Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 742/2016

U S N E S E N Í

a) V. S.

a

b) M. V.

proti žalovanému

Ing. K. P.

, zastoupenému JUDr. Petrem Malým, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1200/16, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o návrhu na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2015, č. j. -409, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízeníStručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 2 („soud prvního stupně“) usnesením ze dne 7. 4. 2015, č. j. -372, zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 201 247,20 Kč.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 24. 9. 2015, č. j. -409, usnesení soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že náhradu stanovil ve výši 16 335 Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o („“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v

Obsah usnesení soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Dovolatel tvrdí, že odvolací soud se nezabýval posouzením zachování lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení; to však neodpovídá obsahu odůvodnění. I když odvolací soud žalobu zamítl též z jiného důvodu (který uvedl na prvním místě), zabýval se i dodržením subjektivní lhůty pro podání žaloby na obnovu. Pokud se na text odůvodnění nahlédne komplexně, je zcela zřejmé, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně i proto, že žaloba byla podána po uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty ( – viz str. 6 rozsudku odvolacího soudu uprostřed, byť je tato pasáž uvedena slovy „Na okraj“). Tento právní názor je v souladu s judikaturou dovolacího soudu a sám o sobě postačil k zamítnutí žaloby.

Rozhodnutím umožňujícím povolení obnovy řízení ve smyslu jsou rozhodnutí vydaná o předběžných otázkách podle a 2 , tj. případy, kdy příslušný orgán rozhodl odlišně o předběžné otázce, jestliže byl soud předchozím rozhodnutím vázán či z dřívějšího rozhodnutí vycházel, anebo posoudil-li sám předběžnou otázku, a poté bylo zjištěno, že příslušný orgán kdykoliv vydaným rozhodnutím ji posoudil jinak (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. ).

Podle žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí. Tato subjektivní lhůta k podání žaloby na obnovu řízení počíná u důvodů obnovy řízení uvedených v od okamžiku, kdy se ten, kdo obnovu řízení navrhuje, o důvodu obnovy dozvěděl.

Nové rozhodnutí (jako důvod obnovy řízení ve smyslu ) je také rozhodnutí, které bylo vydáno až po skončení původního řízení a řeší jinak předběžnou otázku, jejíž zodpovězení bylo rozhodné pro výsledek původního řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. ).

Ve sporu vedeném pod sp. zn. šlo o určení spoluvlastnictví ke stejným nemovitostem jako v souběžně projednávané věci o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví; proto soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 5. 2005, č. j. -94, řízení přerušil do pravomocného skončení tohoto sporu. Na č. l. 189 je založen rozsudek ve věci sp. zn. s doložkou právní moci; usnesením ze dne 12. 3. 2009, č. j. -196, soud prvního stupně rozhodl o pokračování řízení. Spoluvlastnické poměry zjištěné v pravomocně rozhodnuté věci sp. zn. již nebyly v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zpochybněny a soudy z nich patrně vyšly (byť se o tom výslovně nezmínily – ovšem kdyby z nich nevyšly, čemuž by mohlo nasvědčovat jejich mlčení, pak by tu souvislost mezi oběma spory nebyla a tím méně by byl dán důvod pro obnovu řízení). V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedeném pod sp. zn. , tak soudy řešily jako předběžnou otázku spoluvlastnické poměry k předmětným nemovitostem, zpochybněné žalovaným, a vyšly z jejich řešení ve věci sp. zn. . Za této situace je nepochybné, že již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. , rušící předchozí rozhodnutí o předběžné otázce (spoluvlastnických poměrech) mohl pro žalovaného přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci. Jestliže totiž bylo zrušeno pravomocné rozhodnutí o předběžné otázce, ze kterého soud v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vycházel, pak v tomto řízení by k návrhu žalovaného měla být obnova povolena a řízení opět přerušeno do pravomocného rozhodnutí sporu, řešícího skutečné spoluvlastnické poměry. Již tehdy se tak žalovaný dověděl o důvodu obnovy řízení ( ), kterým bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu, zpochybňující posouzení předběžné otázky. „Pro závěr, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit (nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, postačuje, že se jeví alespoň jako pravděpodobný“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. , uveřejněné na www.nsoud.cz, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 1967, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6/1968, případně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. , uveřejněné na www.nsoud.cz). Je přitom nerozhodné, zda si (subjektivně) uvědomil právní stav věci nastalý poté, co rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bylo pravomocně ukončeno, neboť objektivně vše potřebné k podání žaloby vědět mohl a měl.

Věc lze též „obrátit“; pokud by dovolatelův právní názor byl správný, nutně by to znamenalo, že by zrušení rozhodnutí o předběžné otázce v dovolacím řízení nebylo důvodem pro obnovu řízení, a jeho žaloba, podaná v době po doručení rozsudku Nejvyššího soudu, avšak před konečným rozhodnutím ve sporu o předběžné otázce, by musela být zamítnuta. Takový postup by ovšem nebyl přípustný již proto, že by nemohlo být jisté, zda řízení o předběžné otázce bude ukončeno v objektivní tříleté lhůtě pro povolení obnovy a zda vůbec bude ukončeno vydáním rozhodnutí, které by se vyslovilo k tomu, jaké jsou v době jeho vyhlášení skutečné spoluvlastnické poměry, a také pro rozpor s výše uvedeným R 6/1968). I z toho je zřejmé, že důvod pro nařízení obnovy řízení tu byl dán již po vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Je zjevné, že žaloba byla správně zamítnuta pro nedodržení subjektivní lhůty k jejímu podání; bylo by proto nadbytečné zabývat se tím, zda je dovolání přípustné i ve vztahu k druhému důvodu, který k zamítnutí žaloby vedl.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2016

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu