Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1376/2016

25 Cdo 1376/2016

U S N E S E N Í

Ing. J. C.,

a b)

Mgr. L. C.

, obou zastoupených Mgr. Martinou Koledovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, U Studánky 250/3, proti žalované

N+N - Konstrukce a dopravní stavby Litoměřice, s.r.o.,

se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 2215

,

o 395 838 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2015, č. j. -259, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2015, č. j. -259, ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi účastníky co do částky 120 803,50 Kč a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení

se zrušuje

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 12. 3. 2015, č. j. -250, zastavil řízení z důvodu, že žalobci vzali zpět žalobu na zaplacení 395 838 Kč s příslušenstvím, a podle věty prvé jim uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 86 320 Kč a podle zaplatit státu na nákladech řízení 61 965 Kč. Výši nákladů řízení soud stanovil podle paušálních sazeb odměny za zastupování advokátem podle

K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23. 6. 2015, č.j. -259, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky změnil tak, že jejich výše činí 207 123,50 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že v daném případě právo na náhradu účelně vynaložených nákladů náleží žalované. Vzhledem k tomu, že byla ke dni 7. 5. 2013 zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , publikovaným pod č. 116/2013 Sb., odměnu za zastupování advokátem určil dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podali žalobci dovolání co do částky 120 803,50 Kč, která představuje rozdíl mezi výší náhrady přiznané soudem prvního a druhého stupně. Uvedli, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a závisí na vyřešení otázek, které nebyly dovolacím soudem doposud řešeny, a to, zda měl být žalobcům doručen opis odvolání žalované a zda v jejich případě jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci Popisují okolnosti, které je vedly k soudnímu uplatnění nároku, a průběh řízení a dovozují, že tím, že jim nebyl doručen opis odvolání žalované, nebylo jim umožněno vyjádřit se k němu a bránit se námitkami, které by odůvodňovaly aplikaci Jsou přesvědčeni, že v dané věci jsou dány důvody pro aplikaci , nárok na náhradu škody neuplatnili bezdůvodně, ale na základě znaleckého posudku, který si nechali vypracovat, rodinný dům, na němž měla být činností žalované způsobena škoda, byl dokončen v r. 2006 a trhliny na něm se začaly objevovat v časové souvislosti se zemními pracemi v jeho blízkosti. Uvádějí, že jsou běžní občané, nemovitost financují prostřednictvím hypotečního úvěru, oproti žalované, jež je prosperující firmou, a budou muset nechat si opravit dům z vlastních finančních prostředků. Poukazují na to, že v době zahájení řízení byla účinná a po jejím zrušení se výpočet odměny advokáta dle advokátního tarifu navýšil téměř o 150 %. Považují proto za nespravedlivé, aby žalované byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání nelze spojit s řešením otázky, zda je nesprávným procesním postupem, když žalobcům nebyl doručen opis odvolání žalovaného proti výroku o náhradě nákladů řízení. Jedná se totiž o námitku vady řízení, která sama o sobě přípustnost dovolání založit nemůže ( ).

V projednávaném případě odvolací soud na základě odvolání žalovaného v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu použil pro výpočet náhrady nákladů řízení postup stanovený (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. , a ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod č. 2/2014 a 40/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. ), neboť aplikace vyhlášky č. 484/200 Sb., podle níž postupoval soud prvního stupně, nebyla v době vydání rozhodnutí již možná vzhledem k tomu, že byla zrušena nálezem Ústavního soudu, a z hlediska výše odměny advokáta podle advokátního tarifu ( ) je nerozhodné, kdy bylo řízení zahájeno.

Aplikace je výjimečným opatřením, jež prolamuje základní zásady, jimiž se řídí rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporném řízení. K využití diskreční pravomoci soudu může dojít jen výjimečně a jen v případě, že v rámci řízení byly dané okolnosti zjištěny. K aplikaci přistupují soudy zcela výjimečně, a to v případě, že v řízení vyplynuly najevo důvody hodné zvláštního zřetele. Posuzují se veškeré okolnosti a poměry účastníků nejen na straně toho, kdo by měl podle zákona hradit náklady řízení, ale také na straně oprávněného účastníka. Závěr o výjimečnosti případu a důvodech hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení musí být podložen zjištěním skutkových okolností, pro které by v konkrétním případě bylo nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který by je měl hradit protistraně, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na oprávněném účastníku, aby náklady řízení jím vynaložené nesl ze svého (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. , ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 25. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. nebo ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. ). Za okolnosti zvláštního zřetele, které odůvodňují nepřiznání náhrady nákladů řízení, nelze považovat pouze skutečnost, že by jejich přiznání způsobilo jednomu z účastníků větší újmu než druhému, ale je nutné, aby byly dány i další zvláštní okolnosti mající vliv na spravedlivé rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. , a ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. ).

Otázka aplikace nepředstavuje právní otázku, která by v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Ostatně argumenty, pro které dovolatelé nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu a dovozují, že podle neměla být žalovanému přiznána plná náhrada nákladů řízení, jsou vesměs na úrovni skutkové.

Avšak námitku dovolatelů, že po zrušení je nespravedlivé přiznat v plné výši protistraně náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem podle advokátního tarifu, je třeba nyní řešit z hlediska právního názoru vysloveného Ústavním soudem v jeho nálezu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. , z jehož odůvodnění se podává, že zrušením tzv. přísudkové vyhlášky ( ) ke dni 7. 5. 2013 došlo k zásahu do legitimního očekávání účastníků většiny probíhajících soudních řízení, a to ohledně maximální částky, kterou jim soud může v případě jejich neúspěchu uložit k náhradě. V průběhu řízení by zásadně neměla být měněna procesní pravidla, a pokud k tomu došlo, je třeba tím více dbát na ochranu práv účastníků v těch případech, kde se taková nepředvídatelná změna nastavených pravidel projeví. Aby rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mohlo vyhovovat požadavkům na spravedlivý proces, je třeba v těchto případech zvážit hledisko legitimního očekávání účastníků, a pokud by rozhodnutí o náhradě nákladů na zastoupení advokátem podle advokátního tarifu znamenalo nezanedbatelné a z pohledu účastníků řízení nepředvídatelné zvýšení nákladů, nelze striktně podle advokátního tarifu postupovat. Za situace, že pro absenci přísudkové vyhlášky nelze podle , věty první před středníkem, , zjistit výši náhrady nákladů zastoupení, je zde jiné východisko, a to ustanovení , podle nějž lze spravedlivou výši náhrady nákladů řízení určit volnou úvahou, přičemž podle závěru Ústavního soudu lze analogicky vycházet i ze zrušené přísudkové vyhlášky a zohlednit rovněž časové hledisko – zda byla většina úkonů učiněna v období po zrušení přísudkové vyhlášky či nikoliv.

V dané věci jde právě o případ, že důsledkem aplikace advokátního tarifu namísto tzv. přísudkové vyhlášky se celková náhrada nákladů řízení podstatně zvýšila. Je proto třeba v intencích nálezu Ústavního soudu posoudit, zda použití advokátního tarifu není v tomto případě v rozporu s principy spravedlnosti a legitimního očekávání, zda jej lze aplikovat pro rozhodnutí o náhradě nákladů za zastoupení advokátem, a zda je třeba individuálně posoudit spravedlivou výši náhrady nákladů řízení.

Otázka výše náhrady nákladů řízení za zastoupení advokátem z hlediska principů spravedlnosti a legitimního očekávání účastníků nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena ( ). Dovolání žalobců je proto přípustné a je též důvodné.

Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu v napadené části výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi účastníky co do částky 120 803,50 Kč a v závislém výroku o nákladech odvolacího řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( věta za středníkem a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. srpna 2016

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu