Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 29/2016

30 Cdo 29/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně M. R., zastoupené JUDr. Janou Havlíkovou, advokátkou se sídlem v Novém Městě na Moravě, Brněnská 110, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o náhradu škody ve výši 3 002 167 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2015, č. j. -186, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 10. 2013, č. j. -150, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 4. 2014, č. j. -167, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2014, č. j. -175, zamítl žalobu o zaplacení částky 3 002 167 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Současně žalobkyni uložil, aby žalované nahradila znalečné ve výši 17 490 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Částky 3 002 167 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku vydání rozhodnutí Státní plavební správy ze dne 27. 7. 2007, č. j. 4490/PH/07, a rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 31. 1. 2008, č. j. 231/2007-230-VPL/5, kterými byla žalobkyni uložena povinnost ukončit půjčování malých plavidel s vlastním strojním pohonem na vodním toku Sázava, v lokalitě Český Šternberk, a ze specifikovaných plavidel odstranit spalovací motory, pokud budou umístěna na vodní cestě v uvedené lokalitě. Tato rozhodnutí byla zrušena rozhodnutím ministra dopravy ze dne 19. 5. 2008, č. j. 16/2008-510-RK/2, a věc byla vrácena Státní plavební správě k dalšímu řízení. Usnesením Státní plavební správy ze dne 23. 6. 2008, č. j. 291/Ř/08, byla následně zrušena platnost lodních osvědčení ze dne 27. 4. 2006 vydaných žalobkyni pro pět plavidel s přívěsným zážehovým motorem určených k provozu v plavební zóně Sázava – Český Šternberk, a to s účinky ode dne jejich vydání, neboť uvedená lodní osvědčení byla vydána v rozporu s právními předpisy, vztahoval-li se s účinností od 1. 3. 2006 na předmětnou vodní cestu zákaz plavby se spalovacími motory.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Žalobkyně ve svém dovolání namítala, že odvolací soud účelově zúžil řešení újmy, která žalobkyni vznikla, pouze na otázku příčinné souvislosti a pominul tak věcný základ titulu právního nároku, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Formulovaná námitka však nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle je založena na současném splnění tří podmínek, a to: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Tyto předpoklady musí být splněny kumulativně a jejich existence musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, neboť nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich. Není-li splněna jen jediná z uvedených podmínek, nemusí se soud zabývat otázkou splnění předpokladů ostatních (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. ).

Rozsudek odvolacího soudu stojí na závěru, že žalobkyni nebyla způsobena škoda ve formě ušlého zisku v příčinné souvislosti s jednáním státu, neboť v rozporu se souhlasem Státní plavební správy se zřízením a provozováním půjčovny malých plavidel ze dne 7. 6. 2005 a jeho přílohou žalobkyně při provozu půjčovny využívala taktéž plavidla s vlastním strojním pohonem a z této nezákonné činnosti profitovala. Nezákonná rozhodnutí, kterými byla žalobkyni uložena povinnost ukončit provozování plavidel se spalovacími motory, tak nemohla žalobkyni způsobit tvrzenou škodu, když ani při jejich absenci by žalobkyni zisk nevznikal. Odvolací soud také shledal, že žalobkyni nemohla vzniknout škoda spočívající v rozdílu mezi pořizovací a prodejní cenou plavidel v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí, neboť k pořízení plavidel a zaplacení kupní ceny se žalobkyně zavázala již před vydáním nezákonných rozhodnutí. Uvedené závěry žalobkyně nijak nezpochybňuje. Žalobkyní uplatněné námitky proto nemohou přípustnost dovolání ve smyslu založit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. ).

Žalobkyně neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání pro další otázky, které jsou v dovolání uvedeny (povolená plavební zóna, povaha lodních osvědčení, rozpor ohledně vydaných rozhodnutí, schválení výroby lodí, opomenutí státního úředníka ohledně účinnosti novely , náhrada nákladů odvolacího řízení). Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Dovolání tak v části obsahující další námitky žalobkyně trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyššímu soudu nezbylo, než je odmítnout.

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle odmítl, neboť v části není přípustné ( ), a v části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobkyní v zákonné lhůtě odstraněny ( a ).

Protože dovolání není přípustné, nemohl se Nejvyšší soud dle zabývat ani žalobkyní tvrzenými vadami řízení (nevyslechnutí svědka - pracovníka leasingové společnosti).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 8. června 2016

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu