Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 685/2016

32 Cdo 685/2016

U S N E S E N Í

Stavební spořitelny České spořitelny, a.s.

A. Š.

, o 309 381,59 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 10. 2015, č. j. -42, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Sokolově poté, co po nezdařeném pokusu o doručení zrušil elektronický platební rozkaz vydaný v souzené věci, nařídil ve věci na den 20. 5. 2015 jednání. Žalobkyně (její zmocněnec) oznámila soudu prvního stupně, že se z nařízeného jednání omlouvá a že souhlasí, aby se jednalo v její nepřítomnosti. Pro případ, že by soud nemohl žalobě na základě jí předložených listinných důkazů vyhovět v plném rozsahu, požádala soud, aby jednání odročil.

Soud prvního stupně jednal v nepřítomnosti účastníků, provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a rozsudkem ze dne 21. 5. 2015, č. j. -25, žalobu o zaplacení částky 309 381,59 Kč s úrokem z prodlení zamítl, neboť podle jeho závěru žalobkyně neprokázala, že poskytla žalované finanční prostředky (že žalovaná úvěr čerpala).

Krajský soud v Plzni k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním.

Se zřetelem k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 (dále též jen „ “).

Dovolání, jež může být v souzené věci přípustné jen podle , Nejvyšší soud přípustným neshledává.

Žalobkyni nelze přisvědčit, že odvolací soud se při řešení otázky procesního práva, zda bylo v popsané procesní situaci povinností soudu prvního stupně poskytnout jí poučení podle , respektive zda mohl soud prvního stupně za takových okolností rozhodnout na základě závěru o neunesení důkazního břemene, aniž žalobkyni poučil podle tohoto ustanovení, odchýlil od jí označené (případně od jiné) rozhodovací praxe dovolacího soudu. Je tomu právě naopak; odvolací soud, byť na judikaturu Nejvyššího soudu výslovně neodkázal, řešil předmětnou otázku v souladu s ní.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. (který je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupný na http://www.nsoud.cz), formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož poučení podle se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. (uveřejněném v časopise Soudní judikatura, sešit č. 5, ročník 2011, pod číslem 68), shodně dovodil, že poučovací povinnost podle , 2 a 3 plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle , a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Např. v usneseních ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. , a ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. , pak navázal bližším vysvětlením, že účastník, který se jednání neúčastnil, dobrodiní poučení podle ztrácí.

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. , a jeho rozsudek ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. , na něž dovolatelka odkazuje, předmětnou otázku neřeší; Nejvyšší soud se v těchto rozhodnutích vyjadřuje toliko k účelu poučení podle V uvedeném rozsudku přitom zmiňuje, že upravuje poučovací povinnost soudu při jednání.

Nepřípadný je rovněž dovolatelčin odkaz na rozsudky ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. , a ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. . V rozsudku sp. zn. Nejvyšší soud dovozoval závěry z obecné poučovací povinnosti soudu zakotvené v v jeho znění účinném do 31. 12 2000; ustanovení , k níž se vztahuje shora citovaná recentní judikatura, bylo do vloženo až s účinností od 1. 1. 2001 novelou provedenou , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a to jako úprava speciální ve vztahu k . Též v rozsudku sp. zn. se Nejvyšší soud nejprve vyjadřuje k obecné poučovací povinnosti soudu zakotvené v a poté navazuje výkladem vztahujícím se právě k jako speciální úpravě, jejímž účelem je zabránit tomu, aby účastník nebyl zaskočen názorem soudu, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost (že neunesl příslušné procesní břemeno). I tu Nejvyšší soud konstatuje, že vymezuje poučovací povinnost soudu při jednání.

V dovolatelkou označeném rozsudku ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. , Nejvyšší soud řešil jinou otázku, otázku hmotného práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí nezávisí, totiž zda je předpokladem poskytnutí peněžních prostředků na základě smlouvy o úvěru výslovná žádost dlužníka.

V ostatním obsah dovolání neodpovídá žádnému z předpokladů přípustnosti dovolání taxativně vymezených v

Nad rámec uvedeného lze dodat, že neobstojí ani argumentace, jejímž prostřednictvím dovolatelka tvrzenému pochybení soudů nižších stupňů přikládá ústavně právní rozměr. Zejména je namístě zdůraznit, že očekávání, jež dovolatelka spojuje s vydáním elektronického platebního rozkazu, vyplývá z nesprávného právního názoru a stěží tedy může být legitimní. Dovolatelka nerozlišuje důsledně mezi povinností tvrzení a povinností důkazní a mýlí se též v názoru, že soud platební rozkaz vydává na základě hodnocení předložených listinných důkazů (že „jeho vydání předchází zkrácené projednání, ve kterém musí být shledány žalobní skutečnosti za určité a prokazatelné“). V souzené věci soud prvního stupně nezamítl žalobu pro neunesení břemene tvrzení (tj. pro absenci údajů o příslušných právě významných skutečnostech), nýbrž pro neunesení důkazního břemene (totiž že jedna z tvrzených právně významných skutečností nebyla prokázána, srov. k tomu větu druhou ). Před vydáním platebního rozkazu soud dokazování neprovádí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. ), již proto ne, že dokazování se provádí při jednání ( ). Hodnotí toliko, zda uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem ( věta první a ). Uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem tehdy, jestliže jejich posouzení samo o sobě vede k právnímu závěru o důvodnosti žalobního návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 65/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedením skutečností, z nichž vyplývá uplatněné právo, plní žalobce povinnost tvrzení vyplývající z věty první (tj. povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti). Tu ve vztahu ke skutečnosti, že žalované poskytla plnění na základě smlouvy o úvěru, dovolatelka splnila, neboť v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že úvěr byl jednorázově čerpán ve výši 300 000 Kč dne 26. 7. 2013. V tomto ohledu tu tedy nebyl nedostatek žalobních tvrzení, jenž by soudu bránil ve vydání elektronického platebního rozkazu. Zakládat však na jeho vydání očekávání, že v případě jeho zrušení a nařízení jednání musí být žalobě vyhověno, není ničím jiným než dovozovat z toho, že byly v žalobě vylíčeny všechny skutečnosti, z nichž vyplývá uplatněný nárok, též to, že všechny tyto skutečnosti budou také (po provedení důkazu přiloženými listinami) shledány prokázanými. Že je takové očekávání liché, je nasnadě. Mezi zásady, jimiž dovolatelka argumentuje, náleží též zásada, již opomněla, totiž že každý si má střežit svá práva (vigilantibus iura scripta sunt).

V části, v níž výslovně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu též ve výrocích o nákladech řízení, postrádá dovolání jakoukoliv argumentaci a nemá tedy žádnou z náležitostí vyžadovaných Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), již uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež v tomto rozsahu brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání v této jeho části (srov. větu první ).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 10. 8. 2016

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu