Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 895/2016

28 Cdo 895/2016

U S N E S E N Í

GENERAL ASSISTANCE a.s.

Tělovýchovná jednota Spoje Praha

, IČ 005 41 991, se sídlem v Praze 3, Na Balkáně 450/25, zastoupenému JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 12, o zaplacení

843.284,30 Kč s příslušenstvím

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2015, č. j. -150, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 14.520 Kč k rukám advokáta Mgr. Vratislava Urbáška do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 29. 5. 2014, č. j. -109, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni v záhlaví označenou částku s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Bylo prokázáno, že žalovaný, jenž je odběratelem elektrické energie a plynu od společností Pražská energetika, a.s., a Pražská plynárenská, a.s., se v roce 2012 ocitl v prodlení se sjednanými úhradami zmíněným dodavatelům. Žalobkyně, aniž by pro to existoval mezi účastníky právní důvod, dluhy žalovaného na platbách za energie vyrovnala, čímž zapříčinila vznik bezdůvodného obohacení ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), na jeho straně. Z hlediska této skutkové podstaty není rozhodující, zda bylo plněno se souhlasem dlužníka, dotčený přesun majetkových hodnot se toliko nesměl odehrát proti jeho vůli, což žalovaný v řešené kauze ani netvrdil. Žalobě bylo tudíž namístě vyhovět.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 2. 2015, č. j. -150, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalovaného potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud aproboval závěr soudu prvního stupně, že žalovanému vznikly dluhy vůči shora uvedeným společnostem, které žalobkyně uhradila, v důsledku čehož se mu na její úkor dostalo majetkového prospěchu dle § 454 obč. zák. Podotkl rovněž, že obvodní soud respektoval judikatorně ustálený výklad podmínek vzniku bezdůvodného obohacení plněním za jiného, v souladu s nímž nesmí být plněno proti vůli dlužníka, není však nezbytné, aby k vyrovnání svého dluhu udělil souhlas. Tvrzení žalovaného, že nevěděl o záměru žalobkyně vmísit se do jeho záležitosti zaplacením předepsaných úhrad za energie a že pouze tato nevědomost mu bránila v projevu nesouhlasu s postupem žalobkyně, jsou nezávažná, neboť nevyžaduje-li se k naplnění podmínek skutkové podstaty bezdůvodného obohacení zakotvené v § 454 obč. zák. souhlasu dlužníka, není třeba ani dlužníkovy předchozí vědomosti o úmyslu třetí osoby poskytnout namísto něj plnění jeho věřiteli. Jelikož odvolací soud shledal nedůvodnou též žalovaným vznesenou námitku rozporu uplatňovaného nároku s dobrými mravy, mohl prvoinstanční rozhodnutí potvrdit jako věcně správné.

Proti rozsudku městského soudu brojí žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opírá o , (dále jen „ “), s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na Nejvyšším soudem dosud neřešených právních otázkách. Předně uvádí, že faktury vystavené energetickými společnostmi byly toliko účetními doklady, nemohly tak prokazovat, že žalovaný od svých dodavatelů skutečně obdržel plnění a že mu vůči nim vznikly dluhy, které se žalobkyně pokusila zapravit. Dovolatel dále zdůrazňuje, že mu nebylo známo, že společnost GENERAL ASSISTANCE a.s. hodlá plnit jeho věřitelům, pročež ani nedostal příležitost vyjádřit svůj nesouhlas. Za obdobných okolností nelze jednoduše presumovat souhlas dlužníka s uhrazením jeho závazků třetí osobou, neboť pak by byl kdokoli oprávněn zasahovat do záležitostí jiného, plnit za něj neexistující dluhy a následně se domáhat vydání bezdůvodného obohacení, aniž by se subjekt, namísto něhož bylo údajně plněno, mohl jakkoli bránit. Žalovaný proto žádá, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

K dovolání podala žalobkyně vyjádření, v němž polemizovala s výše popsanou argumentací a dovolacímu soudu navrhla odmítnutí, eventuálně zamítnutí předmětného opravného prostředku.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalovaný ovšem na žádnou otázku ve smyslu nepoukázal.

První z dovolatelem předestřených dovolacích námitek není způsobilou založit přípustnost dovolání, poněvadž závěr soudů nižších stupňů, dle něhož bylo na základě v řízení provedených důkazů přiléhavé dovodit, že žalovaný od svých dodavatelů obdržel plnění korespondující fakturovaným částkám, je skutkového, nikoli právního charakteru, a dovolacímu přezkumu tudíž nepodléhá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2015, sp. zn. , či ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. ).

Argumentace žalovaného, jež se upíná k vymezení podmínek vzniku bezdůvodného obohacení plněním za jiného, pak postihuje problém, jehož řešení jednoznačně vyplývá z dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu, poněvadž již bylo mnohokrát judikováno, že pro naplnění předpokladů skutkové podstaty upravené v § 454 obč. zák. není rozhodující, zda byly sporné majetkové hodnoty poskytnuty se souhlasem dlužníka, vyžaduje se pouze, aby se tak nestalo proti jeho vůli (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2012, sp. zn. , popřípadě rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. ). V souladu s ustáleným výkladem rozebíraného ustanovení je tudíž vznik majetkového prospěchu dlužníka v důsledku zapravení jeho dluhu vyloučen aktivním projevem nesouhlasu subjektu, za nějž má být plněno; naopak absence souhlasné vůle na straně posledně zmíněné osoby (bez ohledu na to, zda je zapříčiněna lhostejností nebo nedostatkem informací) utvoření závazku z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 454 obč. zák. zásadně na překážku není. Zcela neopodstatněnou je přitom dovolatelova úvaha o nebezpečích, jež z naznačené koncepce plynou pro osobu, namísto níž bylo plnění údajně poskytnuto, neboť danému subjektu zůstávají zachovány všechny námitky, které by mohl vznést, pakliže by proti němu předmětnou pohledávku uplatnil jeho domnělý věřitel sám (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. , a ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. ), v rámci své procesní obrany tedy může účinně zpochybnit též existenci dluhu, jenž za něj měl být podle žalobních tvrzení vyrovnán.

Nejvyšší soud proto v souladu s , větou první, přistoupil k odmítnutí projednávaného dovolání pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l, , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které Nejvyšší soud s ohledem na zrušení s účinností od 7. 5. 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , publikovaným pod č. 116/2013 Sb., stanovil dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). K tomu srovnej více rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. . Dle a bodu 6 činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 11.700 Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení a navýšením o 21 % DPH podle ustanovení má tedy žalobkyně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 14.520 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 8. 2016

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.předseda senátu