Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1407/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce Ing. J. H., H., zastoupeného JUDr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Klatovech I, Randova 204, proti žalovanému městu Horažďovice, IČO 00255513, se sídlem v Horažďovicích, Mírové nám. 1, zastoupenému JUDr. Petrem Kubešem, Ph.D., advokátem se sídlem v Klatovech, nám. Míru 65, o zaplacení 318 256 Kč spříslušenstvím,vedené u Okresního souduv Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. srpna 2015, č. j. -258, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 955 Kč k rukám JUDr. Petra Kubeše, Ph.D., advokáta v Klatovech, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. srpna 2015, č. j. -258, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a zavázal žalobce k náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému ve výši 23 918 Kč (výrok II). Vyšel z toho, že uplatněný nárok představoval bezdůvodné obohacení spočívající ve zhodnocení nebytových prostor (jednalo se o adaptaci domu v H.) ve vlastnictví žalovaného, které žalobce užíval na základě smlouvy o nájmu z 28. 7. 2001. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o promlčení uplatněného práva ve smyslu § 107 obč. zák., když neshledal důvod pro odmítnutí námitky promlčení pro její rozpor s dobrými mravy v situaci, kdy nájem skončil 30. 6. 2007 a žalobce nepředložil žádné argumenty svědčící pro tento rozpor; odvolací soud vzal v úvahu řadu skutkových okolností popisujících chronologii vztahu účastníků a podrobně svůj závěr odůvodnil (mimo jiné i postojem žalobce ke skončení nájmu).

Rozsudek odvolacího soudu (výslovně uvádí, že v celém rozsahu) napadl dovoláním, žalobce, který uplatnil jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ( ), přičemž jeho přípustnost dovozoval z ustanovení s poukazem na to, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena.“ Dále zdůvodňuje svůj nesouhlas s posouzením otázky dobrých mravů, neboť nemravné jednání žalovaného je stále podstatou celé věci s tím, že by měla být posouzena otázka potřebné intenzity rozporu s dobrými mravy. Dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání namítl, že i po jeho doplnění jsou v dovolání náležitosti uvedené v a formulovány jen obecně a vágně (odkázal např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. ) a dále s poukazem na věcnou správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu (kterou podrobně hodnotí) navrhl dovolání zamítnout.

Dovolací soud postupoval podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 7 a článek II bod 2 , kterými se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „“.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatelé v dovolání uvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, a to zcela konkrétně, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Dovolatel v tomto případě předestírá k řešení otázku možného odepření námitky promlčení (kterou vznesla žalovaná) pro její rozpor s dobrými mravy, když namítá, že tato otázka nebyla dosud Nejvyšším soudem řešena.

Dovolací soud, v rozporu s náhledem dovolatele, musí naopak poukázat v souvislosti s aplikací ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. na existující a ustálenou judikaturu týkající se zákazu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy s tím, že je oprávněn učinit závěry řešící rozpor výkonu práva s dobrými mravy předmětem dovolacího přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti úvah soudů v nalézacím řízení (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. ), což v tomto případě ani není namítáno, a dovolací soud tento nesoulad také neshledává. Odvolacímu soudu v žádném případě nelze vytýkat, že by námitku promlčení z hlediska § 3 odst. 1 obč. zák. posoudil excesivně, s ohledem na skutková zjištění, ze kterých zcela zjevně nevyplývá, že by vznesení námitky promlčení ve srovnání s charakterem žalovaného nároku a s důvody, pro které nebyl nárok včas uplatněn, bylo nepřiměřeně tvrdým postihem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně je třeba ve prospěch argumentace odvolacího soudu zdůraznit, že skutečnosti, které žalobce předestírá a jež považuje za podstatné, nedovolují učinit závěr, že by mu ve včasném uplatnění nároku bránil jakýkoli závažný důvod (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2014, sp. zn. , ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. , nebo ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ), přičemž ani prostá nekorektnost postupu žalovaného důvodem pro odepření práva namítat promlčení bez dalšího není (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. ).

Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelem předestřená otázka přípustnost dovolání založit nemohla, a proto je Nejvyšší soud bez jednání ( ) odmítl podle

Ačkoli žalobce výslovně napadl rozhodnutí soudu druhého stupně v celém rozsahu, proti výroku o náhradě nákladů řízení žádné konkrétní námitky neuplatnil, když ani nenaznačil, v čem spatřuje přípustnost a důvodnost dovolání ve vztahu k nákladovému výroku (výroku II) rozsudku odvolacího soudu. Absence těchto obligatorních náležitostí ( ) přitom představuje vadu, kterou po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání nelze odstranit ( ) a která brání pokračování řízení o dovolání, pročež muselo být i z tohoto důvodu odmítnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, , , části věty před středníkem, a za situace, kdy žalovaný se vyjádřil k dovolání. Jde o odměnu advokáta v částce 9 580 Kč (, , , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů), náhradu hotových výdajů určenou paušální částkou 300 Kč ( advokátního tarifu) a o náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad ve výši 2 075 Kč ( ), t. j. celkem o částku 11 955 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2016

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu