Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 98/2015

KSBR 27 INS XY

29 NSČR 98/2015-B-88

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice J. H., narozené XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. XY, o schválení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Markétou Vojtáškovou, advokátkou, se sídlem ve Zlíně, Kvítková 124/11, PSČ 760 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. května 2015, č. j. XY, 2 VSOL XY, takto:Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci k odvolání věřitelky č. 13 Z. S. (dále jen „věřitelka S“) usnesením ze dne 14. května 2015, č. j. XY, 2 VSOL XY, zrušil usnesení ze dne 14. listopadu 2014, č. j. XY, jímž Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty, a rozhodl, že insolvenčním správcem je JUDr. Eva Dušková a že do majetkové podstaty ke dni vydání usnesení náleží nemovitosti specifikované ve výroku usnesení, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Šlo o v pořadí třetí rozhodnutí soudů nižších stupňů, když předchozí usnesení insolvenčního soudu ze dne 3. října 2013, č. j. XY a ze dne 14. března 2014, č. j. XY, zrušil Vrchní soud v Olomouci usneseními ze dne 6. února 2014, č. j. XY, 2 VSOL XY a ze dne 27. června 2014, č. j. XY, 2 VSOL XY, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud (na rozdíl od insolvenčního soudu) – cituje ustanovení a a 2 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) a vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů – uzavřel, že závazek dlužnice vůči věřitelce S (pocházející z trestné činnosti dlužnice) brání řešení jejího úpadku oddlužením.

Přitom zdůraznil, že pravomocným rozhodnutím (podle obsahu spisu rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. května 2013, č. j. XY, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. září 2013, č. j. 7 To XY) „bylo v trestním řízení rozhodnuto o tom, že dlužnice způsobila úmyslným protiprávním jednáním věřitelce S škodu ve výši nejméně 1.400.000,- Kč“, přičemž dohodou o narovnání (ze dne 7. ledna 2011) a zástavní smlouvou „byla mezi věřitelkou S a dlužnicí vypořádána a zajištěna pohledávka toliko ve výši 750.000,- Kč. Nadto dlužnice v rozporu se zástavní smlouvou převedla nemovitosti, které byly předmětem zajištění jejího závazku vůči věřitelce, čímž také snížila rozsah majetkové podstaty (jejímž zpeněžením by byli uspokojováni věřitelka S i další věřitelé dlužnice), ačkoli sama navrhla způsob oddlužení právě zpeněžením majetkové podstaty. Dále dlužnice od uzavření dohody o narovnání do zahájení insolvenčního řízení na škodu věřitelce dobrovolně téměř ničeho neuhradila. Za této situace nelze usuzovat na poctivý záměr dlužnice vyrovnat se s věřiteli v rámci oddlužení“. Následné jednání dlužnice, v důsledku kterého byl „majetek do vlastnictví dlužnice zpět převeden“, na shora uvedeném nic nemění.

Konečně zdůraznil, že v dalším řízení bude insolvenční soud respektovat závazný právní názor odvolacího soudu „při hodnocení poctivosti dlužnice při oddlužení“ s tím, že nedojde-li k zásadní změně skutečností, ze kterých odvolací soud vycházel, oddlužení dlužnice neschválí a rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání dlužnice, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož dlužnice sledovala návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je v souladu se závěry formulovanými v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. , ze dne 28. března 2012, sen. zn. a ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněných pod čísly 14/2012, 112/2012 a 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v důvodech usnesení ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2015, pod číslem 47.

Skutečnost, že s účinností od 1. ledna 2014 bylo [ , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, a , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů], změněno ustanovení (a mimo jiné byl vypuštěn text , když dle poznatků praxe byl příkladmý výčet okolností, z nichž bylo lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka, obsažený v tomto ustanovení zavádějící – viz důvodová zpráva k označenému zákonu, II. zvláštní část, část první, body 214 a 215), na uplatnitelnosti závěrů obsažených ve shora zmíněných usneseních (z hlediska posouzení podmínek pro přijetí závěru o tom, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr) nic nemění.

V poměrech projednávané věci, kdy byla dlužnice (pravomocně) uznána vinnou zločinem podvodu podle ustanovení , odst. 4 písm. d) , a to za jednání, kterým (nejméně) od 1. ledna 2007 do 7. ledna 2011 jako zaměstnankyně věřitelky S způsobila jmenované škodu ve výši 1.434.850,- Kč, Nejvyšší soud neshledal úvahu odvolacího soudu o tom, že dlužnice nesplňuje podmínky pro schválení oddlužení [ ], nepřiměřenou ani s přihlédnutím k chování dlužnice v době od 7. ledna 2011 a k dalším (dlužnicí v dovolání akcentovaným) skutečnostem.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, věřitelce S, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 29. června 2016

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu