Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2050/2016

20 Cdo 2050/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci žalobkyně L. L., K. H., zastoupené Mgr. Karlem Benešem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 430/26, proti žalované Zemědělské služby Dynín, a. s., se sídlem v Dyníně 92, identifikační číslo osoby 60070820, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Zvěřinou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Dukelská 456/21, o vyloučení věci z exekuce, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2015, č. j. -190, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné o d ů v o d n ě n í ( ) :

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 7. 1. 2015, č. j. -190, jímž odvolací soud k odvolání žalobkyně jednak potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře (dále „soud prvního stupně“) ze dne 8. 9. 2015, č. j. -152, ve výroku o zamítnutí žaloby na vyloučení věci z exekuce, jednak změnil výrok uvedeného rozsudku o náhradě nákladů řízení tak, že tyto náklady určil v částce 37 270 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, odmítl podle věty první , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále (srov. část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení ), neboť dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání ( o. s. ř) nevylíčila důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení – a odst. 3 ), a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ve spojení s ). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání žalobkyně trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání ( ) nelze odstranit (srov. větu první ) a pro ní nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Odkázala-li dovolatelka ohledně předpokladu přípustnosti pouze na ustanovení , přehlédla skutečnost, že označená procesní norma byla od 1. 1. 2013 zásadně novelizována, a v konečném důsledku nemohla tímto způsobem zvolit alespoň jedno z hledisek přípustnosti dovolání obsažené v nyní účinném znění (viz shora citované R 4/2014).

Námitky dovolatelky směřující k hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem a vytýkající odvolacímu soudu nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku nevymezují důvod dovolání, neboť těmito námitkami žalobkyně fakticky napadá skutková zjištění odvolacího soudu a na otázce skutkových zjištění dovolací důvod založit nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. ), případně označuje vadu řízení před odvolacím soudem, kterou se dovolací soud zabývá toliko v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ).

Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení Nejvyšší soud podle , a uložil dovolatelce povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč zahrnující odměnu advokáta žalované za vyjádření se k dovolání ve výši 1 500 Kč ( ., a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, dále „AT“), paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč ( a 3 AT) a ze součtu odměny a náhrady stanovenou 21 % daň z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li účastník povinný k náhradě nákladů řízení dobrovolně povinnost tímto rozhodnutím uloženou, lze podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuci.

V Brně dne 24. května 2016

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu