Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2986/2015

33 Cdo 2986/2015

U S N E S E N Í

M. Z.

OPTREAL, spol. s r. o.

se sídlem Praha 6, Ruzyně, Drnovská 1042/28, zastoupené Mgr. Tomášem Menčíkem, advokátem se sídlem Plzeň, Jižní Předměstí, Žižkova 1737/52, o 1.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2015, č. j. -108, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Ve výroku II. o náhradě nákladů řízení

se

rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2015, č. j. -108,

zrušuje

a věc

se vrací

Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 2. 4. 2013, č. j. -35, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 1.000.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů z částky 1.000.000 Kč od 31. 7. 2009 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů z částky 1.000.000 Kč, počítaného za den 30. 7. 2009 (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 9. 2013, č. j. -64, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku III. jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Oba soudy vyšly ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 14. 4. 2008 směnnou smlouvu, jejímž předmětem byla směna pozemků ve vlastnictví žalobce za pozemky ve vlastnictví žalované. Vzhledem k nerovnosti směňovaných pozemků se žalovaná zavázala zaplatit žalobci finanční vypořádání ve výši 1.000.000 Kč. Účastníci si sjednali, že žalovaná může vypořádání splnit i tím, že na obou oddělovaných a směňovaných pozemcích vybuduje a zavede nejpozději do 30. 6. 2009 funkční přípojky všech inženýrských sítí. Dále se dohodli, že částka 1.000.000 Kč finančního vypořádání, kterou žalovaná složila do notářské úschovy notáře JUDr. Jiřího Kotrlíka, bude vyplacena žalobci, nedoloží-li žalovaná do 30. 6. 2009 kolaudační rozhodnutí (správně „kolaudační souhlas“) ohledně užívání přípojek. V článku II. odst. 3 směnné smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 1.000.000 Kč pro případ, že v termínu do 30. 6. 2009 nedoloží kolaudační rozhodnutí. Žalovaná tuto povinnost ve smluveném termínu nesplnila (Městský úřad Říčany, stavební úřad, vydal kolaudační souhlas dne 15. 7. 2009). Z takto zjištěného skutkového stavu věci oba soudy shodně dovodily, že účastníci si sjednali smluvní pokutu v souladu s , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz , dále jen „obč. zák.“), k zajištění smluvní povinnosti žalované vybudovat přípojky všech inženýrských sítí a předložit do 30. 6. 2009 kolaudační souhlas s jejich užíváním. K námitce žalované, že sazba smluvní pokuty je nepřiměřeně vysoká a že ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu obč. zák., odvolací soud konstatoval, že takto sjednaná pokuta se zřetelem k tomu, že žalovaná je právnickou osobou, která se dlouhodobě zabývá realitní činností včetně výstavby domů, principiálně nemůže být v rozporu s dobrými mravy.

Z podnětu dovolání podaného žalovanou Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. 9. 2014, č. j. -89, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že ujednání o smluvní pokutě je pro její nepřiměřenost neplatné (§ 39 obč. zák.). Odvolacímu soudu vytkl, že v rozporu s právními závěry, jež jsou ustáleně zastávány v judikatuře dovolacího soudu a jejichž správnost obstála i v ústavní rovině, nepřihlédl ke všem rozhodným okolnostem, za nichž byla smluvní pokuta sjednána. V posuzovaném případě se účastníci v souvislosti s nerovnocenností směňovaných pozemků dohodli na vypořádání tak, že žalovaná se zavázala zaplatit žalobci 1.000.000 Kč, popřípadě vybudovat v přípojky a ve sjednaném termínu předložit kolaudační souhlasy s jejich užíváním notáři, u něhož před tím složí částku finančního vypořádání do notářské úschovy. Smluvní pokutou ve výši 1.000.000 Kč byl zajištěn závazek žalované předložit notáři ve sjednaném termínu kolaudační souhlasy s užíváním vybudovaných přípojek. Současně si však účastníci sjednali, že do notářské úschovy složená částka 1.000.000 Kč finančního vypořádání bude vyplacena žalobci, nedoloží-li žalovaná ve lhůtě kolaudační souhlasy. Za této situace tak nelze dovodit, že žalobci v důsledku nesplnění zajištěné povinnosti vznikla škoda; smluvní pokuta sjednaná ve výši 1.000.000 Kč nemohla plnit funkci uhrazovací (paušalizované náhrady škody) ani funkci preventivně sankční a její výše je tudíž přemrštěná. Současně dovolací soud - s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že smluvní pokuta nemůže být principiálně v rozporu s dobrými mravy, jestliže žalovaná je právnickou osobou, která se dlouhodobě zabývá realitní činností včetně výstavby domů.

Odvolací soud následně rozsudkem ze dne 15. 1. 2015, č. j. -108, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.), a o nákladech řízení před soudy všech stupňů rozhodl tak, že žalované se jejich náhrada nepřiznává (výrok II.). S odkazem na závazný právní názor dovolacího soudu posoudil smluvní pokutu jako neplatné ujednání pro jeho rozpor s dobrými mravy ( obč. zák.). O nákladech řízení rozhodl za použití Důvody zvláštního zřetele hodné odůvodňující nepřiznání náhrady nákladů řízení ve věci úspěšné žalované shledal v tom, že žalobce vystupoval ve smluvním vztahu jako slabší strana, kdežto žalovaná, která je v dané oblasti profesionálem, připravila a žalobci předložila návrh smlouvy obsahující ujednání o smluvní pokutě. Ačkoli se významně podílela na neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, sama se její neplatnosti v průběhu řízení dovolávala.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání oba účastníci řízení.

Žalobce spatřuje přípustnost svého dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí jednak na vyřešení otázky hmotného práva, která má být posouzena jinak, a jednak na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (rozsudky ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. ) v napadeném rozhodnutí pouze opsal argumentaci obsaženou v kasačním rozhodnutí dovolacího soudu a nepřidal žádné vlastní právní úvahy, jimiž by se vypořádal s jeho argumentací a vyvrátil závěry soudu prvního stupně v žalobě vyhovujícím rozhodnutí, jež jsou založeny na principu ochrany slabší smluvní strany. V důsledku toho trpí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností. Má za to, že odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí nerozhodoval v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, neboť i ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu je odkázáno pouze na jediné rozhodnutí (rozsudek ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. ), které navíc bylo vydáno poté, co odvolací soud rozhodl poprvé. Kromě toho ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. považuje posouzení ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů dovolacím soudem za nepatřičné, neboť v posuzovaném případě úvahy soudů nižších stupňů ohledně této otázky nebyly zřejmě nepřiměřené. Žalobce brojí proti výkladu ujednání směnné smlouvy odvolacím soudem, který považoval vyplacení částky 1.000.000 Kč z notářské úschovy za jeden ze dvou možných způsobů vypořádání mezi účastníky, a prosazuje vlastní interpretaci smlouvy; tím, že žalovaná započala s budováním přípojek, se možnost peněžitého vyrovnání „konzumovala“ a částka 1.000.000 Kč byla z notářské úschovy vyplacena coby závazek, který žalované vznikl v důsledku prodlení s již zvoleným způsobem plnění. Je přesvědčen, že smluvní pokuta plnila nejen funkci preventivní, ale i sankční. Zdůrazňuje, že ve věci byly dva možné způsoby plnění, a to zaplacení peněžité kompenzace, nebo vybudování přípojek; prodlení s předložením kolaudačních rozhodnutí mělo za následek jednak propadnutí 1.000.000 Kč složených u notáře a jednak vznik povinnosti zaplatit smluvní pokutu ve výši 1.000.000 Kč. Žalobce dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , který podtrhuje při posuzování přiměřenosti výše smluvní pokuty nutnost zohlednění konkrétních okolností případu, a zdůrazňuje, že v daném případě žalovaná sjednala ve smlouvě (jejíž návrh vypracovala) se spotřebitelem, tedy slabší stranou závazkového vztahu, zajištění závazku, které až poté, co se dostala se splněním závazku do prodlení, začala posuzovat jako nemravné. Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná mu náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.

Žalovaná má za to, že dovolání žalobce je nepřípustné, a navrhuje je odmítnout.

Přípustnost dovolání napadající nákladový výrok II. rozsudku odvolacího soudu dovozuje žalovaná z toho, že odvolací soud se při posouzení aplikace odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Má za to, že důvody, které odvolací soud posoudil jako důvody zvláštního zřetele hodné, nenaplňují hypotézu ustanovení Odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ), z nichž vyplývá nutnost přihlédnout k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, zhodnotit postoj účastníků během řízení a v neposlední řadě zohlednit jejich majetkové, sociální, osobní a další poměry. Odvolací soud v intencích judikatury dovolacího soudu nepostupoval. Připouští, že sice návrh smlouvy předložila ona, avšak žalobce její text zásadně změnil, nešlo o uzavření „formulářové smlouvy“ a ujednání o smluvní pokutě bylo formulováno podle požadavku žalobce. Žalovaná nebyla tou stranou, která soudní řízení zahajovala, naopak se snažila s žalobcem jednat tak, aby ke sporu nedošlo. S poukazem na nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2008, sp. zn. ÚS 2569/07, a ze dne 14. 4. 2012, sp. zn. , odvolacímu soudu vytýká, že účastníky neseznámil se svým záměrem aplikovat , čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z uvedených důvodů považuje právní posouzení odvolacího soudu za neúplné a tedy nesprávné. Navrhuje, aby dovolací soud změnil nákladový výrok napadeného rozhodnutí tak, že jí přiznává plnou náhradu nákladů řízení, případně aby jej v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se ztotožňuje se závěry, jež odvolací soud při rozhodování o nákladech řízení vedly k použití Je přesvědčen, že obecné závěry vyplývající ze žalovanou citovaných rozhodnutí jsou v jeho prospěch a že odvolací soud se při rozhodování o nákladech řízení hledisky majetkovými, sociálními i osobními zabýval; zohlednil totiž, že „vystupoval jako slabší strana“ (hledisko sociální a osobní) a že „žalovaná je právnickou osobou, která se zabývá nákupem a prodejem nemovitostí a výstavnou developerských projektů“ (hledisko majetkové). Upozorňuje, že nikoliv on, nýbrž žalovaná je autorem ujednání o smluvní pokutě. Za vadu řízení nepovažuje skutečnost, že je odvolací soud se svým záměrem aplikovat neseznámil. Navrhuje, aby dovolání žalované bylo odmítnuto, resp. zamítnuto.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále opět jen „ “ (srovnej čl. II. bod 1. a 7. , čl. II bod 2. ).

Dovolání byla podána včas k tomu oprávněnými osobami při splnění podmínky advokátního zastoupení ( , 4 ). Nejvyšší soud ( ) se zabýval otázkou jejich přípustnosti.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto závěru (odst. 3).

Dovolání žalobce není ve smyslu přípustné, neboť nejsou splněny předpoklady přípustnosti, jež žalobce v dovolání vymezil. V rámci dovolacího důvodu podle žalobce zpochybňuje správnost právního závěru, že ujednání o smluvní pokutě je pro její nepřiměřenost neplatné ( , obč. zák.). Jeho argumentace je - ať již výslovně či zprostředkovaně - zaměřena na kritiku řešení této otázky dovolacím soudem v kasačním rozhodnutí. Odvolací soud posoudil otázku neplatnosti ujednání o smluvní pokutě zcela v intencích právního závěru, jímž jej dovolací soud zavázal v předchozím rozhodnutí, a není důvodu - při nezměněném skutkovém stavu věci - aby dovolací soud tuto (již dříve vyřešenou) právní otázku posoudil jinak. K námitkám žalobce lze jen podotknout, že dovolací soud v předchozím rozsudku prezentoval obsáhlou judikaturu (nikoli jen jediné rozhodnutí), s níž byl závěr o platnosti sjednané smluvní pokuty v rozporu, a že výklad smluvního ujednání samotného žalobce, podle něhož by se mu mělo dostat trojího plnění (vybudování přípojek v hodnotě 1.000.000 Kč, propadnutí částky 1.000.000 Kč finančního vypořádání složené u notáře a zaplacení smluvní pokuty 1.000.000 Kč) jen posiluje závěr o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě. Okolnost, že žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala vůči žalobci (slabší smluvní straně) v pozici profesionála, nemůže sama o sobě ospravedlnit neadekvátní majetkový prospěch, jehož by se mu plněním z ujednání o smluvní pokutě dostalo. Zbylé dovolací námitky nevystihují jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ); dílem jsou skutkového charakteru a dílem vytýkají odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou, jež měla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě řízení však dovolací soud přihlédne jen za předpokladu, že dovolání shledá přípustným ( věta druhá ).

Dovolací soud dovolání žalobce odmítl ( věta první ).

Dovolání žalované je přípustné podle , neboť právní závěr, že jsou v daném případě dány důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu odůvodňující nepřiznat úspěšné žalované náhradu nákladů řízení, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a je proto i důvodné.

Právní posouzení věci je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo, sice správně použitý právní předpis, nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Podle účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

Výkladu , respektive klíčového pojmu okolnosti zvláštního zřetele hodné, se již v minulosti věnoval Ústavní soud, a tuto problematiku řešila i odborná literatura (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. . Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1005; David, L., Ištvánek, F. a kol. . Komentář. 1. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 657). Taktéž Nejvyšší soud se zabýval výkladem ustanovení (např.) v usneseních ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. , ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. . V nich vyložil, že okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. ). Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. , „obecně platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci. Ustanovení zakládající diskreční oprávnění soudu nelze považovat za předpis, který by zakládal zcela volnou diskreci soudu (ve smyslu libovůle), nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Ustanovení proto nelze vykládat tak, že lze kdykoli bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení nepřiznat náhradu nákladů úspěšnému účastníkovi řízení.“

Okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro něž soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení přiznat, nelze spatřovat pouze v tom, že žalovaná je v oboru profesionálem, že z obsahu spisu vyplývá, že to byla ona, kdo připravoval a předložil žalobci směnnou smlouvu, a že se tedy významnou měrou podílela na tom, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné a (přes své autorství) se navíc její neplatnosti v řízení dovolávala. Tyto skutečnosti samy o sobě nepostačují k tomu, aby žalované byla náhrada nákladů řízení odepřena. Odvolací soud se nezabýval dostatečně majetkovými, sociálními, osobními a dalšími poměry obou účastníků řízení. Lze uzavřít, že právní posouzení odvolacím soudem týkající se aplikace je neúplné a tudíž nesprávné. V dalším řízení bude nezbytné, aby se odvolací soud zabýval i tvrzeními, které žalovaná zmínila v dovolání a žalobce ve vyjádření k němu. Zabývat se další dovolací námitkou považoval dovolací soud za nadbytečné.

Z výše uvedeného vyplývá, že výrok II. rozsudku odvolacího soudu, spočívá na nesprávném právním posouzení aplikace Jelikož předpoklady pro jeho změnu nejsou dány, odvolací soud postupoval podle a odst. 2 věty první a napadený výrok II. rozsudku odvolacího soudu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V dalším řízení je soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu věty první

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 27. července 2016

JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu