Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3025/2015

30 Cdo 3025/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce T. C. T., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 74 420 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2015, č. j. -82, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 10. 2014, č. j. -43, zamítl žalobu, aby žalované byla stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 74 420 Kč s příslušenstvím a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Výrok soudu prvního stupně ve věci samé odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil, přičemž žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Žalobce se u soudu prvního stupně žalobou domáhal po žalované zaplacení 74 420 Kč jako náhradu nákladů právního zastoupení, které mu vznikly v řízení o ústavní stížnosti sp. zn. .

Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku ve věci samé napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel formuluje otázku, zda náklady vynaložené na právní pomoc úspěšného stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti jsou škodou ve smyslu a 2 , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, když Ústavním soudem nebyla v řízení o ústavní stížnosti úspěšnému stěžovateli přiznána náhrada nákladů.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, a dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2 , neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Otázku, zda lze náklady na právní zastoupení vynaložené v řízení o ústavní stížnosti považovat za škodu ve smyslu § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk v případě, kdy Ústavní soud shledal ústavní stížností napadené rozhodnutí nezákonným a ústavní stížnosti vyhověl, avšak sám náhradu nákladů těchto řízení úspěšnému stěžovateli nepřiznal, již Nejvyšší soud vyřešil, když ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. , (dále jen „Stanovisko“) konstatoval, že tyto náklady nejsou škodou ve smyslu § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk, za níž by podle téhož zákona odpovídal stát.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolatelem položená otázka, není otázkou dosud neřešenou podle a vzhledem k tomu, že se odvolací soud při jejím řešení neodchýlil od řešení přijatého dovolacím soudem ve Stanovisku, nepodařilo se dovolateli uplatněným dovolacím důvodem založit přípustnost dovolání a Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání podle odmítnout.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 6. 2016 JUDr. František Ištvánek

předseda senátu