Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1912/2016

20 Cdo 1912/2016

U S N E S E N Í

identifikační číslo osoby

63998530, se sídlem v Praze, Pobřežní 665/23 proti povinnému

A. K.

, zastoupeného Mgr. Tomášem Krásným, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. legií 5, pro 207 100 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, Exekutorský úřad Praha 7, pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2014, č. j. -73, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 10. 2007, č. j. -4, nařídil na majetek povinného exekuci pro pohledávku oprávněného ve výši 207 100 Kč s příslušenstvím a provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, Exekutorský úřad Praha 7.

Soudní exekutor exekučním příkazem ze dne 24. 1. 2008, č. j. 63 EX 2098/07-36, nařídil exekuci přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního u a exekučním příkazem ze dne 27. 3. 2008, č. j. 63 EX 2098/07-39, srážkami z odměny za práci povinného (vůči Vězeňské službě ČR – Věznici H., kde v uvedené době povinný vykonával trest odnětí svobody).

Usnesením ze dne 28. 11. 2013, č. j. -55, Okresní soud v Ostravě následný návrh povinného na zastavení exekuce, odůvodněný „nedostatkem postižitelného příjmu a majetku“, zamítl, a Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 6. 2014, č. j. -73, toto usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvoláním povinného napadené rozhodnutí „je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů“; soud prvního stupně se podle jeho názoru nevypořádal s tvrzením povinného a nevyžádal si od soudního exekutora zprávu, jaká konkrétní šetření ke zjištění majetku povinného provedl, aby mohl posoudit, „zda jsou splněny zákonné předpoklady pro zastavení exekuce“.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, které bylo posléze doplněno podáním ustanoveného právního zástupce (advokáta), jehož přípustnost se opírá o existenci otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena; jí má být otázka, zda skutečnosti spočívající v neexistenci žádného majetku stěžovatele, jeho dlouhodobé nezaměstnanosti, absence domácnosti i bydliště a probíhajícího výkonu trestu, jsou podřaditelné důvodu zastavení exekuce dle , , ve znění pozdějších předpisů ), doposud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Její posouzení odvolacím soudem považuje dovolatel za nesprávné a je názoru, že měl, v souladu se zásadou ekonomie řízení, po doplnění dokazování sám rozhodnout tak, že se exekuce zcela (případně částečně) zastavuje. Z uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení změnil a rozhodl, že se exekuce zastavuje.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013, dále jen „ “ (srov. čl. II, bod 2 , resp. čl. II, bod 1 ).

Dovolání je – subjektivně – nepřípustné.

Ustanovení legitimuje k podání dovolání účastníka řízení, nikoli však každého; takovou legitimaci má jen ten, jemuž nebylo napadeným rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, resp. jemuž jím byla způsobena objektivně (subjektivní přesvědčení je nerozhodné) určitá újma na jeho právech, kterou lze napravit tím, že toto rozhodnutí bude dovolacím soudem odstraněno (event. změněno).

Tato podmínka v osobě dovolatele zjevně splněna není. Odvolací soud – ve vztahu k jím odvoláním napadenému rozhodnutí soudu prvního stupně (jímž zamítl jeho návrh na zastavení exekuce) – objektivně zjevně vyhověl tím, že toto rozhodnutí zrušil, přičemž zde nemůže být již rozhodné, představoval-li si odvolatel jako možný i jiný procesní postup (změnu napadeného rozhodnutí); v obou případech platí, že odvolání bylo vyhověno, a odvolateli žádná újma (co do navrhovaného zastavení exekuce) vzniknout nemohla.

Subjektivně nepřípustné dovolání musí dovolací soud odmítnout podle ustanovení ,

Ostatně dovolání by nebylo přípustné ani jinak.

Předpoklady (objektivní) přípustnosti dovolání podle ustanovení splněny totiž nejsou již proto, že na otázce předložené dovolatelem jakožto dovolacím soudem dosud neřešené napadené rozhodnutí nespočívá, resp. nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

Dovolatel předestírá otázku rozsahu přezkumu skutkových a právních otázek významných pro posouzení existence důvodů pro zastavení exekuce dle ustanovení , avšak napadené zrušovací rozhodnutí je založeno na závěru, že soud prvního stupně si pro posouzení návrhu na zastavení exekuce neopatřil dostatečný skutkový základ a že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

Není-li v dané věci otázky (dovolatelem otevřené) – posuzované odvolacím soudem – není splněna ani ta podmínka přípustnosti dovolání ( ), na kterou se dovolatel odvolával, a proto by dovolání muselo být podle ( ) odmítnuto rovněž.

Ostatně – a již jen na tento rozhodný rámec – se poznamenává, že odvolací soud měl zjevně (naopak, oproti očekávání odvolatele) na mysli již konsolidovanou judikaturu dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. , usnesení ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. , usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , event. usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. ). Co do vytýkaného procesního postupu odvolacího soudu pak postačí – vzhledem k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně – již jen odkázat na ustanovení

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. července 2016

JUDr. Vladimír Kůrka

předseda senátu