Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1616/2016

28 Cdo 1616/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném s předsedy Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně V.L., P., zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem, advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o nahrazení projevu vůle, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2015, č. j. -274, t a k t o: I. Dovolání se odmítá.

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalované potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 19. 5. 2015, č. j. -233, jak v části meritorní o nahrazení projevu vůle uzavřít s žalobkyní dohodu o bezúplatném převodu specifikovaného pozemku v k. ú. Ch. k uspokojení nároku žalobkyně (oprávněné osoby) na převod náhradního pozemku za pozemky, které jí nelze vydat, plynoucího z označeného rozhodnutí pozemkového úřadu ( , , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku – dále jen „zákon o půdě“), tak v rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I) a zavázal žalovanou k náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle s tím, že „rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva a tato vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak“. V dalším textu pak dílem rekapituluje průběh řízení před soudy nižších stupňů, předkládá svůj pohled na vyčíslení restitučního nároku žalobkyně, poukazuje na některá rozhodnutí v restitučních věcech a navrhuje zrušit rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání předně namítla, že žalovaná neformuluje žádnou otázku hmotného práva, která by měla být posouzena dovolacím soudem jinak, ani v dovolání není popsáno, v čem odvolatel spatřuje splnění předpokladů dovolání, které by proto mělo být odmítnuto. V dalším pak dovozuje věcnou správnost napadeného rozhodnutí a navrhuje, pokud by nedošlo k odmítnutí dovolání, je zamítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) a řádně jednající ( ), postupoval v řízení podle , (dále jen ), ve znění účinném od 1. 1. 2014.

Podle ustanovení ) je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jakož i vymezení důvodu dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dále srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 8. března 2016, sp. zn. (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Příslušná pasáž dovolání – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti a důvodů dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a důvodů dovolání dovolatelka nedostála ani v jiných částech dovolání (posuzovaném potud z obsahového hlediska).

Ke kusé argumentaci dovolatelky uplatněné v dovolání sluší se – přes shora uvedené – odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, zabývající se otázkou možnosti uspokojení nároku oprávněné osoby i převodem pozemků nezahrnutých do veřejné nabídky žalované (jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR); srov. zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; z rozhodovací praxe Ústavního soudu pak např. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , a nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. . S touto ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu není.

Předestřená otázka hodnoty neuspokojeného restitučního nároku žalobkyně (jeho zůstatku) ve vazbě na kvalitu pozemků odňatých a pozemků požadovaných k vydání je zde úzce spjata s řešením otázek skutkových, pro něž rozsudek odvolacího soudu k dovolacímu přezkumu otevřen není (jejich prostřednictvím nelze založit přípustnost dovolání - srov. ), nicméně lze v popsaných souvislostech (při řešení aplikace zásad při stanovení ceny náhradního pozemku) poukázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , nebo na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , řešící totožnou problematiku způsobem, který v nyní napadeném rozhodnutí reflektoval i odvolací soud (obdobně viz např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. ).

Nakonec otázka vhodnosti nárokovaných pozemků k převodu, ve smyslu, zda byly zařaditelné do veřejné nabídky, je v této konkrétní věci otázkou skutkovou, kterou soudy řešily a vyřešily tak, že zde není žádná skutečnost, jež by vydání odděleného pozemku p. č. 2669/5 bránila.

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), dovolání odmítl ( , věta první, ).

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z , věta první, , , část věty před středníkem, a 146 odst. 3 Tyto jsou při zastoupení advokátem představovány odměnou advokáta ve výši 4 980 Kč ( , a vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/) počítanou z hodnoty předmětu řízení a náhradou hotových výdajů ( advokátního tarifu) ve výši 300 Kč, neboť byl vykonán jeden úkon právní služby – podání vyjádření k dovolání – a 21% DPH z obou částek. Celkovou částku nákladů ve výši 6 388,80 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. června 2016

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu