Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1151/2016

28 Cdo 1151/2016

U S N E S E N Í

a) PhDr. P. V.,

a

b) M. V.,

zastoupených Mgr. Ilonou Nohelovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Květnici 1113/8, proti žalovaným:

1) V. P.

,

2) D. K.

,

3) M. D.

, a

4) M. D.

, zastoupeným JUDr. Jitkou Dolečkovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 904/8,

o zaplacení částky 129 734 Kč s příslušenstvím

,

vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 10. října 2013, č. j. -614, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, výrokem pod bodem I odmítl odvolání žalobců proti výroku I rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. ledna 2012, č. j. -511 (ve znění usnesení téhož soudu ze dne 28. března 2012, č. j. -560), dále rozsudek ve výroku I změnil tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobci vůči žalovaným domáhali zaplacení částky 2 447 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II rozsudku odvolacího soudu), rozsudek potvrdil ve výroku II, jímž byla žaloba zamítnuta co do částky 127 287 Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení vzniklých účastníkům a státu (výrok IV), jakož i o nákladech odvolacího řízení (výrok V).

Žalobci dovoláním napadli rozsudek odvolacího soudu ve výrocích pod body II až V (vyjma nákladového výroku o povinnosti žalovaných k náhradě nákladů řízení vzniklých státu – odstavec 3 výroku pod bodem IV). Přípustnost dovolání odůvodnili poukazem na ustanovení (doprovázeném jeho citací), jakož i na ustanovení , v poměru k výši peněžitého plnění, které učinili předmětem dovolání. Jako dovolací důvod ohlásili nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ( ).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v řízení o dovolání podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013, které je – se zřetelem na data zahájení řízení a vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu – rozhodné pro dovolací přezkum (srov. čl. II bod 7 a čl. II bod 2 , jimiž se mění , u, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “.

S ohledem na úmrtí původně žalované M. D. (zemř. 3. 4. 2014), jež takto za dovolacího řízení ztratila způsobilost být účastnicí řízení, bylo již soudy nižších stupňů podle rozhodnuto o tom, že v řízení namísto této zemřelé žalované bude pokračováno s jejími procesními nástupci – žalovanými 1) až 3).

Dovolání žalobců pak Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle ustanovení je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, která z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu); k tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 8. března 2016, sp. zn. (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Příslušná pasáž dovolání – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelé nedostáli ani v jiných částech dovolání (posuzovaném potud z obsahového hlediska).

K dovolateli současně ohlášenému důvodu dovolání dle sluší se pak uvést, že jemu nelze podřadit kritiku skutkových závěrů odvolacího soudu; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Na přípustnost dovolání nelze pak usuzovat ani prostřednictvím námitek dovolatelů, jež vystihují vady řízení (bez označení kvalifikované otázky procesního práva, jíž by řešil odvolací soud a na jejímž řešení závisí napadené rozhodnutí); ke zmatečnostem, jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží (jen) tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. věty druhé ).

V části, ve které dovolání směřuje proti výroku pod bodem II rozsudku odvolacího soudu, je přípustnost dovolání vyloučena již ustanovením (ve znění účinném do 31. 12. 2013), jelikož tímto výrokem rozsudku bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v částce 2 447 Kč s příslušenstvím, tedy nepřevyšujícím částku 50 000 Kč představující bagatelní hranici přípustnosti dovolání (v situaci, kdy rozhodnutí o tomto nároku se samostatným skutkovým základem má charakter samostatného výroku a kdy přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. května 2004, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. ).

Napadají-li pak žalobci dovoláním rozsudek odvolacího soudu i ve výrocích, jimiž jim bylo uloženo nahradit žalovaným a státu náklady řízení, ve vztahu k těmto akcesorickým nákladovým výrokům neuplatňují žádnou dovolací argumentaci, takže ohledně nich ani neotevírají žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, pro kterou mohla by být založena přípustnost dovolání proti těmto výrokům rozsudku (srov. též ust. věty druhé , z něhož plyne vázanost dovolacího soudu vymezeným dovolacím důvodem, tedy včetně jeho obsahové konkretizace).

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. věty první ), dovolání odmítl i proti těmto dalším výrokům rozhodnutí (srov. věty první ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a 146 odst. 3 ) v situaci, kdy žalovaným v dovolacím řízení náklady (jež by bylo lze považovat za náklady vynaloženým k účelnému uplatňování nebo bránění práva) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. července 2016

Mgr. Petr Kraus předseda senátu