Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 548/2016

U S N E S E N Í

Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o.,

J. B.

, pro 1 614 275,32 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou (od 1. 4. 2016 soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou), Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 Ex 54557/13, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 17. 10. 2014, č. j. -20, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 8. 2. 2014, č. j. 103 Ex 54557/13-14, kterým soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov, zamítl exekuční návrh, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů exekučního řízení a uložil oprávněné povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 847 Kč; dále nepřiznal povinnému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že rozhodčí doložka, dle níž budou majetkové spory vzniklé v souvislosti s leasingovou smlouvou rozhodovány jedním rozhodcem vybraným žalující stranou ze seznamu rozhodců vedeného při Asociaci leasingových společností a v řízení bude postupováno podle zásad procedury vypracovaných Asociací leasingových společností ČR, je neplatná, neboť znemožňuje transparentní výběr rozhodce. Není totiž zřejmé, k jakému datu má být ze seznamu rozhodců rozhodce vybrán, seznam rozhodců přitom může být kdykoli měněn, a to i v době, kdy některá ze stran hodlá podat k Asociaci leasingových společností žalobu, a může tak být podstatně ovlivněna nestrannost rozhodování a jeho výsledek. Rozhodčí nález tak není způsobilým exekučním titulem, neboť nebyl vydán osobou, která k tomu měla pravomoc.

Oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním. Namítá, že rozhodčí doložka je platná, identická rozhodčí doložka byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. , shledána právně bezvadnou a pokládá ji za platnou i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. . Uvádí, že si je vědoma názorového vývoje v judikatuře, zejména s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. , a v této souvislosti poukazuje na judikaturu Ústavního soudu stanovující pravidla pro změnu stávající rozhodovací soudní praxe. Podle oprávněné byl zachován princip rovnosti zbraní, neboť na straně žalující může stát jakákoli strana smlouvy. Možnost stanovit rozhodce jednou stranou předpokládá i sám zákonodárce, když umožňuje rozhodovat v řízení toliko jedním rozhodcem. Obcházením zákona by byla doložka, která by za všech okolností garantovala pouze jedné smluvní straně pravomoc k určení rozhodce, tak tomu ale v daném případě není. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a soudního exekutora zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 a dále část první čl. II bod 2 ), dále též jen „“.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. (uveřejněném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přijal a odůvodnil závěr, že rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) nemá k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc; rozhodčí nález pak není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle zastavit.

V exekučním řízení před pověřením soudního exekutora provedením exekuce je nezbytné vždy zkoumat, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc. Zjistí-li soud, že rozhodčí doložka nebyla uzavřena nebo že rozhodčí doložka je absolutně neplatná podle § 39 obč. zák., a rozhodce přesto vydal rozhodčí nález, ačkoliv k tomu neměl pravomoc, dá soudnímu exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh zamítl, a to bez ohledu na to, zda povinný podal návrh na zrušení rozhodčího nálezu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. ).

Stran platnosti rozhodčí smlouvy a transparentnosti výběru rozhodce Nejvyšší soud ve svých dalších rozhodnutích uzavřel, že byl-li výběr rozhodce ponechán na vůli pouze jedné ze stran (navrhovatele) a rozhodce má být vybrán ze seznamu vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem, je třeba takovou rozhodčí smlouvu považovat za neplatnou pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. ).

Jestliže odvolací soud rozhodčí doložku, podle níž měly být majetkové spory vzniklé v souvislosti s leasingovou smlouvou rozhodovány jedním rozhodcem vybraným žalující stranou ze seznamu rozhodců vedeného při Asociaci leasingových společností ČR, posoudil jako neplatnou, neboť znemožňuje transparentní výběr rozhodce, a rozhodčí nález za nezpůsobilý exekuční titul, postupoval zcela v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvodu se od ní odchýlit.

Nejvyšší soud proto postupoval podle a dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. června 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu