Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1467/2016

29 Cdo 1467/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. V., identifikační číslo osoby 14559536, zastoupeného JUDr. Michalem Hruškou, advokátem, se sídlem v Trutnově, Svatojanské náměstí 47, PSČ 541 01, proti žalované TREDO s. r. o., se sídlem v Praze 4, Libušská 190/100, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 64825337, zastoupené JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 371/22, PSČ 120 00, o zaplacení 347.928 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2015, č. j. -138, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 22. ledna 2015, č. j. -95, uložil žalované zaplatit žalobci 347.928 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá „v plném rozsahu“, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení, a druhým výrokem rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení se dovolací soud proto nezabýval.

Dovolatelka v dovolání brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu, podle něhož na ústní kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a dovolatelkou v období od listopadu 2008 do března 2009 nedopadají omezení zakotvená v , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ve znění účinném do 19. července 2009 (tj. naposledy ve znění ), neboť se jednalo o smlouvy uzavírané v rámci běžného obchodního styku ve smyslu obch. zák. Činí tak však prostřednictvím námitek vůči skutkovému stavu zjištěnému soudy obou stupňů a proti hodnocení důkazů (věrohodnosti svědeckých výpovědí), k čemuž nemá s účinností od 1. ledna 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. ).

Skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně, resp. před soudem odvolacím, nemůže být v dovolacím řízení zpochybněn. Taktéž hodnocení důkazů nelze úspěšně napadnout přípustným dovolacím důvodem (k tomu srov. v poměrech do 31. prosince 2012 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Poukazuje-li dovolatelka na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2009, pod číslem 118, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2009, pod číslem 170, a rozsudek ze dne 26. října 2010, sp. zn. , jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), namítajíc, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu odporuje závěrům přijatým v uvedených rozhodnutích, přehlíží, že jí citovaná judikatura na projednávanou věc nedopadá.

Rozsudky sp. zn. a se zabývají výkladem § 196a odst. 1 obch. zák. (ve vztahu ke smlouvám o půjčkách), nikoli § 196a odst. 3 a 4 obch. zák. V rozsudku sp. zn. Nejvyšší soud vysvětlil účel § 196a odst. 3 obch. zák., k významu pojmu „běžný obchodní styk“ dle § 196a odst. 4 obch. zák. se však ani v tomto rozhodnutí nijak nevyjádřil. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je naproti tomu plně v souladu s rozsudky ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. , a ze dne 19. prosince 2012, sp. zn. , v nichž Nejvyšší soud vyložil § 196a odst. 4 obch. zák. a pojem „běžný obchodní styk“.

Ve vztahu k ostatním námitkám (podle nichž žalobce uzavíráním smluv porušoval zákaz konkurence dle § 84 obch. zák. a závazky z těchto smluv jménem dovolatelky uznal v rozporu s § 196a obch. zák. a odvolací soud se odchýlil od právního posouzení věci učiněného ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí, aniž by tak učinil na základě doplnění dosavadního dokazování) dovolatelka nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady ( ), kterou dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě ( věta první ), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 8. června 2016

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu