Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4006/2015

29 Cdo 4006/2015

U S N E S E N Í

J. P.,

, za účasti společnosti

EUROPE CAPITAL INVESTMENT a. s.,

se sídlem v Praze 3, Roháčova 188/37, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27379655, zastoupené Mgr. Zbyňkem Pánkem, advokátem, se sídlem v Děčíně, Prokopa Holého 130/15, PSČ 405 02, o zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání společnosti EUROPE CAPITAL INVESTMENT a. s., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. prosince 2014, č. j. -101, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. prosince 2014, č. j. -101, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 8. listopadu 2013, č. j. -65, se ruší a věc se postupuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 8. listopadu 2013, č. j. -65, zamítl „žalobu“ o zaplacení 100.000 Kč spolu s 3% úrokem z prodlení od 7. února 2007 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Navrhovatel (jako převodce) a EUROPE CAPITAL INVESTMENT a. s. (jako nabyvatel; dále též jen „E.C.I.“ nebo „nabyvatel“) uzavřeli dne 7. února 2007 smlouvu o převodu obchodního podílu (dále též jen „smlouva“) ve výši 30% ve společnosti RYNOLTICKÁ PÍSKOVNA s. r. o. (dále jen „společnost“) podle , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“).

2) Podle článku IV. smlouvy nabyvatel zaplatil převodci částku ve výši 100.000 Kč jako úhradu za převod podílu před podpisem smlouvy, což rovněž tímto podpisem stvrdil.

3) Navrhovatel tvrdí, že článek IV. smlouvy není pravdivý, cena za převod podílu nebyla nabyvatelem zaplacena, což plyne i z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, ze dne 18. září 2008, č. j. -69.

Na tomto základu soud prvního stupně uzavřel, že „žaloba“ není důvodná, neboť zaplacení ceny za převod podílu vyplývá z článku IV. smlouvy, jehož pravdivost se navrhovateli nepodařilo zpochybnit. Opačný závěr (totiž že cena nebyla zaplacena) neplyne ani z navrhovatelem citovaného rozhodnutí; v dotčeném řízení soud nezjistil, že k zaplacení ceny za převod podílu nedošlo, v rozsudku pouze „zaznamenal“ tvrzení navrhovatele, že se tak nestalo.

Popírá-li navrhovatel pravdivost (a nikoliv pravost) článku IV. smlouvy, leží důkazní břemeno na něm; přitom jím „tvrzená skutková verze se neukázala jako pravdivá“.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 9. prosince 2014, č. j. -101, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud sice přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož pouhé popření či formální zpochybnění obsahu soukromé y (kvitance) neoslabuje její důkazní sílu, avšak „soud v rámci zásady volného hodnocení důkazů posuzuje, zda předkládaná je dostatečným důkazem ke zjištění, že dluh byl splněn“.

Potvrzení o zaplacení ceny za převod podílu (obsažené ve smlouvě) neobsahuje „údaje, které pravidelně tvoří součást kvitance, a sice údaj o tom, kdy a jak byl dluh dlužníkem splněn“. Z potvrzení nelze seznat, kdy a jakým způsobem měla být cena uhrazena, ani kdo za nabyvatele peníze předával. Potřeba doplnění takových tvrzení vyplývá z toho, že navrhovatel, popírá-li splnění povinnosti nabyvatelem, musí mít možnost zpochybnit z potvrzení vyplývající splnění povinnosti nabyvatelem „tvrzeními a důkazy směřujícími proti konkrétním skutečnostem“. Měl-li by navrhovatel vyvracet, že dluh byl „někdy a nějak splněn“, byl by to pro něj „zřejmě nesplnitelný úkol“. Jestliže by navrhovatel nebyl schopen doplnit tvrzení v naznačeném směru (kdy a jak dluh splnil), důkaz o splnění (obsahem smlouvy) by byl „zásadně znevěrohodněn“.

Soudu prvního stupně vytkl, že nabyvatele (společnost E. C. I.) nepoučil podle , (dále též jen „ “) o nutnosti doplnit uvedená skutková tvrzení a o následcích nesplnění této výzvy. Taktéž, přestože nepovažoval skutková tvrzení navrhovatele za prokázaná (a to – správně – ani rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, č. j. -69), měl poskytnout navrhovateli poučení podle

Jelikož řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal E. C. I. dovolání, jež má za přípustné podle k řešení otázky nesení důkazního břemene v případě, kdy věřitel popře pravdivost y jím vystavené, ve které se potvrzuje přijetí plnění od dlužníka, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolatel – poukazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 10. října 2000, sp. zn. dovozuje, že důkazní břemeno o nepravdivosti kvitance leží na věřiteli (tj. navrhovateli); závěr odvolacího soudu, podle něhož pouhé popření pravdivosti potvrzení obsaženého v článku IV. smlouvy navrhovatelem má za následek vznik důkazního břemene na straně dovolatele, považuje za nesprávný.

Dovolání je přípustné podle , neboť odvolací soud vyřešil dovoláním otevřenou otázku nesení důkazního břemene v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Jakkoliv odvolacímu soudu nelze – v poměrech projednávané věci – vytknout přístup k hodnocení důkazu smlouvou, resp. jejím článkem IV. (srov. v judikatuře Nejvyššího soudu k řešení tzv. informačního deficitu procesní strany v civilním řízení a k tzv. vysvětlovací povinnosti strany nezatížené důkazním břemenem důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2011, sp. zn. , ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. , či ze dne 21. dubna 2015, sp. zn. , anebo – obdobně - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2016, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí dovolacího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu), odvolací soud přehlédl, že řízení o zaplacení ceny za převod (obchodního) podílu ve společnosti s ručením omezeným je sporem z právních vztahů mezi společníky obchodních společností, jde-li o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka, podle a , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (pro projednávanou věc rozhodném – srov. článek II, bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Jde tedy o tzv. řízení nesporné ( , v témže znění) [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2011, pod číslem 82, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2011, pod číslem 171, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. ], ve kterém účastníci řízení nenesou (subjektivní) důkazní břemeno a v němž ani nelze návrh pro neunesení důkazního břemene bez dalšího zamítnout (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2015, sp. zn. ).

Závěr odvolacího soudu o nesení (subjektivního) důkazního břemene účastníky tohoto řízení tudíž není správný. Naopak závěru odvolacího soudu o poučovací povinnosti soudu nelze (co do výsledku) ničeho vytknout (k rozsahu poučovací povinnosti soudu v řízeních uvedených v , ve znění účinném do 31. prosince 2013, srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2009, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2010, pod číslem 98).

Je-li dovolání přípustné, přihlíží Nejvyšší soud i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Taková vada je dána i tehdy, rozhodoval-li v prvním stupni věcně nepříslušný soud (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 68/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V projednávané věci jsou k řízení v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [ , ve znění účinném do 31. prosince 2013].

Podle věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoliv za řízení.

Podle ustanovení odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl-li věcně nepříslušný soud, a podle věc postoupí soudu věcně příslušnému

Jestliže odvolací soud podle citovaného ustanovení nepostupoval, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Proto Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci jako soudu věcně i místně ( ) příslušnému ( ).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( část věty první za středníkem, ).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. srpna 2016

JUDr. Petr Š u k předseda senátu