Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2756/2014

29 Cdo 2756/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce R. T., proti žalovanému P. S., zastoupenému JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích č. p. 169, PSČ 679 76, o zaplacení částky 197.949 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2014, č. j. -62, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 26. srpna 2013, č. j. -27, jímž Městský soud v Praze odmítl námitky žalovaného podané proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 7. května 2013, č. j. -15.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení a 3 , (dále též jen „ “) – přitakal soudu prvního stupně v závěru, že námitky (za něž měl v souladu s ustanovením podání žalovaného ze dne 28. května 2013, na č. l. 25 spisu), které žalovaný podal proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu, neobsahují odůvodnění, když jejich jediným obsahem je sdělení, že žalovaný podává proti platebnímu rozkazu „odpor“.

K argumentaci žalovaného nálezem Ústavního soudu ze dne 14. ledna 2013, sp. zn. (jde o nález uveřejněný pod číslem 12/2013 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) pak odvolací soud uvedl, že oproti mínění žalovaného neobsahuje závěr, podle kterého žalovaný směnečný dlužník může podat námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu až při prvním jednání ve věci. Označené rozhodnutí pouze řeší důsledky plynoucí z nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 16. října 2012, sp. zn. (jde o nález uveřejněný pod číslem 174/2012 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), jímž byla pro rozpor s ústavním pořádkem zrušena třídenní námitková lhůta.

V poměrech dané věci byl navíc směnečný platební rozkaz vydán již za účinnosti nové úpravy , reagující právě na zmíněný derogační nález Ústavního soudu, přičemž v souladu s ní byla lhůta k podání námitek soudem ve směnečném platebním rozkazu stanovena na 15 dnů. Podle odvolacího soudu tak měl žalovaný nepochybně dostatečný „časový prostor“, aby uplatnil věcnou a tudíž také odůvodněnou obranu proti povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem.

Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

Nejvyšší soud především opakovaně ve své rozhodovací činnosti vysvětlil, že závěr, podle něhož v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá, jednoznačně vyplývá již z ustanovení (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. , a ze dne 27. září 2011, sp. zn. , jakož i rozsudku ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že za odůvodněné lze považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný přitom nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách (srov. dále např. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 30. května 2013, sp. zn. ).

Přitom není pochyb o tom, že v projednávané věci ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný žádnou obranu proti žalobou uplatněnému nároku neuplatnil (námitky nebyly vůbec odůvodněny).

Nejvyšší soud nesdílí ani výhrady dovolatele k (ne)ústavnosti právní úpravy obsažené v (části) ustanovení , podle níž námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne (v této souvislosti srov. zejména nález pléna Ústavního soudu sp. zn. , v jehož bodech 49. a 50. odůvodnění Ústavní soud shledává znění ustanovení – s výjimkou zrušované části týkající se námitkové třídenní lhůty – z ústavního hlediska akceptovatelné, včetně tam zakotvené úpravy zásady koncentrace řízení). Dovolatelem zpochybňovaná právní úprava směnečného rozkazního řízení (její aplikace soudy nižších stupňů v projednávané věci) nijak podle přesvědčení Nejvyššího soudu neporušuje právo žalovaného na spravedlivý proces (nepříčí se zásadě rovnosti účastníků řízení či principu „rovnosti zbraní“, jak dovozuje dovolatel) a nepochybně také umožňuje žalovanému směnečnému dlužníkovi reálně uplatnit v přiměřené lhůtě kvalifikovanou obranu proti povinnosti, jež mu byla směnečným platebním rozkazem uložena.

Konečně dovolání nečiní přípustným ani řešení otázky, zda směnečný platební rozkaz, kterým bylo rozhodnuto o žalobou uplatněném nároku, obsahuje „dostatečné poučení žalovaného o jeho právech“, je-li v něm uvedeno, že soud odmítne námitky, které nebudou odůvodněny. Jak je totiž zřejmé z písemného vyhotovení směnečného platebního rozkazu, žalovanému se v posuzovaném případě dostalo – v souladu s rozhodným zněním ustanovení – řádného poučení (mimo jiné) o tom, jaké důsledky jsou spojeny s tím, že žalovaný včas námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu nepodá, popřípadě námitky včas podané neodůvodní, včetně způsobu, jakým bude v takovém případě s podanými (leč neodůvodněnými) námitkami naloženo. Poskytnuté poučení přitom nemohlo u žalovaného vyvolat žádné pochybnosti o tom, že podá-li proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, jež nebudou obsahovat odůvodnění, soud takové námitky bez dalšího odmítne. To, že neodůvodněné námitky (z nichž není zřejmé, na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti němu zakládá, případně v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán) současně nemohou mít ve vztahu k napadenému rozhodnutí suspenzivní účinek, tj. nemohou odložit právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu, je pak již úsudkem natolik triviálním, že není dost dobře představitelné, aby někdo mohl s podáním neodůvodněných námitek spojovat očekávání jiných (než výše uvedených) důsledků.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle ustanovení věty druhé odůvodněn.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. května 2016 JUDr. Jiří Z a v á z a l

předseda senátu