Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 771/2016

20 Cdo 771/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci žalobců a) V. Š., V. D., a b) Ing. P. Š., V. D., obou zastoupených Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti žalované Ing. M. D., S., zastoupené JUDr. Hanou Nenadálovou, advokátkou se sídlem v Praze, Apolinářská 445/6, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2015, č. j. -237, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 4. 2. 2015, č. j. -193, zamítl návrh žalobců na určení, že jsou vlastníky (v rámci společného jmění manželů) domu – objekt k bydlení na stavební parcele st. 23/1, stavební parcely st. 23/1, o výměře 293 m

2

– zastavěná plocha a nádvoří a parcely č. 67/2, o výměře 1 083 m

2

v katastrálním území V. D., obec V. D., okres Kladno, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kladno, na listu vlastnictví č. 1099, pro výše uvedené katastrální území, obec a okres (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a nepřiznal náhradu nákladů řízení České republice – Okresnímu soudu v Kladně (výrok III.).

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek okresního soudu ve výroku III. změnil tak, že se o náhradě nákladů řízení státu nerozhoduje, a ve výrocích I. a II. rozsudek potvrdil; dále uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 400 Kč. Uvedl, že usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 4. 2008, č. j. -220, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 6. 2008, č. j. -239, a ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009, č. j. -281, byl žalované v postavení vydražitelky udělen příklep k předmětným nemovitým věcem za nejvyšší podání ve výši 1 666 670 Kč, které vydražitelce bylo uloženo zaplatit do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí na účet Okresního soudu v Kladně při započtení složené jistoty ve výši 450 000 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 23. 4. 2009. Žalovaná dala Československé obchodní bance, a. s. příkaz k úhradě částky 1 216 670 Kč dne 26. 6. 2009 a tato částka byla na účet Okresního soudu v Kladně připsána dne 29. 6. 2009. Uvedl, že z a , ve znění účinném do 31. 12. 2012, vyplývá, že vlastníkem vydražené nemovité věci se vydražitel stane zpětně ke dni vydání usnesení o příklepu, nabude-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání. Nezaplatí-li vydražitel nejvyšší podání ve lhůtě, která byla určena v usnesení o příklepu, určí mu soud usnesením dodatečnou lhůtu k zaplacení, která nesmí být delší než jeden měsíc. Nezaplatí-li vydražitel ani v této dodatečné lhůtě, stane se obmeškalým vydražitelem a soud nařídí bez návrhu další dražební jednání, neboť usnesení o příklepu se zrušuje ze zákona uplynutím posledního dne takto stanovené lhůty. Uzavřel, že v projednávané věci se žalovaná nestala tzv. obmeškalým vydražitelem, protože nejvyšší podání doplatila dříve, než došlo k rozhodnutí o dodatečné lhůtě k zaplacení soudem. Nedošlo tak ke zrušení usnesení o příklepu ze zákona, tedy ani k zákonnému zrušení nabývacího titulu. Protože usnesení o příklepu nebylo nikdy zrušeno, nabylo právní moci a vydražitelka zaplatila nejvyšší podání, nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem ke dni vydání usnesení o příklepu.

Žalobci proti rozhodnutí odvolacího soudu podali dovolání. Namítají, že nebyly splněny zákonné podmínky pro nabytí vlastnického práva žalované ve veřejné dražbě, protože ve stanovené lhůtě nezaplatila nejvyšší podání. Protože jí nebyla poskytnuta dodatečná lhůta, nemohla zaplatit nejvyšší podání ani v této dodatečné lhůtě; je přitom nerozhodné, je-li zavinění na straně žalované nebo na straně soudu, který měl žalovanou k doplacení nejvyššího podání vyzvat. Žalovaná se stala obmeškalým vydražitelem a ze zákona tak došlo ke zrušení usnesení o příklepu. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 a dále část první čl. II bod 2 ), dále též jen „ “.

Dovolání není přípustné.

Podle , ve znění účinném do 31. 12. 2012, soud v usnesení o příklepu stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, která počíná dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než dva měsíce. Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.

Podle , ve znění účinném do 31. 12. 2012, se vydražitel stává vlastníkem vydražené nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu.

Podle , ve znění účinném do 31. 12. 2012, nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu určil soud a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání.

Soudní praxe i právní teorie jsou jednotné v tom, že tzv. obmeškalým vydražitelem je osoba, které byl pravomocně udělen příklep, jíž soud zaslal výzvu k doplacení nejvyššího podánía která nezaplatila ani v dodatečné lhůtě nejvyšší podání, v důsledku čehož bylo usnesení o příklepu zrušeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. , též Dlouhá, E. in Drápal, L., Bureš, J. a kol. II, až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2531 a 2533).

Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. , dovodil, že nestanovil-li soud (soudní exekutor) vydražiteli dodatečnou lhůtu k zaplacení nejvyššího podání podle , nelze považovat vydražitelem zaplacené nejvyšší podání za opožděné.

Ze skutkového stavu zjištěného odvolacím soudem vyplývá, že žalovaná jako vydražitelka zaplatila nejvyšší podání po uplynutí lhůty stanovené v usnesení o příklepu, ale předtím, než soud přistoupil k určení dodatečné lhůty k zaplacení nejvyššího podání ve smyslu Jestliže tedy odvolací soud rozhodl, že se žalovaná nestala obmeškalou vydražitelkou a nabyla vlastnictví k vydraženým nemovitým věcem (usnesení o příklepu nabylo právní moci a vydražitelka zaplatila nejvyšší podání), postupoval v souladu se zákonem a výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť je zřejmé, že nebyla naplněna hypotéza ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2012, jejímž následkem by bylo zrušení usnesení o příklepu ze zákona.

Nejvyšší soud proto postupoval podle a dovolání žalobců odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. července 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu