení.

K tomu Nejvyšší soud dodává, že žalobkyně měla v řízení o nároku na náhradu škody povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení (povinnost tvrzení a povinnost důkazní) – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. . Žalobkyně, ačkoliv byla soudem prvního stupně poučena v souladu s a 3 , břemeno důkazní neunesla, neboť dostatečným způsobem neprokázala svoje tvrzení, že se v době provádění exekuce v objektu společnosti nacházel funkční materiál v žalované výši.

Pro naplnění předpokladů pro odpovědnost státu podle musejí být kumulativně splněny všechny tři předpoklady obecné odpovědnosti za škodu (nesprávný úřední postup, vznik újmy a příčinná souvislost). Není-li splněn jen jeden z nich, nemusí se soud zabývat otázkou splnění předpokladů ostatních (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. ). S ohledem na výše uvedené závěry se Nejvyšší soud dále nezabýval ostatními námitkami uvedenými v dovolání (že pokud nelze přesně určit a prokázat výši škody z důvodu prodeje postiženého majetku v rámci nesprávného úředního postupu soudního exekutora, neznamená to, že mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou není příčinná souvislost, že se navíc jednalo o specifický druh komodity, který nebyl za účinnosti exekučního řádu předmětem exekuce ani soudního výkonu rozhodnutí, že exekutor mohl provést exekuci příkazem z účtu žalobkyně, neboť žalobkyně měla podle svých slov na bankovním účtu dostatek finančních prostředků k vyplacení vymáhané částky včetně nákladů řízení, že osoba přítomná u soupisu movitých věcí byla povolaná osobně exekutorem jako zámečník zajišťující vstup do areálu žalobkyně, nikdy nebyla zaměstnancem žalobkyně a nikdy ji v ničem nezastupovala, a že tato osoba odkoupila i majetek žalobkyně nacházející se v jejím sídle), neboť v daném případě nebyl shledán vznik škody a příčinná souvislost a jejich posouzení by tak na věci nic nezměnilo.

Jelikož žalobkyně podala dovolání proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi ní a žalovanou a ve vztahu ke státu, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 24. 8. 2016

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu