Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 29/2021-B-31

KSOL 16 INS XY29 NSČR 29/2021-B-31

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě ̶ pobočky v Olomouci pod sp. zn. XY, o insolvenčním návrhu dlužníka, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Lucií Dufkovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Legionářská 1319/10, PSČ 779 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2020, č. j. XY, 2 VSOL XY, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka usnesením ze dne 11. prosince 2020, č. j. XY, 2 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výrocích III. a IV.

Odvolací soud – cituje ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a vycházeje ze skutkového stavu zjištěného insolvenčním soudem ̶ s odkazem na závěry formulované Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 28. července 2011, sen. zn. , a ze dne 28. března 2012, sen. zn. [uveřejněných pod čísly 14/2012 a 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 14/2012“ a „R 112/2012“)], dospěl shodně s insolvenčním soudem k závěru, podle něhož dlužník sledoval podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr.

Přitom zdůraznil, že „dlužník na sebe bezprostředně před podáním návrhu (říjen 2019 až leden 2020) vzal závazky v celkové výši přesahující 10.000.000,- Kč“, přičemž si musel být vědom skutečnosti, že tyto závazky nebude schopen splnit. Navíc měl v době sjednání těchto závazků starší splatné závazky ve výši minimálně 14.000.000,- Kč. Současně nelze přehlédnout, že dlužník ukončil pracovní poměr, v němž dosahoval měsíční mzdy ve výši 79.000,- Kč „čistého“, dohodou jen 12 dnů před podáním insolvenčního návrhu.

Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, podle něhož „dlužník sice prodělal ústavní léčbu své závislosti“ (patologického hráčství) a nadále se léčí ambulantně, avšak „pro krátký časový úsek od ukončení ústavní léčby nelze objektivně posoudit, zda se dlužník napravil a zda je jeho proměna opravdová“.

Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , (dále jen „ “), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:

1) Ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (srov. R 14/2012).

2) Ve všech situacích, v nichž se insolvenční soud zabývá (má zabývat) tím, zda oddlužením je sledován nepoctivý záměr [ , , , ], vychází z „okolností“ (terminologií pak „skutečností“), na jejichž základě lze závěr, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr, „důvodně předpokládat“. „Důvodným předpokladem“ není „jistota“ o tom, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejde o to nepoctivý „záměr“ dlužníku prokázat, nýbrž o to, že zjištěné (v řízení najevo vyšlé) okolnosti (skutečnosti) odůvodňují „předpoklad“, že dlužník takový (nepoctivý) záměr má (v rozhodné době měl) [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2020, pod číslem 63].

3) Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [ ] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení.

Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle se zdůrazněnou povinností (v ) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení (viz R 112/2012).

4) Skutečnost, že s účinností od 1. ledna 2014 bylo [ , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, a , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů] změněno ustanovení (a mimo jiné byl vypuštěn text , když dle poznatků praxe byl příkladmý výčet okolností, z nichž bylo lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka, obsažený v tomto ustanovení zavádějící – viz důvodová zpráva k označenému zákonu, II. zvláštní část, část první, body 214 a 215) na uplatnitelnosti závěrů obsažených ve shora zmíněných usneseních (z hlediska posouzení podmínek pro přijetí závěru o tom, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr) nic nemění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2016, sen. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, sen. zn. ).

Přitom úvahu odvolacího soudu, podle níž dlužník návrhem na řešení svého úpadku oddlužením sledoval nepoctivý záměr, Nejvyšší soud neshledává zjevně nepřiměřenou, a to ani na základě argumentů dlužníka obsažených v dovolání.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2022

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu