Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1166/2016

28 Cdo 1166/2016

U S N E S E N Í

TEAMONT s.r.o.

R. P.

, O. – L., zastoupenému JUDr. Petrem Kocurem, advokátem se sídlem v Orlové – Lutyni, Osvobození 829,

o zaplacení částky 1.800.000 Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. prosince 2015, č. j. -235, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově usnesením ze dne 15. 10. 2015, č. j. -226, nepřiznal žalobkyni osvobození od placení soudních poplatků. Ta se v řízení domáhá vydání platebního rozkazu, jímž by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí shora uvedenou částku s příslušenstvím. Dne 24. 6. 2014 opětovně požádala o osvobození od soudních poplatků podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a to z důvodu změny její finanční situace. Okresní soud však ani po novém přezkoumání majetkových poměrů žalobkyně nedospěl k závěru, že lze návrhu vyhovět, neboť doposud neukončila ani nepřerušila svou obchodní činnost, a i přes to, že ke dni 30. 6. 2013 vykazovala ztrátu, není možné z předložených důkazů dovodit její nemajetnost.

K odvolání žalobkyně přezkoumal zmíněné rozhodnutí Krajský soud v Ostravě, jenž je usnesením ze dne 14. 12. 2015, č. j. -235, potvrdil. Zcela se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, jež považuje za správná a úplná. Rovněž souhlasil s jeho právním názorem, že v dané situaci žalobkyni nelze přiznat ani částečné osvobození od placení soudních poplatků. Upozornil zároveň na obdobné návrhy žalobkyně v jejích ostatních soudních sporech, v nichž taktéž své majetkové poměry nedokládá, a její žádosti jsou proto opakovaně zamítány.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a věc nesprávně právně posoudil. Uvedené spatřuje v rezignaci krajského soudu na přezkoumatelnou aplikační úvahu, jakož i v chybném vyhodnocení doložených účetních dokladů. Vytýká mu, že nezohlednil objektivní nemožnost na straně žalobkyně uhradit vyměřený soudní poplatek způsobenou ekonomickou ztrátou, jakož ani dlouhodobou faktickou podnikatelskou nečinnost mající původ v trestním stíhání jejího jednatele. Za svůj jediný majetek pak označuje pohledávky soudně vymáhané v několika řízeních, přičemž předpokladem k jejich vydobytí je právě osvobození od soudních poplatků. S ohledem na řečené tedy navrhuje zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Byly-li by splněny zákonné podmínky, připouští, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že žalobkyni povinnosti platit soudní poplatky zcela zprostí.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a náležitě zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Na dovolání však nelze pohlížet jako na přípustné ve smyslu citovaného ustanovení.

Žalobkyně svou polemiku s názory odvolacího soudu zakládá především na tvrzeních vedoucích k odlišnému pojetí skutkového stavu, než ke kterému dospěl krajský soud. Na jeho podkladě následně staví i svou argumentaci stran rozporu napadeného usnesení s konkrétními rozhodnutími Nejvyššího soudu. Dovolací soud je přitom vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, neboť jakožto instance toliko přezkumná a nikoliv nalézací není zákonem nadán možností tato korigovat (srov. zejména a ), a činit v naznačeném směru odlišné závěry (k tomu srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , či ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. ). Okresní

i krajský soud vycházely v dané věci ze zjištění, že žalobkyně stále vykazuje hmotný majetek, doposud neukončila ani nepřerušila svou obchodní činnost, není v úpadku a ani proti ní nebyl podán insolvenční návrh. Nedoložila-li pak požadované účetní doklady za rok 2014, neprokázala svá tvrzení o takových

majetkových poměrech, jež by odůvodňovaly alespoň částečné osvobození od povinnosti hradit soudní poplatky. S ohledem na řečené proto nelze přitakat dovolatelce, že by se odvolací soud v otázce posuzování její finanční situace jakkoliv odklonil od konstantní judikatury soudu dovolacího.

Za způsobilé přivodit přípustnost dovolání též není možné mít dovolatelčiny námitky směřující proti způsobu hodnocení jí přednesených důkazů odvolacím soudem (k tomu srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Namítá-li dále dovolatelka, že každé z jednotlivých soudních řízení, v nichž její úspěšnosti brání neschopnost zaplatit soudní poplatek, by jí mělo zajistit dostatek prostředků, jež ovšem bez svého osvobození nemůže získat, nelze ani v tom spatřovat důvod, pro nějž by na majetkové poměry žalobkyně bylo možné v souladu s kritérii formulovanými v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) pohlížet jako na opodstatňující osvobození od soudních poplatků, neboť možnost nabýt v budoucnu finanční prospěch sama o sobě nevypovídá, zda je účastník schopen k danému okamžiku, k němuž ho tíží poplatková povinnost, zaplatit s ohledem na své poměry soudní poplatek. Ostatně na zmíněné dovolatelku upozornil Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. , jímž bylo odmítnuto dovolání žalobkyně v témže řízení mířící rovněž proti rozhodnutím soudů nižších stupňů nevyhovujícím její žádosti o osvobození od soudních poplatků.

Vzhledem k řečenému je tedy zřejmé, že žalobkyně ani v nyní podaném dovolání nepoukázala na žádnou otázku, pro niž by na ně mohlo být pohlíženo jako na přípustné ve smyslu , a Nejvyššímu soudu proto nezbylo než dovolání dle odmítnout.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 9. 2016JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.předseda senátu