Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 839/2016

33 Cdo 839/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Tenisový klub BULY ARÉNA Kravaře se sídlem v Kravařích, Kostelní 2061/28a, identifikační číslo 226 76 317,zastoupeného JUDr. Luborem Bernatíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, proti žalované OMEGA Krijcos, a.s. se sídlem ve Všenorech, Květoslava Mašity 409, identifikační číslo 261 20 569, zastoupené Mgr. Ivem Kroužkem, advokátem se sídlem ve Všenorech, Květoslava Mašity 409, o zaplacení 600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. září 2015, č. j. -120, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. září 2015, č. j. -120, potvrdil rozsudek ze dne 2. února 2015, č. j. -47, ve znění opravného usnesení ze dne 4. května 2015, č. j. -70, jímž Okresní soud Praha – západ uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 600.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 , čl. II bod 2 – dále jen „ “), přípustné.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl jako neopodstatněné. Je přesvědčen, že odvolací soud nepochybil při aplikaci , ani se neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Ve vztahu k námitce, že odvolací soud nesprávně kvalifikoval podmínku sjednanou v darovací smlouvě, žalovaná nevymezila náležitě přípustnost dovolání a výtkou, že odvolací soud nesprávně hodnotil výpověď svědka D. z hlediska věrohodnosti, nevystihla přípustný dovolací důvod.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Přípustnost dovolání spatřuje žalovaná v tom, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (aplikace ), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“ (připomíná například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), „resp. dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Odvolacímu soudu v této souvislosti vytýká, že „nepřihlédl z důvodu překážky koncentrace řízení dle k jeho tvrzením a navrženým důkazům, které směřovaly výhradně ke zpochybnění věrohodnosti provedeného důkazu žalobce“, a že nesprávně dovodil, že listinné důkazy a důkaz výpovědí svědků, které navrhl v průběhu dovolacího řízení, představují pouze snahu o vyvrácení včas tvrzených skutečností, které vyplynuly z provedeného důkazu. Prosazuje, že žádná nová skutková tvrzení (k tomu, jakým způsobem mělo být doručováno, pokud to nebylo poslem) ke své obraně nepoužila a že důkazy, které v průběhu odvolacího řízení navrhla, měly sloužit pouze k vyvrácení věrohodnosti výpovědi svědka D..

Nelze přisvědčit názoru dovolatelky, že odvolací soud se v otázce aplikace odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že jeho odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. je nepřiléhavý. Postup odvolacího soudu respektuje závěry vyjádřené již v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném pod č. 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“); v něm Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle kterého „poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení , účastníci (nejde-li o výjimky stanovené zákonem) mohou uvádět jen takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat jen takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost; účinky tzv. koncentrace řízení nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu. K projevu, jímž účastník vyjadřuje svůj žalobní požadavek nebo stanovisko k němu, jímž uplatňuje své procesní námitky, jímž shrnuje své návrhy učiněné za řízení, jímž se vyjadřuje k dokazování a ke skutkové a právní stránce věci nebo jímž sděluje svůj názor, jak má být věc soudem rozhodnuta, soud vždy přihlédne, i když je účastník učinil až poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení Účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení nenastanou, jestliže účastníci nebyli o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat tzv. koncentrace řízení. Odvolací soud v posuzované věci konstatoval, že účastníci byli soudem prvního stupně řádně poučeni o koncentraci řízení podle , jakož i o podmínkách, za kterých mohou nová tvrzení a důkazy uplatnit v odvolacím řízení. Listinné důkazy a důkaz výpovědí svědků, které navrhla žalovaná až v průběhu odvolacího řízení a u nichž přes výzvu odvolacího soudu nesdělila, k prokázání jaké rozhodné skutečnosti na její obranu mají být provedeny, správně kvalifikoval jako nepřípustné, neboť měly vést k jiným skutkovým zjištěním a nikoli jen ke zpochybnění věrohodnosti některého z dosavadních důkazů (žalovaná je navrhla ve snaze o vyvrácení žalobcem včas tvrzených skutečností, jež vyplynuly z provedeného důkazu v odvolacím řízení). Nepochybil tudíž, pokud je nepřipustil.

Bezcenná je polemika žalované, týkající se hodnocení provedených důkazů z hlediska závažnosti či věrohodnosti (dovolatelka odvolacímu soudu zejména vytýká, že pochybil, shledal-li výpověď svědka D. věrohodnou). Způsob ani výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, v současnosti nelze regulérně zpochybnit žádným dovolacím důvodem ( a contrario). Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - ), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. , a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. ). Odkazem dovolatelky na rozhodnutí, v němž se Nejvyšší soud v době předchozí právní úpravy vyjadřoval k hodnocení důkazů z pohledu věrohodnosti a závažnosti (viz rozhodnutí sp. zn. ), resp. dovolací námitkou, že odvolací soud toto rozhodnutí nereflektoval, tudíž nebylo třeba se zabývat. Na okraj se sluší uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. ). Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje v části, v níž žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že věc nesprávně právně posoudil, dovodil-li, že v darovací smlouvě byla účastníky sjednána rozvazovací podmínka. Absence údaje, který ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání ( ) má žalovaná v tomto směru za naplněný, zatěžuje podání v této části kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.

Žalovaná sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v – nevznesla.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 21. července 2016

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu