Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4969/2015

28 Cdo 4969/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce M. R., O., zastoupeného Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Komořanská 63/42, proti žalované Esta Praha s.r.o., IČO: 276 03 636, se sídlem ve Zvoli, Jílovská 278, zastoupené Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 110/58, o zaplacení částky 66 100 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2015, č. j. -159, takto:

Dovolání se odmítá.

Shora označeným usnesením Městský soud v Praze zrušil rozsudek soudu prvního stupně (Obvodního soudu pro Prahu 5) ze dne 14. února 2014, č. j. -114, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 66 100 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení; současně odvolací soud vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť není přípustné. Rozhodl tak proto, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nepatří do okruhu rozhodnutí (usnesení) vyjmenovaných v (proti nimž je dovolání přípustné bez dalšího) a nejsou naplněny ani předpoklady přípustnosti dovolání podle

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Námitky uplatněné dovolatelkou, jež se vztahují k procesnímu postupu odvolacího soudu (jemuž dovolatelka vytýká nepřezkoumatelnost rozhodnutí, přijetí jiných skutkových závěrů bez zopakování či doplnění dokazování a nesplnění poučovací povinnosti soudu dle ) vystihují vady (odvolacího) řízení a nepředstavují zde kvalifikované otázky procesního práva, jež by odvolací soud řešil napadeným rozhodnutím při přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně (k jehož zrušení ostatně přistoupil především z důvodu neúplnosti a nesprávnosti skutkových zjištění a chybějícího poučení). Přitom platí, že ke zmatečnostem a jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, přihlíží dovolací soud jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. věty druhé ) a vady řízení samy o sobě nemohou založit přípustnost dovolání, na níž lze – v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 – usuzovat toliko prostřednictvím jediného dovolacího důvodu podle

Na přípustnost dovolání nelze pak usuzovat ani prostřednictvím námitek dovolatelky vztahujícím se právě ke skutkovým předpokladům, z nichž vychází odvolací soud ve zrušujícím rozhodnutí (a na nichž následně staví i své závěry o uzavření kupní smlouvy mezi stranami, odmítaje, že za zjištěných okolností by bylo lze na žalovanou pohlížet toliko jako na dohodnuté místo plnění). Způsobilým dovolacím důvodem nemohou být vadná skutková zjištění a uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li právě z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, přičemž samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přitom platí, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy (tj. činí-li z obsahu dohody zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno), a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu obč. zák. (aplikován , , ve znění pozdějších předpisů; k tomu srovnej též hlavu II, díl 1 – přechodná ustanovení – oddíl 1, a 3 , ), jde o skutkové zjištění. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 46, ročník 2002).

Tedy i otázka obsahu dohody účastníků (a z ní odvolacím soudem činěný závěr – dovolatelem kritizovaný – kdo měl být dodavatelem /prodávajícím/ střešního materiálu) je především otázkou skutkových zjištění. K dovolatelkou předestřené otázce hmotného práva, týkající se podmínek pro odstoupení od smlouvy podle § 517 odst. 1 obč. zák. (z důvodu prodlení dlužníka, který nesplnil svůj dluh ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou mu věřitel poskytl) nelze než uvést, že za daného skutkového stavu – kdy odvolací soud vychází ze zjištění, že právě písemný úkon žalobce z 27. 7. 2012 byl onou dodatečnou výzvou k plnění (tedy ke splnění již dříve splatného dluhu) – nelze v právních závěrech odvolacího soudu nalézt ani kolizi s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, včetně dovolatelkou předestřeného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne ze dne 7. 3. 2001, sp. zn. (kdy přiměřenost dodatečné lhůty k plnění se odvíjí od charakteru závazku; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2012, sp. zn. ). [I s ohledem na odvolacím soudem kritizovaný (nedostačený) rozsah dokazování soudu prvního stupně k rozhodným okolnostem o obsahu dohody účastníků, nelze však vyloučit, že i řešení těchto relevantních právních otázek může v dalším průběhu řízení doznat změny ve vazbě na výsledky doplněného dokazování.]

Protože rozhodnutí dovolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, nebylo rozhodováno o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); i o nich rozhodnout soudy nižších stupňů až v konečném rozhodnutí ( , část věty před středníkem, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. května 2016

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu