Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tz 37/2016

7 Tz 37/2016-27

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

A. P.

Pravomocným usnesením býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 21. 4. 1993, sp. zn. ,

byl porušen zákon

v ustanoveních , 2, , o soudní rehabilitaci, ve znění , v neprospěch obviněného A. P.

Toto usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Brně se

zrušuje

. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 5. 5. 1993, sp. zn. , a rozsudek býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 20. 5. 1993, sp. zn. 1 Rtv 66/92.

Podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, se

zrušuje

rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47, ze dne 23. 10. 1953, sp. zn. , v celém rozsahu. Podle o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, se zrušují také další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47, ze dne 23. 10. 1953, sp. zn. , byl obviněný A. P. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. zák. ( , trestní zákon) a odsouzen k trestu odnětí svobody na tři roky a k trestu ztráty čestných práv občanských a ztráty práv uvedených v tr. zák. na pět roků. Podkladem odsuzujícího výroku se stalo zjištění, že obviněný dne 11. 8. 1953 po nástupu vojenského cvičení odmítl u svého útvaru převzít zbraň a konat s ní výcvik a odvolával se při tom na svoje náboženské přesvědčení, že je vyznavačem víry adventistů sedmého dne. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. dnem 23. 10. 1953.

Z podnětu návrhu na soudní rehabilitaci, který podal obviněný, rozhodl býv. Vojenský obvodový soud v Brně usnesením ze 21. 4. 1993, sp. zn. , tak, že podle , o soudní rehabilitaci, se zrušuje výrok o trestu v rozsudku býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47, ze dne 23. 10. 1953, sp. zn. , a že podle cit. zákona se zrušují i další obsahově navazující rozhodnutí. Usnesení nabylo právní moci dne 30. 4. 1993 v řízení před býv. Vojenským obvodovým soudem v Brně jako soudem prvního stupně.

V řízení, které následovalo, býv. Vojenský obvodový soud v Brně usnesením ze dne 5. 5. 1993, sp. zn. , podle tr. ř., tr. ř., čl. V rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 9. 5. 1960 zastavil trestní stíhání obviněného pro trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle tr. Obviněný podle tr. ř. prohlásil, že na projednání věci trvá, a proto se v jeho trestním stíhání pokračovalo. Trestní stíhání obviněného pak pravomocně skončilo rozsudkem býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 20. 5. 1993, sp. zn. , jímž bylo rozhodnuto tak, že za trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle tr. , jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47, ze dne 23. 10. 1953, sp. zn. , se mu podle tr. ř. neukládá trest.

Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného dne 12. 5. 2016 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 21. 4. 1993, sp. zn. 1 Rtv 66/92. Vytkl, že tímto usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněného, neboť rozsah rehabilitace byl nesprávně omezen jen na výrok o trestu. Ministr spravedlnosti vyjádřil názor, že rehabilitace obviněného měla být vztažena i na výrok o vině, který nemohl obstát z hlediska ustanovení , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění Poukázal na to, že obviněný posuzovaným činem uplatnil své právo na svobodu svědomí a že jeho jednání bylo jako trestný čin posouzeno v rozporu s tehdejší u 9. května a také Všeobecnou deklarací lidských práv. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních , 2, , o soudní rehabilitaci, ve znění , ve vztahu k ustanovení tr. , aby podle tr. ř. zrušil napadené usnesení i další obsahově navazující rozhodnutí, aby podle tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47, ze dne 23. 10. 1953, sp. zn. , i další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle tr. ř. zprostil obviněného obžaloby.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.

Základním pochybením býv. Vojenského obvodového soudu v Brně bylo to, že si neujasnil účel rehabilitace a z toho vyplývající rozsah, v němž bylo třeba zrušit rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně. V důsledku toho býv. Vojenský obvodový soud v Brně chybně omezil rehabilitaci v dané věci jen na otázku trestu. Jeho závěr uvedený v odůvodnění napadeného usnesení, totiž že výrok o vině obviněného je správný, rozhodně nemůže obstát v konfrontaci s ustanoveními , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění

Podle cit. zákona je účelem zákona o soudní rehabilitaci zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská a politická práva a svobody zaručené u a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob takto protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení, odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly.

Podle cit. zákona činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručených u a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu také odporovalo jejich trestní stíhání a trestání.

Pokud by býv. Vojenský obvodový soud v Brně v rehabilitačním řízení náležitě uvážil obsah a význam citovaných ustanovení ve vztahu k posuzované věci, musel by dojít k závěru, že obviněný A. P. byl odsouzen pro čin, jímž jen uplatňoval své právo na svobodu svědomí, které vyplývalo z ustanovení Všeobecné deklarace lidských práv a které bylo ve vnitrostátním zákonodárství zakotveno v ustanovení tehdejší y 9. května (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.). 9. května však neposkytovala uvedenému právu reálné záruky a naopak sama toto právo nepřípustně omezovala, zejména ustanoveními , . V ustanovení y 9. května bylo stanoveno, že víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu a nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odmítal plnit občanskou povinnost stanovenou zákonem. V ustanovení y 9. května bylo stanoveno, že každý občan je povinen konat vojenskou službu. Faktické popření svobody svědomí, která byla formálně deklarována v y 9. května, spočívalo v tom, že sama nestanovila žádnou alternativu vojenské služby pro osoby, kterým náboženské přesvědčení bránilo v jejím výkonu, a ani nezmocnila zákonodárce k tomu, aby takovou alternativu stanovil zákonem. Tehdejší československé zákonodárství nestanovilo žádnou alternativu vojenské služby např. v podobě pozdější civilní služby podle a výkon vojenské služby byl na osobách, které ho odmítaly z důvodu náboženského přesvědčení, vynucován prostředky trestní represe.

Z toho je zřejmé, že výrok o vině obviněného trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. byl v rozporu s ustanoveními Všeobecné deklarace lidských práv, y 9. května, že na tento výrok se vztahovala ustanovení , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění , a že v v rehabilitačním řízení měl být tento výrok zrušen. Tento výklad je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. , na který odkázal také ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.

Býv. Vojenský obvodový soud v Brně měl správně zrušit rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně podle , o soudní rehabilitaci, ve znění , v celém rozsahu. Pokud tak neučinil a omezil se v napadeném usnesení jen na zrušení výroku o trestu, porušil zákon v ustanoveních , 2, , o soudní rehabilitaci, ve znění , v neprospěch obviněného.

Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, zrušil napadené usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad (mezi nimi zejména usnesení ze dne 5. 5. 1993 o použití amnestie a rozsudek ze dne 20. 5. 1993 o neuložení trestu při nedotčeném výroku o vině). Nejvyšší soud sám o návrhu obviněného na soudní rehabilitaci meritorně rozhodl tak, že podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, zrušil rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47, ze dne 23. 10. 1953, sp. zn. , v celém rozsahu a podle cit. zákona zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením tohoto rozsudku pozbyla podkladu.

Nejvyššímu soudu nepřísluší, aby v rámci postupu podle § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl o zproštění obviněného, jak navrhl ministr spravedlnosti. Stížnost pro porušení zákona byla podána proti rozhodnutí, které učinil býv. Vojenský obvodový soud v Brně v rehabilitačním řízení z podnětu návrhu obviněného na soudní rehabilitaci. Po zrušení tohoto rozhodnutí mohl Nejvyšší soud v rámci postupu podle § 271 odst. 1 tr. ř. nově rozhodnout opět jen o návrhu obviněného na soudní rehabilitaci. Rámec rehabilitačního řízení navrhované rozhodnutí o zproštění překračuje v tom smyslu, že je výsledkem řízení konaného na podkladě původní obžaloby.

Odkaz ministra spravedlnosti na to, že v rámci postupu podle tr. ř. Nejvyšší soud zprošťujícím výrokem v minulosti rozhodl rozsudkem ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. 28/2001, je nepřiléhavý. Citovaným rozsudkem Nejvyšší soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, která byla podána proti rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 1958, sp. zn. , jímž byl jiný obviněný uznán vinným a odsouzen pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle tr. Nejvyšší soud poté, co vyslovil porušení zákona a zrušil napadený rozsudek býv. Vojenského obvodového soudu v Ostravě i další obsahově navazující rozhodnutí, v rámci postupu podle tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle tr. ř. zprostil obžaloby. K tomu, aby Nejvyšší soud mohl přikročit ke zproštění, byl dán podklad tím, že stížnost pro porušení zákona byla podána v původní trestní věci proti odsuzujícímu rozsudku, a nikoli – jak se stalo v projednávané věci obviněného A. P. – proti pozdějšímu rozhodnutí učiněnému v rehabilitačním řízení. Rozhodování o stížnosti pro porušení zákona je ovládáno zásadou, že v rámci postupu podle Nejvyšší soud svým novým rozhodnutím nahrazuje rozhodnutí, které bylo stížností pro porušení zákona napadeno a které bylo z tohoto podnětu zrušeno. Rozhodnutím, které bylo napadeno stížností pro porušení zákona podanou ve prospěch obviněného A. P., nebyl původní rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, a proto Nejvyššímu soudu nepřísluší rozhodnout o zproštění.

Další řízení na podkladě obžaloby, která byla podána na obviněného A. P. pro trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle tr. , provede Městský soud v Brně ( , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů). Městský soud v Brně o obžalobě meritorně rozhodne.

P o u č e n í

: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. června 2016

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu