Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1345/2015

33 Cdo 1345/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a/ Z. M. a b/ B. M., zastoupených JUDr. Jiřím Podlipským, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 1661/33, proti žalované KLODO, spol. s. r. o. se sídlem Praha 8, Křižíkova 180/28, identifikační číslo: 257 70 225, zastoupené JUDr. Janem Součkem, advokátem se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 139/57, o 799.859 Kč, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2014, č. j. -347, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 31. 3. 2014, č. j. -314, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku částku 413.371,77 Kč, žalobu o zaplacení částky 386.487,23 Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 10. 2014, č. j. -347, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Převzal zjištění soudu prvního stupně, že účastníci dne 6. 6. 2007 uzavřeli smlouvu o dílo; žalovaná se v ní zavázala pro žalobce zhotovit rodinný dům s termíny zahájení díla dne 10. 6. 2007, dokončení hrubé stavby do 31. 12. 2007 a ukončení prací a předání díla do 30. 6. 2008. Cena díla ve výši 6.314.893 Kč byla sjednána formou odborného položkového rozpočtu jako cena maximální včetně veškerých nákladů, zisku a zákonných daní. Pro případ cenového nárůstu nebo snížení cen stavebních materiálů, pomocných materiálů, pohonných hmot a energií i změny sazeb DPH v době provádění stavebních prací si strany ujednaly, že je zohlední s tím, že zákonné změny DPH v době výstavby promítající se do ceny díla nejsou důvodem výpovědi a odstoupení od smlouvy a neodsouhlasení cenového navýšení. V čl. 10 smlouvy si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z ceny díla denně (v případě nedodržení termínu dokončení díla zhotovitelkou) a ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (v případě prodlení objednatelů s platbou). Dne 16. 1. 2008 žalovaná vypracovala nový položkový rozpočet s cenou díla 7.932.963 Kč s poukazem na zvýšení sazby DPH a nárůst cen ve stavebnictví; poté, co jej žalobci neakceptovali, žalovaná dopisem ze dne 20. 3. 2008 odstoupila od smlouvy s odůvodněním, že žalobci nesouhlasí s navýšením ceny díla a prodloužením termínu dodání; současně poukázala na vadu projektu a špatnou komunikaci se žalobci. Následně žalovaná vyzvala žalobce k převzetí rozestavěné stavby. Žalobci v dopise ze dne 2. 4. 2008 nesouhlasili s odstoupením od smlouvy a žalované vytkli vadu díla spočívající v tom, že v rozporu s technickým projektem použila nevhodný materiál na tepelnou izolaci střechy. Z provedených důkazů (výpovědí svědků Ing. P. a J. V., odborného vyjádření Cechu pokrývačů a tesařů ČR, znaleckého posudku znalce z oboru stavebnictví Ing. Kubíka a znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem Jokl Apprasial v. o. s., jakož i výslechu jeho zpracovatele Ing. Miloslava Jokla, Ph.D.) bylo zjištěno, že žalovaná v rozporu s projektem použila pro izolaci dvouplášťové střechy nekontaktní fólii Jutafol, která se používá pro tříplášťové střechy, místo fólie kontaktní. Vady, které rozestavěná stavba vykazuje, včetně nedodělků, byly oceněny částkou 180.098 Kč včetně DPH. Nárůst ceny díla v důsledku změny sazby DPH (4 %) a cen ve stavebnictví podle ČSÚ mezi druhým čtvrtletím roku 2007 a prvním čtvrtletím roku 2008 (3,02 %) mohl činit maximálně 300.733 Kč. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci se odvolací soud ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah ze smlouvy o dílo uzavřené v souladu s , , ve znění do 31. 12. 2013 (viz ; dále jen „obč. zák.“); účastníci si sjednali předmět díla, dobu plnění, cenu díla včetně podmínek pro její navýšení a pro odstoupení od smlouvy. Současně si v souladu s obč. zák. sjednali smluvní pokutu pro případ porušení mimo jiné smluvní povinnosti dokončit dílo ve sjednaném termínu. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně i v tom, že vztah účastníků ze smlouvy o dílo nezanikl odstoupením žalované od smlouvy; navýšení ceny díla o více než 1.600.000 Kč místo o přiměřených 300.000 Kč nebylo učiněno v souladu se smlouvou ani zákonem, neboť neodpovídalo nárůstu zákonné sazby DPH a ani obecnému nárůstu cen ve stavebnictví. Jelikož žalovaná neodstoupila od smlouvy důvodně, měla nadále podle ní plnit. Protože se ocitla v prodlení s dokončením hrubé stavby od 1. 1. 2008, shledal odvolací soud nárok žalobců na zaplacení smluvní pokuty ve výši 568.341 Kč oprávněným (za období od 1. 1. 2008 do 30. 3. 2008). Neztotožnil se však se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci se domáhají po žalované úhrady nákladů na odstranění vad, aniž před tím žalovanou vyzvali k odstranění těchto vad (tj. v rozporu s obč. zák.). Soudu prvního stupně vytkl, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže za situace, kdy měl za to, že žalobci netvrdili, resp. neprokázali svá tvrzení, že žalovanou k odstranění vad vyzvali, je se svým závěrem neseznámil a nepoučil je podle , 3 a nevyzval je k doplnění těchto tvrzení a navržení důkazů k jejich prokázání s příslušným poučením. Oproti soudu prvního stupně neshledal zatím podmínky pro vyhovění procesní obraně žalované, která započetla na žalovanou částku svou pohledávku ve výši 154.969,23 Kč (žalobci neproplacená faktura, kterou jim žalovaná vyúčtovala cenu za provedené práce), a v důsledku toho „ponížení“ smluvní pokuty (soud prvního stupně vyhověl žalobě do částky 413.371,77 Kč odpovídající rozdílu mezi smluvní pokutou a započítávanou pohledávkou). Konstatoval, že vystavení faktury, kterou žalobci neuhradili, ještě neprokazuje existenci započítávané pohledávky. Soudu prvního stupně uložil, aby se zabýval tím, zda vyúčtované práce žalovaná skutečně provedla.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež žalobci navrhli pro nepřípustnost odmítnout, resp. pro nedůvodnost zamítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „ “ (srov. čl. II bod 1 a 7 , čl. II bod 2. ).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).

Podle věty druhé k vadám uvedeným v , a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlédne dovolací soud jen za předpokladu, že dovolání shledá přípustným.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Domáhá-li se dovolatel revize řešení otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní.

Spatřuje-li žalovaná přípustnost dovolání v tom, že „napadené usnesení zrušuje při absenci objektivního právního důvodu zamítavou část rozsudku soudu prvního stupně ohledně úhrady ceny vad“…. „zatímco ve zbývajícím výroku u vyhovující části je zrušuje po posouzení nároku za skutkově zcela jiné porušení smlouvy o dílo“, pak nedostála výše uvedenému požadavku vymezit konkrétně, které z hledisek přípustnosti dovolání uvedených v považuje v tomto ohledu za splněné. Obdobně je tomu v případě argumentace (obsažené v dovolání pod bodem 1/), že „napadené rozhodnutí se vyhýbá řešení otázky, co je a co není vadou stavby a v této zásadní právní otázce jen odkazuje na názory znalce v posudku“, dále v případě námitky (obsažené v dovolání pod bodem 4/), že žalobcům nevzniklo právo na smluvní pokutu, neboť předali stavbu jiným zhotovitelům, v důsledku čehož se pro ni další plnění a dokončení díla stalo objektivně nemožným s důsledkem podle obč. zák., a výtky (obsažené v dovolání pod bodem 6/), že odvolací soud v otázce míry růstu tržní ceny díla rodinného domu „nekriticky převzal ekonomicky i právně neudržitelný výpočet znalce podle celorepublikového průměru růstu cen veškerých oborů stavebních prací“. Konečně nejinak je tomu s výhradou (obsaženou v dovolání pod bodem 7/), jež představuje polemiku se závěrem odvolacího soudu, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci uplatněné náhrady nákladů na odstranění vad, jestliže nepoučil žalobce o nutnosti tvrdit a dokázat, že vady vytkl s požadavkem na jejich odstranění. Dovolání tak v tomto rozsahu trpí kvalifikovanými vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat ( ).

Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu , 3 není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti či věrohodnosti - soudem prvního stupně, popř. odvolacím soudem za situace, kdy opakuje nebo doplňuje dokazování ( ) - opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. , a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. ). Od jiných důkazních prostředků ( ) se důkaz znaleckým posudkem - zde posudkem znaleckého u kvalifikovaného pro znaleckou činnost v oboru ekonomika: oceňování nemovitostí, a v oboru stavebnictví: posuzování technického stavu staveb Jokl Appraisal, v. o. s., o jehož odborném nálezu odvolací soud neměl pochybnosti – liší potud, že jeho hodnocení podle nepodléhají znalecké závěry (nálezy) ve smyslu jejich odborné správnosti; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. , a ze dne 17. 8. 2009, sp. zn. ). Bezcenné jsou proto námitky žalované (obsažené v dovolání pod bodem 2/), že rozpočtová kalkulace není předmětem plnění podle smlouvy o dílo, ale jen podkladem k ceně díla. Judikatura dovolacího soudu je totiž ustálena v závěru, že zjištění obsahu smlouvy, tedy toho, co si účastníci sjednali, je skutkovým zjištěním (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000). Rovněž platí, že nesprávná skutková zjištění nejsou způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario). Prosazuje-li proto žalovaná, že v technické zprávě prováděcího projektu (vypracovaného projekční kanceláří) je předepsáno použití střešní fólie Jutafol, a na základě této verze skutku namítá rozpor napadeného usnesení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. , neuplatnila tím ve skutečnosti dovolací důvod nesprávného posouzení věci podle Odlišný právní závěr (o odpovědnosti projektanta za vady) totiž buduje na základě vlastního (od odvolacího soudu odlišného) skutkového stavu věci; přehlíží, že v dovolacím řízení je zjištěný skutkový stav, z něhož vyšel odvolací soud při právním posouzení věci, nezpochybnitelný.

Dovolání nelze mít za přípustné pro posouzení „dosud judikaturou dovolacího soudu přímo neřešené otázky“, a to „zásadní otázky hmotného práva spojené se změnami právní závaznosti technických norem a tím i jiné role znalců ve sporech, právní význam doporučení jednotlivých výrobců materiálů coby kritéria vadnosti a další“, neboť na posouzení těchto otázek není napadené rozhodnutí založeno.

Ani tvrzený rozpor napadeného usnesení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. , v řešení otázky oprávněnosti žalované odstoupit od smlouvy o dílo (uplatněný v dovolání pod bodem 5/) není způsobilý přípustnost dovolání založit. V označeném judikátu byl totiž řešen skutkově odlišný případ, a to nárok na zaplacení dodatečně (pouze) ústně dohodnutých víceprací, jež nebyly zahrnuty v položkovém rozpočtu s uvedením cen za jednotky nebo množství materiálu a prací, podle něhož si smluvní strany v písemně uzavřené smlouvě o dílo dohodly cenu díla (§ 635 odst. 1 obč. zák.). Řešení nastolené otázky není v rozporu ani s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. , uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 90/2011 (a s rozsudkem ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. ). V něm byl vyjádřen právní závěr, podle něhož změna sazby daně z přidané hodnoty v průběhu účinnosti smlouvy o dílo, jejíž součástí byla i dohoda o ceně zahrnující tuto daň, nemá vliv na samotný závazkový vztah jejích účastníků. V posuzovaném případě však byl řešen skutkově odlišný případ, kdy si strany ve smlouvě sjednaly navýšení či snížení ceny díla mimo jiné při zákonné změně sazby daně z přidané hodnoty v době prováděných stavebních prací.

Námitkou, že odvolací soud (při nezměněné žalobě) shledal oprávněným nárok žalobců na zaplacení smluvní pokuty za období, jež nebylo předmětem sporu, žalovaná nevystihla jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle , 3 Taková okolnost může být vadou řízení, k níž však dovolací soud může přihlédnout jen za (v projednávané věci nenaplněného) předpokladu, že dovolání je přípustné ( věta druhá ). Ostatně v rozsudku ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. , na nějž žalovaná poukazuje, se Nejvyšší soud namítanou vadou zabýval za situace, kdy dovolání bylo přípustné.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl ( věta první ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. srpna 2016

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu