Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3099/2016

20 Cdo 3099/2016

U S N E S E N Í

Komerční banky, a. s.

J. P.

, zastoupené Mgr. Denisou, advokátkou se sídlem v Brně, Kobližná 53/24, o zastavení exekuce vedené u soudní exekutorky Mgr. Lenky Černoškové, Exekutorský úřad Prostějov, sp. zn. 018 Ex 02208/15, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2016, č. j. -42, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2015, -26, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 3. 2016, č. j. , potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2015, č. j. -26, kterým zamítl návrh povinné na zastavení exekuce „pro nemajetnost“. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že v dané věci předpoklady pro zastavení exekuce splněny nejsou, neboť soudní exekutorka zjistila postižitelný příjem povinné (důchod) a rozhodla o provedení exekuce srážkami z něj, a neprovedla ještě šetření pro posouzení možnosti vést exekuci prodejem movitých věcí, čímž celkové zhodnocení majetkových poměrů povinné nebylo ukončeno.

Povinná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o vyřešení otázky, která podle jejího názoru nebyla dosud Nejvyšším soudem řešena, totiž otázka „posouzení možností povinného podat návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost, resp. posouzení včasnosti tohoto návrhu“. Nesprávnost právního posouzení věci dovozuje povinná z toho, že soudní exekutorka nezpochybnila její podání, v němž „uvedla stav veškerého svého majetku“, kdy jediným jejím „příjmem je důchod, z nějž jsou již prováděny srážky v hodnotě 682 Kč“, jež „nejsou ani účelné, natož rychlým prostředkem vymožení“, a je zjevné, že tato částka „nestačí ani k pokrytí narůstajících úroků z prodlení a nákladů exekuce“. Dále pak v ustanovení § 55 odst. 1 exekučního řádu spatřuje institut ochrany povinného, jestliže tam stanovenou lhůtu k podání návrhu na zastavení exekuce sama splnila; to je však v rozporu s tím, že dle nižších soudů „je nutné nejméně dva roky provádět exekuci předtím, než se může konstatovat nemajetnost“. Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání.

Oprávněná podanému dovolání obšírně oponuje dovozujíc, že rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné; navrhla, aby je dovolací soud zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „ “ (srov. čl. II, bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V tomto duchu dovolatelka vymezila důvod přípustnosti dovolání (že jí formulované otázky – viz výše – nebyly dosud dovolacím soudem vyřešeny), a její dovolání lze mít za formálně bezvadné.

Jinou otázkou je, zda ohlášené splnění podmínek přípustnosti dovolání také reálně obstojí, resp. zda je tato podmínka vskutku splněna.

Tak tomu v dané věci však není.

Co do posouzení „možností povinného podat návrh na zastavení exekuce“ totiž platí, že „tyto možnosti“ odvolacím soudem nebyly jakkoliv zpochybněny, a odvolací soud uplatnil názory v daném právním kontextu zcela standardní a souladné s konsolidovanou soudní praxí, pročež nelze dovodit, že by zde bylo cokoli – relevantního – dosud dovolacím soudem „nevyřešeno“.

Ohledně „včasnosti“ takového návrhu je pak zjevné, že dovolatelkou odkazované ustanovení § 55 odst. 1 exekučního řádu odvolací soud v dané věci jakkoliv neaplikoval, resp. odtud pro dovolatelku (její návrh na zastavení exekuce) nevyvozoval žádné nepříznivé důsledky (nikterak nezpochybnil dovolatelčino tvrzení, že návrh podala včas). Je přitom samozřejmé, že lhůta k podání návrhu se z povahy věci neidentifikuje s dobou, po kterou exekutor provádí šetření o existenci postižitelného majetku.

Vzhledem k tomu, že – tedy – odvolací soud v napadeném usnesení neřešil žádnou z otázek předestřených dovolatelkou, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. na jejich zodpovězení jeho rozhodnutí nespočívá, není dovolání povinné podle ustanovení přípustné; Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení věty první, odst. 2 odmítl.

Již jen na vysvětlenou dovolatelce se připomíná usnesení ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 52/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že smysl lhůty 15 dnů uvedené v ustanovení § 55 odst.1 exekučního řádu spočívá v tom, že vede povinné k tomu, aby podávali návrh na zastavení exekuce „včas“ a exekuci neprodlužovali; vyplývají-li však z listin předložených povinným k návrhu na zastavení exekuce skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení exekuce, je soud povinen k nim přihlédnout a i o opožděném návrhu věcně rozhodnout (srov. též důvodová zpráva k , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. srpna 2016JUDr. Vladimír Kůrkapředseda senátu